~~~ My chemical romance - Helena ~~~

Jediné, co věděla, že je obklopena tmou.

Pak že zem pod ní byla studená jako led. Její bosá chodila, byla už promrzlá na kost, vysílající mrazivé záchvěvy celým jejím tělem, způsobující tak husí kůži.

Objala se pažemi, aby si uchovala aspoň tu trochu tepla u sebe a mrkala do černoty před sebou. Byla si téměř jistá, že tu s ní někdo je. Nebyla tu sama, ale nevěděla, zda by za to měla být ráda, nebo se toho obávat.

Celá její tělo divně pobolívalo, ale nepamatovala si, jak si ublížila... nebo kdo jí ublížil.

„Je tu někdo?" odvážila se promluvit. Zaslechla nějaké šustění, jako kdyby se někdo posouval po studené podlaze.

„Já tu nejsem sama?" ozval se další ženský hlas, což zažehlo naději v jejím nitru. „Než jsem usnula, ještě jsi tu nebyla,"

„Kde to jsme?" pokusila se zjistit, doufajíc v to, že další osoba by se mohla stát spojencem.

„Nevím kde přesně, ale tohle je sklep domu," žena potvrdila její domněnku. Proč si nedokázala vzpomenout na to, jak se sem ale dostala? Strach ochromil její schopnost jasně uvažovat, jak moc se snažila vzpomenout na to, co dělala před tím, než ji někdo strčil do sklepa.

„Proč tu jsme?" ptala se dál, jelikož doufala, že druhá žena ví víc, než ona.

„Nic si nepamatuješ? Musela ses praštit do hlavy," podotkla žena slabým hlasem, jako kdyby s tím měla vlastní zkušenosti. Pandora nějak tušila, že spoluobyvatelka sklepa, musí být o něco starší, než je ona, jistě o několik let. Uvědomila si, že má asi pravdu, jelikož vnímala temeno její hlavy, pulzující bolestí.

Najednou jí v hlavě vyplul obrázek tyrkysového průzračného moře v dálce a slunce pálící jí na kůži holých rukou. Nedokázala si ujasnit, zda to bylo příjemné, nebo naopak.

„Nevím, kde to jsme, ani jak jsme se sem dostaly, ale musíme jít. Nemám u sebe ani telefon, tohle musí být nějaké nedorozumění," panika jí prostoupila trochu opožděně, přesto teď ovládala vše, jak její myšlenkové pochody, tak jednání.

„Já jsem tu delší dobu, tak mě poslouchej. Buď ticho, nedělej problémy a možná přežiješ," promluvila k ní žena znovu, když vytušila její záměr se rozkřičet o pomoc. Její slova nabyla na síle, přičemž v nich mohla slyšet naléhavost, která ji přikovala na místě.

Co se to tu děje? Že možná přežije? Cítila jak se jí stahuje hrdlo.

Pak si vzpomněla na rodiče.

„Kde jsou moji rodiče, byla jsem s nimi..." nemohla si vzpomenout, kdy naposledy s nimi byla, kde byla předtím, než se ocitla v téhle kobce, ale už neměla možnost nad tím nadále přemýšlet, když se najednou ve stěně naproti ní objevilo jasné oslepující denní světlo, doprovázející zvukem vrzání pantů, otevírajících se dveří. Hned na to se v nich objevila nějaká postava, scházející po kamenných schodech, které předtím v té tmě nemohla vidět.

Zaslechla nějaký hovor, ale díky tomu, že byl veden v jiném jazyce, nerozuměla, o čem byla řeč. Zvedla ruku, aby si zastínila oči, které ji náhlým jasem rozbolely, takže nemohla vidět, že mohutná postava došla až k ní, teď na ni shlížející ze své výšky.

„Kdo jste? Proč tu jsem?" vyjekla, až jí přeskočil hlas. Někdo znovu promluvil v jiném jazyce a tentokrát si byla jistá, že je to ruština, jelikož věděla, jak zní. Muž stojící u ní, něco odpověděl, obracející se zpět na ni.

Něco na ni zavrčel, ale neměla tušení, co po ní chce. Odvrátila od něj oči, když si navykla na světlo, které teď ukázalo vnitřek celé místnosti. Její pohled se zastavil na skroucené postavě u protější stěny. Žena měla kolena přitisknuta k hrudi a hlavu sklopenou, že díky tmavě hnědým vlasům nemohla vidět její obličej.

Když v tom ji muž stojící stále ještě u ní, kopl do boku. Tiše zaskučela a zhroutila se ke straně, obrácejíc k němu uslzené oči.

„Co chceš?" zakřičela bolestně. Muž se neobtěžoval cokoliv vysvětlovat a sklonil se k ní, přičemž ji popadl za vlasy a začal ji vléct za sebou, směrem ke schodům. Chtěla kolem sebe kopat a křičet, aby ji nechal. Noha jí podklouzávala o zem, jak se snažila vytáhnout na nohy, aby jí nevytrhal všechny vlasy z hlavy. Trhnul s ní, když se dobral schodů, tam se jí podařilo vyškrábat aspoň na kolena, přes slzy spadající jí z očí, ani neviděla, kam to jdou.

Je tohle jen zlý sen?

A/N

I'M BACK!

Jo je tu nový rok a s ním i druhý díl Untouchable série (Jak jsem se ji rozhodla pojmenovat... originální že?) Každopádně, doufám že všechny čtenáře, které jsem potkala u 1. dílu... uvidím i tady.

Nebudu se na začátek moc rozepisovat, ani nic neřeknu k Prologu, však jste chytří a uvědomíte si, o co se tam jedná... a i když se tam moc neděje, neznamená to však, že tenhle krátký úryvek není důležitý :P

Doufám, že jste všichni  měli super prázdniny, Vánoce i oslavu Nového roku!

Mám na 2017 velké plány a pokusím se je všechny uskutečnit... nejsou to předsevzetí, ale i tak jsem odhodlaná! Přeji Vám všem jen to nej do tohoto roku a prostě si ho užijte, jak jen to půjde!

Ještě nevím, jak to bude s pravidelnosti přidávání kapitol, jelikož toto mám teď vážně hodně a ještě k tomu jsem začala psát v angličtině, mělo to být jen pro zábavu, ale díky pozitivním ohlasům se do toho chci ponořit víc, ale nebojte... pořád míním psát v Češtině... je to můj rodný jazyk tak jako tak! :)))

ok to stačí hah!

1. kapitolu přidám hned jak to bude ready!

lova ya