Ahoooj! To jste se těšili, co? Ne? To nevadí, stejně přidávám další kapitolu.☺

Když jsem se probudila, nechápala jsem, proč ležím v posteli na ošetřovně a proč mě tak bolí hlava. U mé postele seděla Elizabeth a tak jsem se jí zeptala. Řekla mi, že Anastasia přiměla Vailly, aby mě shodila z koštěte jen co skončí zápas. Nejspíš to prý bylo Imperius, ale to nikdo nemůže dosvědčit. A přeci jen, prvačka a kletba která se nepromíjí? Kdo by tomu věřil?

„Potřebovala jen, abys chytila zlatonku. Zápas tím byl vyhraný a tebe už k ničemu nepotřebovala, tak dala znamení Vailly a ta tě shodila. Odnesla by to jen Vailly, ale naštěstí McGonagalová viděla, jak Anastasia na Vailly mávla, takže trest dostane i ona." Jenom jsem zírala. Věděla jsem, že mě Anastasia neměla ráda, ale že by mě nenáviděla až tak, že by mě chtěla zabít a ještě na to použít Vailly...

Chvíli jsme si s Elizabeth povídaly, když v tom se ozvalo zaklepání a vešla Vailly. Elizabeth vyskočila a rozkřikla se na ni: „Co si myslíš, že tady děláš?! Vždyť kvůli tobě tady Charlotta je!" „No, já...Já jsem se chtěla jenom omluvit a říct vám, že Anastasia... ona mě..."

V tu chvíli na ošetřovnu vrazila Anastasia a Vailly se evidentně dost vyděsila. Anastasia se tvářila dost naštvaně. Beze slova popadla Vailly za paži a odtáhla ji pryč. Vailly se na nás omluvně podívala a zmizela za dveřmi.

Bylo vidět, že chtěla ještě neco říct, ale nemohla před Anastasií. S Elizabeth jsme se na sebe podívaly a obě jsme myslely na to, co se to s Anastasií stalo.