Když jsem se vzbudila, vyletěla jsem z postele a proudem vody ze své hůlky jsem  vzbudila i Elizabeth. Ta začala nadávat, ale když jsem jí řekla, co je dneska za den, přestala.

Zamrmlala něco o tom, že se jí tam nechce, což jsem nechápala, protože kdo by přece nechtěl na famfrpálový konkurz?! A ještě k tomu s doporučením.

Sice se letos nekoná famfrpálový pohár, ale to neznamená, že nemůžeme mít týmy a trénovat na cvičných zápasech na příští rok. Alespoň tak to říkal Flint, kapitán zmijozelského týmu.

Rychle jsem se oblékla a ani jsem nečekala na El. Jak jsem se tak vřítila do společenky, do někoho jsem vrazila. „To ses na mě tak moc těšila?" ozval se Riley. Aha, tak to byl on. Aspoň že tak. Kdyby to byl třeba Goyle, bylo by to horší. „To těžko," odvětila jsem a zářivě jsem se na něj usmála. „Znám někoho mnohem lepšího než ty. Koště na famfrpál!" Trochu znejistěl, čehož jsem využila a rychlostí Harryho Kulového blesku jsem se vyřítila na chodbu. Těsně před Velkou síní mě chytil a se zmijozelským sebevědomým prohlásil: „Ale vždyť jsem přeci mnohem hezčí, ne?" „Promiň, ale i školní košťata mají upravenější háro než ty. A to už je co říct." Zmateně si sáhl na vlasy, čímž mi dal možnost utéct mu dovnitř síně. Když jsem tam vběhla, McGonagallová se na mě podívala se zdvihnutým obočím, ale já se na ni pouze usmála a posadila jsem se k zeleno-stříbrnému stolu.

Po snídani jsem se s Rileym a El, která mručela, že tam nechce  vydala na famfrpálové hřiště. Já se budu ucházet o post chytačky, Riley chce být odrážečem a Eliz by se ráda stala střelkyní. Alespoň předevčírem to ještě tvrdila. 

Flint si vybral všechna doporučení a vyzval nás, abychom se seřadili po družstvech podle toho, na jaké pozici chceme hrát. Prý je volné místo chytače, dvou střelců a jednoho odrážeče. 

Nejprve se rozhodl vybrat chytače, protože jsme byli jen čtyři. Řekl nám, ať chvíli létáme nad hřištěm, ať vidí náš styl. Při tom jednoho kluka rovnou vyřadil, protože neuměl pořádně zahýbat a málem vrazil do jedné z brankových tyčí. Potom vypustil zlatonku. Prý, kdo ji najde první, bude chytačem. Všichni jsme znovu vzlétli a snažili se ten malý míček objevit. Dobře, musím se koukat všude kolem. A v tu chvíli jsem ji zahlédla. Kroužila nedaleko jednoho uchazeče. Když tam poletím, všimne si mě. Ale musím to zkusit, než si jí všimne někdo jiný. A tak jsem vyrazila. Ten kluk si mě všiml, když jsem byla asi dva metry od něj a samozřejmě spatřil i zlatonku a pustil se za ní. Ona si to nejspíš uvědomila, protože se rozletěla pryč. Zanedlouho jsem ho dohnala a letěli jsme skoro vedle sebe. Už jsem měla mírný náskok. Najednou se zlatonka vrhla dolů, tak jsem zamířila za ní. Už byla skoro u země když se mi ji podařilo polapit. Vlastně to vypadalo nejspíš trochu jako Vrónského finta, jen s tím rozdílem, že to nebyla finta a zlatonka to skutečně byla. Flint mi potřásl rukou a prohlásil mě chytačkou zmijozelského týmu.

Radostně jsem si zavýskla a posadila se na lavičku, abych mohla sledovt, jak si povedou Riley a El.

Teď se měli vybrat střelci. Zájemců bylo dvanáct. Flint je nejdřív nechal létat jako nás a pak každému dal míč se slovy, že každá má dvanáct pokusů na strefení se do branky, kterou hlídal brankář. No, Eliz se trefila čtrnáctkrát. To asi stačit nebude. A taky že ne. Pšt lidí se trefilo vícekrát než ona. Nejvícekrát se to povedlo jednomu čtvrťákovi, který to zvládl devatenáctkrát a druhým střelcem se stal kluk z páťáku, který to dal osmnáctkrát. Elizabeth ale nevypadala nijak zklamaně. Sice zvládá dobře skrývat city, ale za ten rok co ji znám, už jsem se celkem naučila poznat, když to dělá. No jo, být metamorfomág a ovládat bezhůlkovou magii jí asi stačí. Komu taky ne? 

A už zbývali jen odrážeči. Riley a sedm dalších lidí se také prolétli nad hřištěm a pak Flint vypustil do vzduchu pěr potlouků a sledoval, jak si s nimi poradí. U toho si dělal zápisky. Asi po čtvrt hodině prohlásil, že můžou přistát a oznámil jim, kdo se stává odražečem. A byl to Riley! Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. Pak jsme si plácli. Flint nám ještě oznámil datum tréninku a pak jsme mohli jít.

Ze hřiště jsem odcházela zavěšená do Rileyho a El jdoucí vedle nás si pro jednou odpustila své, jistě trefné poznámky. Teda, až na: „A svatba bude kdy?"

To mi pošeptala a já měla chuť ji praštit koštětem, ale pak jsem si řekla, že by újmu utrpělo spíš to koště, tak jsem to nechala být a pokračovala jsem v cestě.

- - -

Ahoj, příští kapitola bude buď zítra, když to stihnu, nebo až příští víkend, protože v pátek jedu do Vídně a příší úterý do Fracie :) 

A chci se zeptat, jestli mám pozvednout z prachu Letní fotky, upravit název a dávat tam fotky i teď??? (Ještě přidám nějaké z léta)

Kdyby někdo nevěděl co myslím, tak tohle: