Ahoooj! Tady máte další část příběhu, tak si ji užijte.☺

Úterý

Ráno jsme s Elizabeth potichu opustily ložnici, protože jsme v noci pomocí kouzla Anastasii nabarvily vlasy na stejný odstín růžové, jako měl včera můj hábit, a Vailly jsme do černých vlasů udělaly zářivě žluté proužky – barvy Mrzimoru. Oběma jsme jim na nočním stolku nechaly papírky s protikouzlem. Schválně, jestli si toho všimnou.

Když přiběhly na snídani, bylo vidět, že si jich nevšimly. S Elizabeth jsme se rozesmály a celá Velká síň s námi. Anastasia naštvaně přisupěla přede mě a začala na mě křičet něco ve stylu, jak jsem si to mohla dovolit. V půlce jsem ji utnula a řekla jsem: „Tak za prvé, když jste nám včera přebarvily oblečení, taky jste nám neřekly, jak to vrátit. Za druhé, na nočním stolku obě máte papírek s protikouzlem." Anastasia zrudla a s Vailly v patách rychle opustila místnost.

Test z bylinkářství je až od desíti, tak máme čas se ještě učit. V půl desáté jsme s Elizabeth vyrazily z pokoje a šly ke skleníkům, kde jsme si sedly na trávu a povídaly si.

Úderem desáté se objevila profesorka Prítová. Jednou mávla hůlkou a všichni jsme na stolech měli papír, brk a spoustu kořínků, lístečků a všeho možného. Profesorka řekla, že máme všechny pojmenovat a něco o nich napsat. To celkem ušlo. O hodinu později Prítová prohlásila: „Odložte brky, odevzdejte mi své práce a můžete jít."

S Elizabeth jsme zamířily na oběd a cestou jsme se bavily o tom, jak nám to šlo. Myslím, že jsem jednu nebo dvě věci popletla, ale to by nemělo moc vadit. Elizabeth bude mít určitě všechno správně, protože je hrozně chytrá.

Po obědě jsme se vydaly na školní pozemky, kde měla být zkouška z létání. Když přišla profesorka Hoochová, rozkázala nám, ať nasedneme na košťata a posloucháme. „Až písknu, poletíte k lesu, tam se otočíte a vrátíte se k hradu. Ten jednou obletíte a zaletíte na famfrpálové hřiště, kde třikrát obletíte branky, jednou z obručí prohodíte míč a přiletíte ke mně. Na výbornou bude čas pod 25 minut a první tři dostanou na příští rok doporučení na konkurz do famfrpálového týmu. To mi připadalo celkem fajn a těšila jsem se. „Tři! Dva! Jedna! Teď!"

Vší silou jsem se odrazila od země a rozletěla jsem se. Zatím jsem byla první, ale radši jsem se neotáčela a ještě jsem zrychlila. Už jsem byla v půlce cesty k lesu a pořád mě ještě nikdo nepředletěl. U lesa jsem se otočila a zamířila jsem směrem k hradu a cestou jsem potkala houf lidí. Riley Rookwood, pohledný, svalnatý kluk, předletěl Elizabeth a už byl u lesa. Konečně jsem byla u hradu a začala jsem ho oblétávat. Ještě Astronomická věž a mohla jsem letět k brankám. Třikrát jsem je obletěla a začala jsem se rozhlížet po míčích. Když jsem je našla, Riley už přilétal, a tak jsem jeden míč rychle popadla a prohodila ho brankou. Pak jsem se vrátila k profesorce Hoochové a ta mi pogratulovala k výbornému času. Asi pět sekund po mně se objevil Riley, profesorka pochválila i jeho a společně jsme čekali na ostatní. Riley ke mně přišel a řekl: „Jseš dobrá, ale ještě chvilku a dohnal bych tě." „To si jen myslíš," odpověděla jsem mu „ale díky. Ty jsi taky dobrej." V tu chvíli přiletěla Elizabeth a přistála. Chvíli po ní dorazil i zbytek třídy. Riley ke mně natáhl ruku a zeptal se: „Kamarádi?" Stiskla jsem ji a řekla jsem: „Kamarádi."

Potom jsme se vrátili do hradu. Po večeři jsme si s Rileym a s Elizabeth dlouho povídali ve společenské místnosti, dokud si pro něj nepřišli jeho kamarádi a my s Elizabeth jsme šly spát. Riley je fajn. A je i docela hezký. Myslím, že se mi líbí.

1K přečtení!!!!!! Jako vážně!? Všem co to čtete vám moc děkuju. Mám vás moc ráda♥♥♥