~~~ Taeyang - Darling ~~~

Proč se vůbec divila tomu, že z ní teď Chen tahal rozumy, vždycky si hráli na přetahovanou. Buď to byla ona, kdo se z něho snažil vše tahat jako z chlupaté deky, nebo se takhle hezky obrátily stoly a byla to ona, které se nechtělo komunikovat.

Až na to, že neměla nejmenší šanci v tom, něco před Chenem zatajit, když už se takhle hezky vyzradila sama. Už jen fakt, že se jí to podařilo udržet pod pokličkou takovou dobu, ji zarážel.

„Nečekal bych něco méně šokujícího než jeho smrt, když už tě to dohnalo k záchvatu úzkosti. Jak dlouho už je to, co se ta vidina poprvé objevila?" Chen jistě tušil, kdy přesně k ní tohle prozření přišlo, přesto chtěl, aby to řekla nahlas.

„Ještě před tím, než jsi odjel z Ruska," zamumlala s hlavou skloněnou dolů. Jen si na to vzpomněla a po zádech jí přejel studený mráz. Vzpomněla si i na ten moment, kdy se rozhodla se spakovat a nechat za sebou muže, kterého se to celé týkalo. Měla vědět, že se za ní rozjede, ale poté co ho tak chladně odkopla, si byla skoro jistá, že poničila jeho ego dostatečně svědomitě na to, aby už nikdy nebyl schopný v sobě vykřesat ty samé pocity, kterými oplýval.

Ale i tak se před ní včera objevil.

„Teď už chápu, proč ses najednou taky sebrala a utekla. Sice o Alekovi nikdy nemluvíš, ale já na tobě vidím, když se ti někdy zatoulají myšlenky, vím kdo se ti objeví v hlavě. Přesto, neutekla jsi právě proto, abys na něj zapomněla?" Chen pozvednul obočí a měřil si jí zkoumavým pohledem.

„Ne... aby on zapomněl na mě," opravila ho Pandora. Chen se na ni pousmál tím svým osobitým způsobem.

„Tak to silně pochybuji, že se uskuteční," informoval ji suše, když se na něj tázavě zadívala. Bylo možné, že už Chen věděl o příjezdu Aleka? Proto takhle mluvil?

„Proč by ne? V Alekově životě se vyskytuje tolik žen, že to zas takový problém nebude," zamračila se, protože i přesto, co řekla, jí to bylo proti srsti.

„Už dávno mi je jasné, že si absolutně neuvědomuješ, jak neobyčejná žena jsi Pandoro, ale i tak nemůžeš být tak naivní, aby sis myslela, že nemáš na lidi kolem sebe obrovský vliv?" jeho černé oči zajiskřily, když se jejich pohledy setkali. Nakrabatila obočí.

„O čem to tu mluvíš?" zmateně zavrtěla hlavou.

„ O tom, že na tebe Alek nebude moci zapomenout, ani i kdyby se o to pokusil, což pochybuji, že se stane. Za prvé, byla jsi vybrána, což znamená že jsi nějak poznamenala i jeho a za druhé, Alek už je součástí tvého osudu, tak jako ty jsi jeho,"  mile jí připomenul tu celou záležitost s osudem, který se jí každou minutou, co o něm věděla, protivil čím dál tím více.

„Radši bych byla, kdyby tohle nebyla pravda," postěžovala si, zatímco si Chen nadále usrkával svého obvyklého čaje, u toho se uculujíc, jako kdyby si z jejího takzvaného osudu nic nedělal.              „Co bys dělal, kdyby se něco takového stalo tobě?" vyzvídala, chtěla v něm vykřesat jakoukoliv reakci.

„Kdyby se mi stalo, co přesně?" oči mu zvědavě zasvítily, nadále vypadajíc, jako kdyby se bavil nad tím, jak se rozčilovala.

„Kdybych měla vidinu o tom, že zemřeš? Nebo kdybys ty sám měl vidiny, jako já a zjistil, že někdo koho miluješ, má umřít?" napřímila se na svém křesle, zírající na něj, snažíc se cokoliv vyčíst i když tušila, že tak jako vždy se muž naproti ní bude držet na uzdě.

„Za prvé, vidinu o mé smrti, bys dostala jen velmi nepravděpodobně. Za druhé, měla bys vědět, že v mém životě není nikdo, koho bych miloval natolik, aby mě to uvedlo v pokušení se o toho dotyčného strachovat a za třetí, přiznala jsi právě, že miluješ Aleka?" a tak jako vždy měl přespříliš pohledný Asiat navrch. Otevřela ústa, aby ze sebe něco vydala, ale mohla jen civět a vstřebávat, co jí teď právě řekl.  Její srdce teď bilo jako blázen, hned z několika důvodů.

Je možné, aby byl Chen... nesmrtelný? Na sucho polkla.

„Nejsem nesmrtelný, nebo ne v tom pravém slova smyslu," zazubil se na ni, jeho oči tvarující se do okouzlujících půl měsíčků. Vidět ho zase takhle, žertujícího na ni mělo neblahý vliv.

„Můžeš snad číst myšlenky?" odkašlala si.

„To sice ne, ale jsi jako otevřená kniha Pandoro, všechno na tobě poznám..." vypadalo to, že chce nadále mluvit, ale zarazil se, jeho oči se dívající někam za její hlavu. Buď se jí to zdálo, nebo byl Chen zaskočený něčím, co vidí. Už se chtěla otočit, ale Chen ji zase věnoval veškerou jeho pozornost.

„Myslím, že to pro dnešek stačí, měla bys jít domů," bylo jí jasné, že se to teď snažil zamluvit, ale ona se rozhodla to tak nenechat.

„Počkat, to nemůžeš myslet vážně!" Chen jí věnoval naprosto vážný pohled, který jí řekl jasně, že nemá smysl se bránit a prostě jít.

„Tohle děláš pokaždé, vždy se konverzace nějak rozvine, ty se rozhodneš to nějakým nelidským způsobem utnout," vážně se na něj zlobila, měla totiž pocit, že by se dneska od něj mohla něco dovědět.

„Příště... příště ti toho řeknu víc, ale ne teď," vyskočil na nohy, čekajíc na ni, než se otráveně postaví také, aby se následně nechala vyvést ven. V hlavě si opakovala, jak absurdně se Chen chová. Vykopl ji ven na ulici s tím, že ji uvidí za dva dny, při další jejich schůzce a už se o ni nezajímal.

Odfrkla si a neodolala, aby si pod vousy trochu nezanadávala, když teď stála jako sirotek venku na mrazu.

Do pekla s ním!

Měla chuť si vzdorovitě dupnout nohou, ale udržela se na uzdě a místo toho oddupala k sobě domů. Až tam si uvědomila, jak unavená zase je. I když už si na každodenní sekýrování od Chena zvykla, někdy to stále bylo nad její síly. Plus Alek se jí ještě stále neozval i přesto, že jasně řekl, že jí zavolá.

O to více její nálada sklouzla pod bod mrazu.

Svalila se na svoje sofa, odsunující stranou myšlenku na to, že by měla i trochu pracovat a jen tak lenošila, zatímco se den chýlil ke konci a noc se snesla na krajinu venku za okny.

Ani se neobtěžovala kontrolovat svůj mobil, už jí došlo, o co tomu ruskému bastardovi... ahh Alekovi jde. Jistě si myslí, že si jí takhle nějakým způsobem vycvičí. Odfrkla si.

„Já ti ukážu!" zamumlala si pod vousy.

Pak zaslechla zvuk, který neslýchala často, ale který byl nějakým způsobem otisknut v její paměti a naprosto ztuhla ve své pozici na gauči.

Pleskání křídel z venku ještě chvíli pokračovalo, dokud neutichlo a nemohla slyšet nic jiného než ohlušující ticho.

Uběhlo několik agonizujících vteřin, přičemž se vytáhla do sedu a nadále poslouchala to ticho, které ji tak děsilo. Všechno, co okupovalo její mysl doposud, vyletělo ven oknem a ona mohla jen myslet na to, co přichází. A ona si byla víc než jistá, že se něco stane.

Zvuk ťukání na dveře jí málem přivodil zástavu srdce, zatímco se její oči zavrtaly do dřevěné desky dveří, jako kdyby mohla prohlédnout skrze a zjistit kdo to je. To že by to mohl být Alek, ji ani nenapadlo, už teď věděla, že i kdyby ten dotyčný za dveřmi byl Alek, tak to být on vlastně být nemusí.

Vytáhla se na nohy, netušíc kde vzala tu sílu se udržet se na klepajících končetinách. Překonala tu vzdálenost od jejího sofa k hlavním dveřím, kde se zastavila.

Obmotala prsty kolem kliky, ale nemohla se donutit k tomu, za ni zatáhnout. Srdce v její hrudi Biko, jako kdyby mělo každou chvíli vyskočit ven.

Byla to vteřina, kdy najednou nával adrenalinu vpuštěn do jejího krevního řečitě zapracoval na její odvaze a v druhé sekundě, byly dveře rozrazené dokořán a ona mohla vidět vysokou postavu stojící na jejím prahu.

Chlad se automaticky vkradl pod její kůži, způsobující husinu po celém jejím těle. Netušila zda to bylo způsobené všeobecnou zimou, která panovala všude okolo a nebo to bylo pohledem na tu osobu, která na ni shlížela stejným upřeným pohledem.

Její ústa se otevřela dokořán, jistě že se teď musela znemožnit, ale vůbec jí na tom teď nesešlo, jelikož měla za dveřmi muže, kterého nikdy v životě neviděla... přesto... proč měla pocit, že to není tak úplně pravda?

Pak ale, někoho jeho vzhledu by si přeci jen zapamatovala.

Ten muž byl skoro neuvěřitelný. Nádherný. Její hlava ji bolela z toho, jako moc ty myšlenky které ji v tuto chvíli napadaly, když se dívala do obličeje toho božského stvoření, mátly. Proč měla pocit, jako kdyby už tohle jednou prožila... nejen jednou... hned několikrát.

Jeho jasně šedivé oči, jezdily po jejím obličeji, zatímco se jeho skoro bezkrevná plná ústa stočila do jemného úsměvu. Jeho obličej byl neuvěřitelně pohledný, snažila se si vzpomenout jestli někdy narazila na podobnou krásu, ale nemohla jej přirovnat ani k Chenovi, nebo Alekovi, jelikož každý z nich měl něco jiného osobitého, co je dělalo jedinečnými.

Poryv větru se zvedl, skoro jako v jasném záměru pocuchat přerostlé stříbřité vlasy toho muže, kterému to slušelo, i když mu prameny spadaly do očí, dělající tuhle situaci ještě víc absurdnější.

To jak se jeho vlasy vlnily kolem noblesních rysů jeho tváře, mu dodávalo na mladistvém vzhledu. Dokonce měla podezření, že byl snad mladší než ona.

Z tohoto tranzu ji probralo jeho vlastní uchechtnutí.

Nechala jeho vlasy poletovat a znovu očima sklouzla k jeho obličeji, který jí jak si uvědomila, uklidňoval. Už si nepřišla, jako kdyby měla umřít obavami z toho, kdo je a co po ní chce. Byla úplně v klidu, i když ji ty samé otázky nadále napadaly.

„Dobrý večer, Pandoro," promluvil jako první, poté co zjistil, že asi není schopná komunikovat v tuto chvíli. Jeho hlas, obrátil tu reakci, která ochromila její tělo, při prvním pohledu na něj, a rozlil teplo do všech koutů její duše.

„Dobrý večer..." vážně ho teď pozdravila, jako kdyby se ani nechumelilo, nebo tohle byl další divoký sen?

„Proč se neptáš na otázky, které zaplavují tvou mysl nahlas. Nebo přeskočíme představování a ty mě pustíš dovnitř? Abys neprochladla," navrhnul s povzbudivým úsměvem. Shlédla na jeho tmavě šedý kabát, který šel tak moc dobře s konceptem jeho stylu. Vypadal, že je mu dostatečně teplo, kdežto ona se tu klepala jako ratlík, ani o tom nevěděla.

Byl tohle sen nebo ne? Nezáleželo na tom, kolik hodin strávila učením se rozeznat ten rozdíl mezi vidinou, snem a skutečností, bylo jí to k naprostému hovnu...

Přimhouřila oči a zpříma se na toho neznámého muže zadívala, ale jak se snažila, jak chtěla, vše se zdálo být skutečné...

Počkat..., něco ji najednou napadalo, ale vzhledem k tomu, že ten dotyčný před ní, měl tuhle podobu, nemohla si být ničím jistá.

„Jsi chytrá," zkonstatoval, získávající její pozornost. „Mohu dovnitř?" to jakým způsobem se zeptal, to vyznělo jako kdyby to bylo zbytečné, jako kdyby už mohl být dávno uvnitř kdyby chtěl, přesto tu stáli venku na mrazu, čekající na to až se konečně vzpamatuje.

Nazvěte jí hloupou nebo, beze strachu, ale ona nakonec odstoupila stranou, nechávající mu tak prostor k tomu, aby mohl projít. Jeho úsměv se trochu prohloubil, což jakýmsi magickým způsobem vytvořilo ďolíčky v jeho tvářích. Zalapala po dechu, když prošel kolem ní, omamující jí vůní, kterou nemohla nikam zařadit, bylo to něco, co ještě nikdy neměla šanci kolem sebe zaznamenat.

Pohyboval se po jejím domě, jako kdyby tu nebyl poprvé. Domněnku, kterou zachytila před pár vteřinami, se zdála být pravdivá, ale rozhodla se to zatím nechat. Pokud je to tak jak si myslí, ten muž jí to jistě sám vysvětlí. Z nějakého důvodu se jí srdce rozbušilo nadějí, že by se konečně mohla dozvědět něco užitečného.

Následovala ho do obývacího pokoje, kde se zastavil u křesla, na které se poté elegantně usadil, přičemž si ještě předtím stihl sundat svůj kabát, ukazující tak černou košili s dlouhými rukávy, která se zdála být trochu víc upnutá, než bylo zapotřebí. Tenká kvalitní látka obepínala mužovo tělo, podtrhující tak evidentní svalstvo nacházející pod hebkým materiálem.

Proč byl její život najednou plný mužů takové rasy? Sexy rasy, aby byla přesná.

Všimla si, jak mužovi koutky zacukaly, jak se snažil ovládnout další oslňující úsměv deroucí se mu na rty.

Rozhodla se zůstat stát, kdyby náhodou potřebovala utéci, až zjistí, že teď právě vpustila do svého domu, někoho koho rozhodně neměla.

„Nemusíš se bát. Nejsem tu abych ti ublížil, kdyby to bylo naopak, už dávno bys o tom věděla," ujistil ji s rádoby uklidňujícím tónem, přesto to co právě řekl jen potvrdilo, že by byl schopný čehokoliv, na co by si vzpomenul.

„Ještě stále jste se nepředstavil, pane. Proto radši ještě zůstanu opatrná, pokud dovolíte," založila si ruce na hrudi, aby tak ovládla svoje nadále se klepající končetiny.

„Máš štěstí, že tu dnes jsem, abych se právě konečně pořádně představil. Zaslechl jsem, že jsi netoužila po ničem jiném, než po tom," jeho krásný obličej se rozjasnil, nutící jí zapomenout na to, jak se dýchá.

Teď už si byla skoro stoprocentně jistá, že ten co se teď rozvaloval na jejím křesle, byl Alek... teda ten nepravý Alek.

To že byl na světě někdo schopný toho, měnit podoby tímto způsobem, ji ani nepřekvapilo. Už toho zažila a viděla dost, aby se přes toho stádium přenesla v klidu.

„Trefila ses a ani ti to netrvalo zas tak dlouho," zamyšleně našpulil ústa, nechávající jí čas na to, aby mohla vnitřně vyšilovat.

„Jak... čteš myšlenky?" vyjekla, snažíc se uklidnit svůj na plné obrátky pracující mozek. Sakra sakra...

„Ano, ale můžu s tím přestat, zda si to přeješ. Když dlouho nekomunikuji s lidmi, tak si tak nějak zvyknu, využívat jen této metody," zdálo se jí to, nebo se jí teď právě omluvil za to, že se jí naboural do hlavy...

„Ty vole..." vydechla automaticky.

„Vždy mi připomeneš, proč jsem si tě vybral," zamumlal s očima upřenýma na ni, jejich šeď teď zářila o něco víc, nebo se jí to jen zdálo.

„Kdo jsi?" upustila od vykání, protože na to už neměla, musela vědět s kým má tu čest.

Zvednul se ze svého pohodlného místa a stanul před ní, vypadalo to že se vyloženě těšil, až jí bude moci prozradit, kým je.

„Jsem Smrt, velmi mě těší," natáhnul k ní ruku, jako při normální seznamovací situaci, až na to, že jí se zadrhl dech v krku a ztuhla celá její osoba. Zatímco jí jeho slova rezonovala v hlavě,

„Jsem Smrt,"

~~~

Pampadadadaaaaam😁

Jop,

Na tuhle chvíli čekám už... no hodně dlouho... upustila jsem několik drobečku po cestě, ale byly tak malé ze nevím, zda je někdo zaregistroval😁

(Pokud mohu dodat, naše smrt je vic sexy než tady pán)🙈💀
Pokud někdo tušil, high five!!✋️

Vážně, nevěděla jsem kdy na vás spustim tuhle bombu, chtěla jsem to ještě natahovat, ale smilovala jsem se😎😁

Jste rádi?😁

Teď to dilema thooo😁

Další kapitola s Alekem a nebo Pandorou? Oba prave zjistili něco velkého hmmmm😁

Asi si zahraju kamen nůžky papír sama se sebou😁

Nebudu se tu ptát na další věci, které vás jistě trknou samy, už se těším na vaše reakce!!🔥😍

Btw všimli jste si ze tak nejak zase zajíždim do kolejí?🙌snad to půjde i nadale😁

Ok toť vše pro teď!

Doufam že vás škola/práce neničí🙏

Love ya 💜
Btw. Kupte si Ducha👻💜😁