První úkol je skoro za dveřmi a já jsem dost nervózní kvůli Harrymu. Nejsme sice kdovíjací kamarádi, ale přátelím se s Lily a to, co jsem se od ní dozvěděla, mě dost zneklidnilo. Prý mu totiž hodně pomáhá Moody. V očích ostatních je to super učitel, co se nebojí ukázat nám jakoukoliv, klidně zakázanou, kletbu. Jenže já tomu chlapovi prostě nevěřím.

Elizabeth se poslední dobou hodně učila. Prý bude čtvrtletí a budou testy. Já jí v tom nebránila, ale neměla jsem kvůli tomu co dělat, tak jsem většinu času trávila ve společnost Rileyho.

To se nám však dost vymstilo. Jednou jsme totiž ruku v ruce kráčeli chodbou, když najednou cvaknul fotoaparát a ozval se jeden z nejprotivnějších hlasů, co jsem kdy slyšela.

„Ách, tohle bude skvělý titulek! Dcera zadrženého smrtijeda skrývá své city za vztahem! Dokonalé!"

Zpoza fotografa se vynořila žena v ohavném zeleném oblečku, obrovských brýlích a s peroxidově blonďatými vlasy po ramena, za jejichž barvu by se nemusel stydět ani můj strýček Lucius. Vítězoslavně se šklebila a její kouzelný brk, zapisoval vše, co řekla.

A byla to Rita Holoubková, největší ehm... drbna z Denního věštce.

„Mohl byste nám prozradit své jméno, mladíku?" optala se ohavně přeslazeným hlasem Rileyho. Ten byl naštěstí dost inteligentní na to, aby to nedělal. „Omlouvám se, madam, ale to vás jistě nemusí zajímat," prohlásil sebejistě. „Neboj se, chlapče, tvé jméno si stejně zjistím sama," uchechtla se a otočila se ke zbytku svého novinářského týmu. „To bude skvělý článek, že? A teď pojďme vyzpovídat naše šampiony!" Uchichtla se a zmizeli za rohem.

„Bába jedna," ulevila jsem si. „Ta je snad stejně hrozná jako , Moody." Riley se zasmál a vydali jsme se do společenské místnosti. 

„Jestli ten článek vážně vyjde, přepadnu Holoubkovou někde za rohem a kapku jí rozcuchám kudrny." „S tak ďábelským plánem ti rád pomůžu," ozval se Riley.

„Já to řekla nahlas?" překvapilo mě a následně jsem se připojila k jeho smíchu. 

Ten den už jsem si ani nevzpomněla na turnaj, natož na Moodyho.