Pozn.: Nevlastním žádnou z postav. Pokud by měl někdo zmatek ve jménech, Walburga, Cygnus a Alphard jsou sourozenci. Orion je jejich bratranec přes druhé koleno, budoucí manžel Walburgy a otec Siria a Regula. Kráturu známe, Schedir je moje vymyšlená skřítka.

Tady byl problém s věkem Walburgy. Oficiálně by se měla narodit 1925, tedy o deset let dříve. Orion by tak byl mladší než ona. To nebyl důvod, proč jsem ji omladila, horší bylo to, že Polluxovi by v době jejího narození muselo být kolem třinácti let. Ne že by to nebylo možné, věk Irmy Crabbeové nebyl nikdy uveden, ale tak buďto by musel mít Pollux dítě s dospělou ženou, nebo by je pravděpodobně museli rodiče stáhnout z Bradavic (a přichází předčasné ukončení studia v úvahu u dětí z vznešených čistokrevných rodin?), protože to by přeci škola netolerovala. A neříkejte mi, že v kouzelnickém světě neexistují potraty.

No dobře, nebudu se tu rozkecávat, zkrátka Walburga se u mě kvůli logice narodila až v roce 1935. Věk Alpharda nebyl uveden, takže to máme 1937 a Cygnus už oficiálně 1938. Orion (taky oficiálně) 1929.

Veškerá absence mezer je způsobena kopírováním z Wordu, snad se mi to povedlo opravit, ale možná se ještě nějaká chybějící mezera ukáže.

1949

"A to je tady taková pořád?" Cygnus se přes stůl nakláněl k bratrovi a šeptal, aby ho uražená sestra na druhém konci zmijozelské společenské místnosti neslyšela.

"Myslel jsem, že jsi zvyklý," odvětil potichu Alphard. Zabrousil pohledem ke starší sestře. Na vteřinu se jejich pohledy střetly, pak se Walburga zašklebila a sklopila pohled do svých poznámek.

"Doufal jsem, že tady bude jiná," zamumlal Cygnus.

"Nebuď naivní." Alphard se znovu otočil na sestru a věnoval jí naštvaný pohled. Scéna zmijozelské primadony hned druhého září.Jak skvělé přivítání v Bradavicích pro mladšího bratra, který se tak těšil.

Jako by vycítila jeho pohled, znovu zvedla hlavu. Na její nadzdvižené obočí Alphard zareagoval protočením očí a pak se vrátil pohledem k malému bráškovi.

"Ty křížené rodinné geny se na ní projevují nezvykle silně. Navíc s ní lomcuje puberta. Víš co? Vykašli se na ni. Když teď půjdeš se mnou, půjčím ti svoje loňské zápisky, abys nebyl pozadu, jo?"

Cygnus se rozzářil a horlivě přikývl. "To bys byl hodný."

Alphard si potichu oddychl. Snad Walburga nezkazila bráškovi první dojem z Bradavic úplně. Už odmalička mu zastával v rodině funkci toho staršího bratra, ačkoliv byl mezi nimi rozdíl jen jeden rok. Otec se věčně zavíral v knihovně nebo běhal po schůzích a zasedáních, matka zemřela při posledním porodu. Přestože jim prakticky matku dělala otcova sestra, teta Cassiopea, Cygnus mnohem víc přilnul ke staršímu bratrovi. S přibývajícím věkem se trochu odcizili, což Alpharda docela mrzelo, ale když teď nastoupil do Bradavic, všechno se začínalo konečně vracet do starých kolejí.

1956

"Mám novinku." Alphardův nynější nejlepší přítel se znaveně sesunul do nejbližšího křesla v kamarádově stísněném bytečku.

"Nevypadáš nadšeně," poznamenal Alphard.

"Půjdeš mi za svědka," oznámil Orion.

"Nepovídej?" podivil se Alphard, "takže ty se budeš ženit? A kterápak je ta šťastná?"

"Slib mi, že mě nezabiješ, až ti to řeknu."

"Proč bych tě měl zabíjet? Jestli sis nenamluvil Walburgu, což bys... počkej," vykulil oči, když viděl bratrancův výraz, "ty sis namluvil Walburgu?"

"Myslíš že já jsem si to vymyslel? Potřebujeme zachovat rod, Ale."

"Ty si děláš legraci," vydechl Alphard.

"Nedělám. Budu si brát tvou sestru."

"Svoji sestřenici?"

"Z druhého kolene."

"Pořád to je sestřenice."

"No a co?"

"To nevidíš, jak je šílená? Chceš to ještě přenést na děti?"

Orion sezachechtal. "Myslíš? Určitě budou dokonalé. Po mně."

"Egoisto. Ještě jsem neřekl, že na tu vaši svatbu půjdu."

"To bys neudělal," namítl Orion.

"Aby ses nedivil. Víš co? Půjdu ti za svědka, když mi slíbíš, že... že si od ní nenecháš diktovat život."

"To se ti řekne," povzdychl si Orion. "Znáš ji. Nemáš něco k pití?"

"Víno?"

"Třeba."

Alphard se zvedl a odešel do kuchyňky. Pořád nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Orion, takový skvělý člověk, si bere tu uječenou fúrii.

Už ani nevěděl, kdy se spřátelili. Orion byl o devět let starší, takže se v Bradavicích nepotkali. Ale čím dál tím častěji se potkávali na různých rodinných sešlostech. Už to dávno nebyl ten obdivovaný král Zmijozelu, Alphard zase už nebyl malé dítě.Nikdy nebyli ti praví přátelé na život a na smrt, ani jeden z nich žádné hlubší přátelské vztahy neměl, Orion se ale v poslední době často objevoval v Alphardově bytě jen tak na kus řeči. Alphard zase občas přespal v bratrancově domku, většinou když měl něco na práci v Londýně.

"Takže," ujasňoval si to ještě, když se vrátil do obývacího pokoje a naléval do skleniček víno, "Ty si teda bereš Walburgu a..."

"Poslyš, jsi v pořádku?" přerušil ho Orion. Alphard odložil lahev a podíval se na něj. Jeho bratranec ho probodával zvláštním pohledem.

"Jak to myslíš?"

"Accio ti nic neříká?" Orion sebral ze stolu jednu skleničku a okamžitě do sebe hodil polovinu jejího obsahu.

Chvilku trvalo, než Alphardovi došlo, co tím chce Orion říct. "Jo tohle,"zasmál se. "Nenapadlo mě to. Trávím teď dost času mezi mudly, to víš, pracovní povinnosti, a trošku se zajímám o jejich kulturu. No však víš. Jak žijí, jak se baví..."

Orion nakrčil obočí.

"Jsou zajímaví," pokrčil rameny Alphard.

"Jsme lepší," odfrkl si Orion.

"To nepopírám." Alphard vzal do ruky svoji skleničku. "Jenom říkám, že jsou zajímaví."

"Když myslíš... ale není to trošku... pod tvoji úroveň?"

Alphard pohodil hlavou. "Možná. A jako mudla bych žít nechtěl. Ale vzhledem k tomu, že žiju mezi nimi, tak stojí za to o nich něco vědět. Už kvůli zákonu o utajení," dodal rychle. Pak si vzpomněl na původní téma rozhovoru. "Tak... čím mě tedy hodláš podplatit?"

Orion zjevně chvilku přemýšlel, na co se ho jeho kamarád ptá. "Jasně," zamumlal po chvilce. "Promiň, jsem trošku mimo. Tak co po mně teda pořád chceš?"

"Co kdyby..." v Alphardově mysli se zrodil náhlý nápad, "co kdybys ze mě udělal kmotra tvého prvního dítěte?"

Orion se uchechtl. "Budeš jeho strýc, kamaráde. Pomalu z obou stran. Nestačí ti to?"

"Nestačí," odvětil Alphard se smíchem.

"Ty se prostě už zase nemáš o koho starat, viď?" Orion se schovívavě usmál. "Bratr ti vyrostl, těch jeho holek je na tebe moc, svoje děti nemáš..."

"Nejspíš máš pravdu, chybí mi to," připustil Alphard.

"Když to bude kluk, bude nejspíš dědic, tak ne že mi ho zkazíš," varoval ho ještě Orion s úsměvem.

"To by mě ani nenapadlo," pohodil hlavou Alphard.

Tenkrát to ještě myslel naprosto upřímně.

1963

"Co tady poletuješ, ty třeštidlo?" Orion právě zastavil jednu ze synkových výprav po domě a vyzdvihl si ho na rameno. Chlapec se nejdřív rozkoukával, ale pak se vesele zasmál.

"Orione, netahej ho takhle, zmačkáš si hábit," varovala ho s vážnou tváří Walburga, která právě vešla do místnosti. "Přenášedlo se aktivuje už za chvilku. Měli bychom tam být včas, jde o významnou společenskou událost." Důstojně zamířila k zrcadlu, aby si naposledy upravila vlasy.

Orion s mírným povzdechem předal malého Siria Alphardovi a urovnal si slavnostní hábit.

"A ploč maminka a tatínek odchází?" zašišlal strýčkovi Sirius do ucha tak, že ho jeho rodiče prostě nemohli přeslechnout.

"Maminka a tatínek musí s tetou a strýčkem na slavnost, ráno se vrátí," vysvětlil v hodně velké zkratce Alphard. Taky si kvalita jeho popisu každoročního plesu u Abraxase Malfoye vysloužila zamračený pohled od Walburgy. Během chvilky se ale začala tvářit spíš ustaraně.

"Zvládnete to tady? Schedir vám později připraví večeři, kdyby se něco dělo,pošlete Kráturu, on bude vědět. Rozumíš všemu? Nezapomněla jsem na něco?"

"Klid, sestřičko," uklidnil ji Alphard. "My to tady s klukama zvládneme, viď, Sirie? Hlavně si to tam užijte a brzo se vraťte."

"Dobře," kývla nepřítomně Walburga. "Schedir malého pohlídá, ty dej hlavně pozor na Siria. A..."

"Drahá, myslím, že Al to tady zvládne. Není malé dítě. Máme půlminuty, pokud tedy nechceš cestovat letaxem." Orion opět nasadil formální tón. Dobře věděl, jak jeho žena letax nenávidí.

"Ach, samozřejmě. Tak... tak tady dávejte pozor. Na sebe, na dům..."

"U Merlinových vousů, Walburgo, nechystáš se pryč na půl roku," protočil oči Alphard. "Zvládneme to tady. Mějte se hezky."

To už se objevil záblesk a Orion s Walburgou z pokoje zmizeli.

"Máma s tátou jsou plyč," vydechl udiveně Sirius.

"Jsou. Ale ráno budou zpátky, uvidíš. A zatím tu budeme sami. Teda ještě s bráškou."

"Jako když jsem byl sám s tetou Cass?" pochopil Sirius.

"Ano, přesně tak. Ale teta Cassiopea taky nemá čas, takže tě musím pohlídat já."

"A ploč tu není teta Cass?"

"Protože šla na tu slavnost taky," vysvětloval Alphard.

"A ploč..."

Alphard si povzdychl. Tohle ještě bude večer...

"A ten lytíž nepoužil kouzlo?"

"Ne," zamumlal Alphard nepřítomně, zatímco marně hledal, kde skončil ve čtení, než ho Sirius přerušil.

"A ploč ne?"

"Protože to byl mudla."

"A co je to mudla?"

"To ti rodiče nikdy neřekli?"

Sirius plaše zavrtěl hlavou.

"Mudla je člověk, který neumí kouzlit."

"A já jsem taky... mudla?" zeptal se Sirius polekaně. "Já taky neumím kouzlit."

"Ne, Sirie. Ty neumíš kouzlit, protože jsi na to ještě moc malý. Až vyrosteš a naučíš se to, budeš kouzlit stejně jako máma a táta."

"A bláška?"ujišťoval se ještě chlapec.

"Bráška taky bude kouzelník. Mudla je ten, kdo neumí kouzlit ani jako dospělý člověk. Nemůže kouzlit, nemá domácí skřítky, všechno si dělá sám."

"A stlýčku," Sirius mu vylezl na klín, což Alpharda přimělo, aby Bajky Barda Beedleyho s rozečteným příběhem pro dnešní večer definitivně odložil, "jak ti... mudové žijí?, když nemají kouzla a skžítky?"

"Mudlové,"opravil ho automaticky Alphard, "mudlové žijí podobně jako my. Jsou lidi jako my. Neliší se od nás jinak než tím, že neznají kouzla. A taky my o nich víme, ale oni o nás ne."

"A ploč o nás nevědí?"

"Protože nás je o hodně méně a musíme se držet v utajení. Někteří mudlové by se nás báli." Mohl by říct, že je to proto, aby mudlové nezáviděli kouzelníkům jejich moc, ale to by mohlo chlapce až moc podpořit v přesvědčení jeho rodičů, o kterém naštěstí zatím nevěděl, sice že kouzelníci jsou nadřazený rod. Nemělo cenu krmit čtyřletého kluka takovými věcmi.

"Takže jsme lepší?" uvažoval Sirius, jako kdyby mu snad četl myšlenky.

"Ne." Ach jo, už to začíná. "Oni si dokázali kouzla nahradit tak důmyslnými věcmi a přístroji, které si většina kouzelníků ani nedovede představit. Nejsou lepší, ale ani horší. Jsou jen... jiní."

Sirius chvilku vypadal, že o tom přemýšlí. Alphard se rozhodl té chvilky ticha využít.

"Sirie, víš co je to tajemství?"

Chlapec zavrtěl hlavou.

"Tajemství, to znamená, že o tom nikdo jiný neví."

"Ani máma a táta?" chlapec vykulil očka.

"Ne. Ani máma a táta. Takže to, co jsem ti teď řekl, bude naše tajemství,jo?"

"A ploč?"

Protože by mě tvoje maminka asi uškrtila. "Protože hlídat tajemství je zábavné. Maminka a tatínek o tom nebudou vědět, to je na tom ta největší legrace. Poslyš, časem to pochopíš. Teď bude stačit, když o tom nikomu nepovíš."

"Dobže,"kývl Sirius po chvilce přemýšlení. Alphard si potichu oddychl.Teď už jenom stačilo doufat, že svůj slib dodrží.

Dodržel.

1971

Milý strýčku Alpharde,

pamatuju si, jak jsi mi říkal, ať si Bradavice užiju, ať už se stane cokoliv. Lidi tady vypadají fajn, máme za sebou první den výuky a není to špatné. Vaří tady dobře (myslíš, že v Bradavicích mají domácí skřítky? Jestli jo, nechovají se k nim špatně, že ne?).

Tak dobře, přejdu k problému. Možná se divíš, proč jsem napsal tobě a ner odičům. Prosím tě, nezlob se na mě, už tak budu mít dost problémů doma.

Moudrý klobouk mě zařadil do Nebelvíru.

Jo, já vím, já jsem si říkal, jestli to není špatný nápad, ale bylo to tak rychlé, že jsem to ani nestačil pojmout.

No dobře, jsem za to celkem rád (ale to mámě neříkej, prosím).

Já vím, že ty to pochopíš. Ty jsi mi přeci říkal, že je jedno, kam mě zařadí, že mě budeš mít rád tak jako tak. Pořád to platí? Doufám že jo.

Táta to taky říkal, ale dost sebejistě dodal, že Zmijozel by byl jednoznačně nejlepší. S mámou jsem o tom nemluvil, ale ráda nebude.

Mám pro tebe bojový úkol. Dlužíš mi to za to věčné tajnůstkářství. Musíš to teď nějak šetrně oznámit doma (a dávej na sebe pozor, až to budeš říkat mámě). Viď, že to pro mě uděláš?

Tvůj Sirius

Alphard dopis odložil na stůl a rozchechtal se. Tak tohle se povedlo. Black v Nebelvíru. Ty roky získávání si jeho důvěry se nakonec vyplatily. Když si teď jistá... osoba začíná pomalu získávat následovníky a budovat vliv, Zmijozelové přijdou na přetřes první. A ačkoliv strýc Arcturus hlásá, že se starší generace Blacků odmítají nechat označit někým, kdo se skrývá pod přezdívkou, jistý Voldemort zřejmě bude mít na mladé Blackovic děti svůj názor. Ale v Nebelvíru byl Sirius snad v bezpečí. Aspoň z někoho možná bude slušný člověk.

Sklouzl pohledem k posledním řádkům a úsměv mu poněkud zmrzl na rtech. Tohle bude chtít trošku dopilovat, ale co už, to za to stálo. Teď už jenom musel přijít na jednu věc.

Jak tohle vysvětlí sestře?