Ahoooj!!!!!! Mám pro vás tři zprávy: 

1.: Rozhodla jsem se, že kapitoly budu vydávat v pondělí.

2.: Díky moc všem, kdo to ještě čtete.

3.: Užijte si kapitolu.       

Dole máte ještě jedno oznámení, tak všichni povinně přečíst!!!!!!!!      C.

Tak je tady květen a ten famfrpálový zápas je už zítra. Při poslední zkoušce se nám docela dařilo, ale ještě jsme neviděli hrát ostatní týmy. A v Nebelvíru prý mají úžasné střelce a ještě lepšího chytače. Při večeři za námi přišel profesor Snape a řekl, že doufá, že to zítra vyhrajeme. Prý když vyhrajeme, nebudeme muset psát závěrečnou písemku z lektvarů.

Vailly a Anastasia začaly šířit drby o tom, že jsem moc tlustá a že se pode mnou zlomí koště. Já jsem si jich ale nevšímala. Anastasia se nejdřív nechtěla jít na zápas ani podívat, ale pak si řekla, že si přece nenechá ujít ten trapný okamžik zlomeného koštěte.

Teď jsem v šatně a zápas za chvíli začne. A už vcházíme na hřiště. My hrajeme s Havraspárem a Nebelvír s Mrzimorem, a ti co vyhrají budou hrát spolu.

Paní profesorka Hoochová pískla a my vzlétli. Elizabeth s ostatními střelci z našeho týmu se zmocnili camrálu a já kroužila nad hřištěm. Po chvíli se zdola ozval křik a komentátor, Lee Jordan, oznámil, že jsme dali gól. A v tu chvíli se to stalo. Uviděla jsem zlatonku. Vystřelila jsem k ní, ale bohužel si jí všiml i havraspárský chytač a také k ní zamířil. Oba jsme vyrazili, ale já byla o kousek rychlejší. Natáhla jsem ruku a...DRŽELA JSEM JI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Všichni zmijozelští se rozkřičeli a Elizabeth vylétla za mnou. Po zbytek dne celý první ročník Zmijozelu oslavoval naše vítězství a postup do zítřejšího finále. Nebelvírští prváci vyhráli nad Mrzimorem, takže hrajeme s nimi.

Tak co, líbila se kapitola? Doufám, že jo a chtěla bych se zeptat, jestli byste někdo potom četl i další díly tohohle příběhu, který odhaduju na něco málo přes 20 kapitol. Chtěla bych to udělat díl=rok (Druhý díl by byl trochu kratší, ale já se hlavně potřebuju dostat do 3. ročníku).        C.