~~~ Lady Gaga - Shallow ~~~

Epilog

Tak jak zničeně a bez energie se cítila, přiliv naprostého opaku ji nechal skoro stejně ochrnutou a neschopnou se pohnout.

Nechápavě zírala na černé nebe, bez hvězd.

Je konečně mrtvá?

Po tom trpění, které musela podstoupit. Ta bolest, kterou musela zakusit, to ponížení. Na to všechno si najednou vzpomněla, jako kdyby vše, včetně její agonie, očistilo a zbyla jen ona sama. Krev, která byla všude přítomná a zapáchala tak silně, že se jí z toho dělalo špatně, byla taky pryč.

Nadále zírala do tmy nad sebou, netušíc co by měla dělat.

„Zajímalo by mě, jak dlouho tam ještě hodláš ležet?" mužský hlas k ní dolehl odněkud nad ní.

Bože? Pomyslela si automaticky. Odpověď na to, jí bylo pobavené zasmání.

„Těsně vedle," vyvrátil hlas její prvotní domněnku. Konečně překonala ten šok a jedním rychlým pohybem se vytáhla do sedu. Už ani zima jí nebyla. Nic jí nedávalo smysl, jako kdyby se zázrakem ocitla v paralelním světě.

„Za tebou," ponoukal jí hlas. Ve vteřině se obrátila ve své sedavé pozici, oči zaměřující na prostor za jejími zády. Oči se jí rozšířily ohromením, když ta spatřila stát koně a o něj se opírajícího polonahého muže.

Zvíře bylo majestátního vzrůstu, tyčící se nad ní, jako mrakodrap, koulejíc na ni zakalené oči. Pandora se otřásla a stočila pohled na další majestátní osobu, která se odlepila od zvířete, ruce založené na jeho obnažené hrudi.

Obličej toho muže, byl... dechberoucí. Nadále sedíc na zemi k němu vzhlížela, snažíc se zjistit, zda byl ten nádherný muž výplod její fantazie, nebo byl až bolestivě opravdový. Na plných rtech mu pohrával jemný úsměv, který se teď prohluboval, zatímco na něj vyjeveně vejrala.

„Nechceš se z té země zvednout?" navrhl dobrosrdečně, když se zas tu chvíli, co ho studovala, neodhodlala se sebrat z podlahy.

Vyškrábala se na nohy, bez sebemenších potíží... pamatovala si, že měla rozhodně zlomených pár žeber. Ale pohybovala se bez toho, aby na jejím těle byť jen pobolívalo. Její paže už nebyly pokryté modřinami.

Zmateně se podívala zpět na muže, který čekal až skončí se svou prohlídkou.

„Co se to děje?" žádala od něj vysvětlení, jako kdyby jí ho on mohl podat a jelikož byl jediný člověk okolo, otočila se svými otázkami na něj.

„Zemřela jsi...," informoval ji.

Když jí to řekl, tak ji to neohromilo, tušila to. Nemohla zastavit úlevný povzdech, který jí splynul ze rtů. Byla mrtvá, to znamenalo, že už nemusí jít zpátky a snášet to utrpení. Nechtěla jít zpět, neuměla si to představit, vzpomínky zaplavovaly jejím mysl. Nemohla si vzpomenout na ten moment, kdy opustila ten svět, ale teď je tady... ať už je to kdekoliv.

„Ještě nikoho jsem neviděl, vypadat tak úlevně poté, co mu bylo sděleno, že to má za sebou," muž se na ni udiveně, skoro pobaveně zadíval. Spojila svoje oči s jeho ledově šedivými. Kým byl? Napadlo ji.

„Jsem Smrt... mělo by to dávat smysl... všechno to umírání a tak," muž si jí dobíral. Tahle informace ji zaskočila. Wow... Smrt. Kdyby věděla že je Smrt takhle přitažlivá, tak by se umírání tak nebála.

Smrt naklonil hlavu ke straně, jeho polodlouhé stříbřité vlasy se svezly ke straně, pokrývající jeho vypracované bledé jako mramor rameno.

„Už jsem slyšel hodně myšlenek, týkající se mé osoby, ale tvé jsou zatím velmi zábavné. Vypadá to, že jsem vybral dobře, i přes okolnosti tvého úmrtí," zamumlal, koutky jeho dokonale vytvarovaných rtů se vytáhlý ještě o malý kousek vzhůru. Neodkázala od něj odtrhnout oči, i přes to vše co ho slyšela říkat.

„Pandoro...," oslovil ji. Její jméno se jen tak převalilo přes jeho jazyk, zatímco k í přistoupil blíže. Zatajila dech, když závan studeného vzduchu políbil její pokožku.

Přikývla hlavu na odpověď. Jak se má člověk chovat v přítomnosti samotného Anděla Smrti?

„Mám pro tebe... návrh," jeho hlas byl sladký sametový jako samotná čokoláda. Návrh? Omámeně nad tím přemýšlela a její srdce se samo od sebe rozbušilo, vzrušením.

„Jaký návrh?" zajímala se, její hlas se slabě třásl, když se dívala do stříbrných očí, které ji nedaly prostor k ústupu. Nemohla se ani hnout.

„Dám ti tvůj život zpátky, pod jistou podmínkou," navrhl. Hned jak tu větu vyslovil, její rty se zformovaly, aby jej zavrhla.

„Ne," zavrtěla hlavou. Nechtěla jít zpět... nemohla.

„Tvůj život, je to co nejcennější, co máš. Neměla bys ho jen tak zahazovat, když ti nabízím druhou možnost," jeho výraz zvážněl, jeho obličej byl jen desítky centimetrů vzdálený od jejího.

„Můj život, je teď bezcenný," zachraptěla, jen co se další vlna obrázků vlila do její mysli, byla znechucená sama nad sebou.

„Není, pokud mi dovolíš ti pomoci. Je toho tolik, čeho musíš dosáhnout. Tví ochránci na tebe čekají, Pandoro," zamumlal vemlouvavě. Vyznělo to spíš, jako kdyby se ji sám ďábel pokoušel zviklat k upsání její duše. Přesto, když ho zaslechla vyslovit... ochránci, zarazila se.

Nikdo ji nikdy nechtěl ochraňovat, bez nikoho kdo by jí mohl pomoci, zemřela sama.

Kdyby se našel někdo...

Zaváhala.

„Neříkám, že tvůj život se promění v jednoduchou cestu, ale nebudeš litovat, jakmile se dostaneš na její konec," Smrti slova jí rezonovala v hlavě.

„Jak poznám svoje ochránce...?" zajímala se.

„Budeš k nim připoutána, stejně tak jako oni k tobě, ať se jim to líbí nebo ne," Smrt se na ni usmál.

„Pod jakou podmínkou, mi vrátíš můj život?" vzpomněla si na jeho návrh.

„Stane se z tebe něco víc než jen obyčejný člověk. Budeš strážcem budoucnosti," vysvětlil bez obalu.

„Proč já?" ztrácela se ve šedé hladině jeho duhovek.

„Protože jsem si tě vybral. Jako svého Proroka,"

~~~

Done...

Skoro sní nemůžu dýchat, když jsem se sem konečně dostala... po... po roce?? Ani nevím kdy jsem začala s psaním druhého dilu😅

Kazdopadne... tohle je konec, ale začátek třetí knihy!!

Doufam ze postnu první kapitolu 3. Knihy do konce tohoto týdne, tak si dávejte pozor aby vám to neuniklo👌🤗

No a tady je obálka a název poslední knihy originální série !!!

PROROKŮV DOTEK

Taky jste tak nateseni???? Já jsem 🤷‍♀️😅
No nic musím jit pracovat!!!

Napište mi o svých pocitech a nezapomeňte na voty❤️😊

Love ya

link pro KNIHU 3.

https://www.wattpad.com/story/174507952-prophet%27s-touch-3-d%C3%ADl-cz