Stihla jsem to. Chci fanfáry!
https://youtu.be/RxYWyNFXAXs
Díky☺
Jednoho dne se ale na famfrpál nedostavili Harry, Lily, Hermiona ani Ron. Někdo říkal, že šli za Hagridem, ale nikdo jsme jim to nezazlívali, protože účast přeci není povinná.
Když se neukázali ani odpoledne, bylo to už trochu divné, ale co. Byla jsem poslední, kdo se vracel ze hřiště. Když jsem byla skoro u hradu, zahlédla jsem Snapea, jak kráčí dolů, směrem k vrbě mlátičce.
Vydala jsem se za ním, protože jsem se ho chtěla zeptat, jestli by se zítra nepřišel podívat na zápas.
Když už byl skoro u mlátičky, dostihla jsem ho a zeptala jsem se ho na to. On mě přimáčkl na strom a řekl, že tady vůbec nemám být. Pak už mírnějším hlasem dodal, že ano, ale že teď mám zůstat na místě a ani se nehnout. Namířil na mě hůlkou a pronesl nějaké zaklínadlo. Když viděl můj nechápavý výraz, řekl, že se nebudu moct vzdálit na více než dva metry od toho stromu a ke mně se na dva metry nedostane žádný člověk ani kouzlo. Prý teď musí jít a vysvětlí mi to pak. Potom se otočil, došel k vrbě, znehybnil ji a vlezl nejspíše do nějaké chodby mezi kořeny. Asi dvacet minut se nic nedělo, ale pak odtamtud vylezl Harry, Hermiona, Lily, Ron s krvácející nohou, profesor Lupin, nějaký svázaný tlustý muž a... Sirius Black. Co tam, u Merlina, dělali? Se Siriusem jsem se chtěla seznámit už dlouho. Bylo mi líto, že byl v Azkabanu. Ani nevím proč, ale mám pocit, že on Petera Pettigrewa nezabil a že to bylo úplně jinak. Z mého přemýšlení o Siriusovi mě vytrhl Hermionin křik. Vykřikla Harryho jméno a ukázala na měsíc. Byl v úplňku. Profesor Lupin se tam podíval také a zatřásl se. Pak se začal v něco proměňovat a mě to konečně došlo. Hodiny vynechával jen jednou za měsíc, ale já jsem si nikdy neuvědomila, že to vždycky byl den po úplňku. Je to vlkodlak. To už se ale proměnil úplně a zavrčel na nebelvírskou čtveřici. V tu chvíli se stalo hned několik věcí naráz. Ten svázaný muž se proměnil v krysu, Sirius ve velkého černého psa a z hlubin pod mlátičkou vyběhl Snape a stoupl si před Nebelvíry.
Sirius alias pes skočil po vlkodlakovi, ale ten se po něm ohnal a odhodil ho několik metrů daleko. V tom se z lesa za mnou ozvalo zavytí a vlkodlak se otočil mým směrem. Nemohla jsem utíkat, protože tam bylo to Snapeovo kouzlo, a tak jsem alespoň doufala, že působí i na zvířata. Bohužel nepůsobilo a vlkodlak se ke mně vrhl. Uskočila jsem a to ho ještě více naštvalo. Skočil po mě a tlapou mě odmrštil o kus dál a já jsem hlavou narazila na něco tvrdého. Pak mě pohltila tma.
A ještě jedna věc -PotterheadViky mě požádala o fotku Rileyho, tak tady je:(představujte si, že je mu dvanáct)
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top