V této kapitole bych chtěla začít poděkováním. Přesně před dvěma měsíci jsem zveřejnila první kapitolu TJP a čekala jsem, že si to přečte jen hrstka lidí. A dnes se na to kouknu a tam 1.2K přečtení a 140 votes. Miluju vás♥♥♥♥♥♥♥ a ještě jednou vám všem děkuju za podporu, a za to, že to ještě pořád čtete. Užijte si kapitolu.  C

Za ten týden se toho stalo docela dost. V sobotu jsme byli skoro celý den u jezera. Rileymu a klukům se nějakým způsobem podařilo hodit mě i Elizabeth do jezera, takže na večeři jsme přišli úplně promáčení, protože když nám podávali ruce, abychom mohly vylézt, stáhly jsme je tam taky. Když nás uviděl Brumbál, usmál se a kouzlem nás usušil. Úsměv jsem mu opětovala a s ostatními jsem si sedla k našemu stolu.

V neděli jsme si dali pohov, ale přemýšleli jsme, jak přesvědčit Brumbála, abychom si mohli jít zalétat. Napadlo mě to, že se pokusíme sehnat víc lidí ze všech kolejí a ročníků. To asi bude problém, protože se s nám nebudou chtít bavit, ale co, za zkoušku nic nedám. Ze Zmijozelu souhlasilo jen asi sedm lidí, ale to se dalo čekat.

S Rileym a s Elizabeth jsme se rozhodli, že se půjdeme zeptat nejdřív Nebelvíráků, ať máme to nejhorší za sebou. Když jsme tam došli, zrovna tam vcházel jeden zrzavý kluk. „Mohl bys nám, prosím, zavolat Harryho Pottera?" zeptala jsem se ho. Elizabeth a Riley se na mě podívali a já řekla, že je to nebelvírský chytač, a mohl by nám s tím pomoci. Ten kluk přikývl a vešel do jejich společenské místnosti. O chvíli později vyšel slavný Harry potter a s ním ještě Lily, nějaká hnědovláska a kluk, který byl nápadně podobný tomu, který před chvílí vešel. „Ahoj," řekla Lily a usmála se na mě a na Elizabeth. Pak nás představila Harrymu a těm dvěma, kteří se prý jmenují Hermiona Grangerová a Ron Weasley. Tak Weasley, jo? Bratr Vailly. „Tak proč jste přišli?" optal se nás Harry s úsměvem. „Chtěli bychom se s vámi na něčem domluvit," odpověděla jsem mu. „A proč bychom se měli bavit se Zmijozelskejma?" Weasley, proč? „Tebe se nikdo neptal, Ronalde," okřikla ho Hermiona. „Tak, co jste Harrymu chtěli, jestli to tedy není tajné?" „Ne, není. Chtěli jsme se zeptat, jestli by si někdo z Nebelvíru a z ostatních kolejí nechtěl zahrát takovej kamarádskej famfrpál, a..." „Tak kamarádskej, jo? To myslíš se Zmijozelem?" To mě Weasley nemůže nechat ani domluvit? Chtělo se mi brečet. Otočila jsem se a chtěla jsem odejít, ale zastavil mě Harryho hlas: „Já bych si zahrál rád. Nechcete, abych šel za ostatními kolejemi s vámi?" Souhlasili jsme a tak jsme o dvacet minut později stáli já, Harry a ještě někdo z Havraspáru a Mrzimoru před ředitelnou.

Domluvili jsme se, že to hlavní řeknu já, a oni k tomu něco přidají. Zaklepali jsme a vešli jsme dovnitř. Brumbál se na nás usmála a optal se, čemu vděčí za tak vzácnou návštěvu zástupců všech kolejí. Ostatní se na mě podívali a já jsem spustila: „No, pane profesore, my jsme se chtěli zeptat, jestli bychom si teď, když je volno, mohli zahrát takový kamarádský famfrpál. Nic oficiálního." Ostatní začali horlivě přikyvovat a Brumbál se rozesmál. „Já myslím, že je to úžasný nápad. Pokud si koleje mezi sebou chtějí ve volném čase zahrát, nevidím důvod, proč jim v tom bránit. Jen se chci zeptat, kdo to vymyslel?" Já jsem zrudla a se sklopenou hlavou, jsem řekla, že já. „Máš dobré nápady," prohlásil, a propustil nás.

Před ředitelnou se shromáždil početný dav a hned jak jsme vyšli, začaly se ozývat výkřiky, jako: „Tak co," a „Jo, nebo ne?"...

Podívali jsme se na sebe a zakřičeli jsme: „Máme to!" Za námi se ozvalo: „Tak to jsem rád," a my ztuhli. Brumbál se jen pousmál a někam zmizel.

Od té doby jsme každý den hráli a náramně jsme si to užívali.

Kdo by bral týdenní prázdniny? Já rozhodně. Vůbec nic nestíhám.☺

P.S.: Přidávám obrázek, který jsem nakreslila jen tak, z nudy. Nejsem s ním moc spokojená, ale slíbila jsem @PotterheadViki, že ho sem dám.