Po té hrozné noci se mi vůbec nechtělo vstávat, ale musela jsem, protože hned první hodinu máme Moodyho, a nebylo by dobré na jeho hodinu přijít pozdě.

Vešla jsem do Velké síně a spousta lidí si začalo mezi sebou šuškat, nebo na mě dokonce ukazovat. A Moody se na mě vítězoslavně šklebil. Prisedla jsem si k Elizabeth a optala jsem se jí na důvod, proč si na mě ukazují. Ona ke mně jen přisunula Denního věštce otevřeného na straně tři, kde tučný nadpis hlásal toto:

VÝZNAMNÝ SMRTIJED DOPADEN!!!

Dne 10. září byl bystrozory zadržen bývalý soupenec Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, Rodolphus Lestrange.

Ten byl před skoro dvanácti lety podmínečně propuštěn z Azkabanu, aby se mohl postarat o svou dceru Charlottu. To však platilo pouze do chvíle, nežona nastoupí do Školy čar a kouzel v Bradavicích, což se událo minulý rok.

Od té doby byl Lestrange na útěku a údajně byl i ve spojení se svojí dcerou. Ta ho údajně celou dobu kryla a měla přesné údaje o místě jeho pobytu.

Nyní je Lestrange znovu v Azkabanu, kde je mimochodem taktéž za smrtijedství uvězněna i jeho žena a matka Charlotty, Bellatrix Lestrangeová.

O tom, jak na tuto událost reaguje zmíněná Charlotta Lesrangeová zatím nemáme žádné zprávy. Ty Vám však brzy přineseme, protože se s celým štábem vydáváme právě do Bradavic, kvůli nadcházejícímu Turnaji tří kouzelníků (více na str. 1).

                      Tento článek pro Vás připravila vaše oblíbená Rita Holoubková

Aha. Postavila jsem se a zeptala jsem se studentů hledících na mne: „Máte nějaký pádný důvod si na mne ukazovat? Protože jestli ne, tak to nedělejte. Díky!" A ejhle. Všichni měli najednou hroznou práci se zkoumáním svých pokrmů.

Po snídani jsem zamířila do pokoje pro učení a cestou jsem přemýšlela nad tím, jak bych mohla zavraždit tu Holoubkovou, aniž by na to někdo přišel. 

Když jsem dorazila do společenky, potichu jsem zaúpěla, protože jsem si uvědomila, co máme, jako první hodinu. Obranu s Moodym. To zase bude...

Přišla jsem poslední, ale na to jsem dost kašlala. Ignorovala jsem profesorovu otázku, jestli nejsem nějak psychicky ztrhaná a jestli mě nemá omluvit z hodiny. Posadila jsem se a Riley se na mě povzbudivě usmál. „Dnes si dáme opět vaše oblíbené souboje," prohlásil Moody a třídou to nadšeně zahučelo. Kdoví proč ty souboje spoustu lidí baví. Možná proto, že je, na rozdíl ode mě, každou hodinu Moody nevyvolává. 

Moje naděje na to, že se to dnes změní se rozplynuly hned jak řekl: „Tak, první půjde pan Rookwood a slečna Lestrangeová." 

Bojovali jsme dlouho a vyrovnaně. A mně se po té noci plné nočních můr chtělo hrozně moc spát. Riley najednou udělal úkrok stranou a vyslal proti mně Expelliarmus a Pouta na tebe těsně za sebou. To první se mi podařilo odrazit, ale u druhého kouzla jsem to už nestihla a tak jsem se spoutaná skácela k zemi. „Charlotto!" vykřikl Riley, který nečekal, že mě kouzlo zasáhne. Ihneh mi pomohl se z toho dostat a postavit se. „A máme tu první porážku slečny Lestrangeové," hlásal Moody a měl pravdu. Bylo to poprvé, co mě někdo porazil. Jenže Moody ještě neměl dost. „Její prohru zapříčinilo nejspíše to, že je slečna ztrhaná z osudu svého otce..." Tohle už jsem nezvládla.

„Nechtěl byste se stát novinářem? Máte s Ritou Holoubkovou stejný styl projevu," vyklouzlo mi. „Myslím, slečno, že vaše chování již překročilo jisté meze. Budu muset uvědomit ředitele vaší koleje. Posaďte se!" přikázal mi a zbytek hodiny si mě už nevšímal.  Alespoň že mi nedal školní trest.

Snad mi to profesor Snape promine.