~~~ Jonás Brothers - Sucker ~~~

Alek

Neotoč se...

Neotoč se... nesmíš se otočit...

Takhle slova si v hlavě dokola opakoval, hlavně proto, aby myslel na všechno ostatní než na to, co teď zrovna opouštěl. Ruce se mu klepaly taky, že měl pocit, že se nebude moci déle udržet. Ale rozhodně udělal dva kroky a poté pět a pak už byl skoro u dveří do domu. Nehty jeho prstů se zarývaly do dlaní, jak vehementně je tiskl v pěst.

Pot mu vyrašil na spáncích, jak moc se snažil udržet svoji prvotní popud, bylo, aby se okamžitě obrátil na podpatku a rozběhl se zpět do zahrady, když překročil práh domu. Myslel si, že čím dál od té ženy bude, tím lépe se bude cítit, tím lehčí vše bude. Ale jak se vzdálenost mezi ním a ní zvětšoval, tím těžší se jeho tělo zdálo.

Jako kdyby někdo položil pomyslné závaží na jeho ramena. Zrychleně dýchal a točila se mu hlava, když se dostal do chodby, která vedla někam do hlubin Chenovo domu. Zastavil se v chůzi opřel se rukou o stěnu koridoru. Měl chuť vrazit pěstí do zdi, aby aspoň částečně ulevil té tupé bolesti, která se mu rozlézala po celém těle, a jejíž zdroj vycházel z jeho samotného srdce.

Věděl, že to bude těžké, věděl že bude mít pochybnosti, dokonce i tušil, že bude litovat toho, k čemu se nakonec rozhodl, hned poté co jí tak nemilosrdně nechal stát v té zahradě. Nikdy ho ani ho ani nenapadlo, jaký dobrý herec mohl být. Nikdy neměl tu příležitost k tomu, aby svoje dovednosti vyzkoušel. Až to teď.

Nikdy nemusel nic předstírat, celý svůj život byl schopný následovat svoje vlastní city a popudy a nikdy se nedržel u zdi. Až do teď a vše kvůli Pandoře.

A kvůli Chenovi.

Ta myšlenka ho vytrhla z toho divného stavu, který ho přepadl a pomalu se vydal na konec chodby, kde se nacházela Chenova kancelář a kam se měl dostavit, až bude hotový...

Neobtěžoval se s klepáním a vstoupil dovnitř. Periferním viděl Chena, hovícího si na svém místě za stolem. Stáhl své obočí a poté se složil na polstrované křeslo před stolem, hodil si nohu přes nohu, ruce založené na hrudi, jako kdyby se snažil udržet kusy sám sebe pohromadě.

„Jak to šlo?" Chen prolomil ticho, které se jen prodlužovalo. Alek na to v odpověď chtěl jen zavrčet. Místo toho se na něj jen suše zadíval, Chen pokýval hlavou.

„Chápu... každopádně, neměl bys tu zůstávat moc dlouho, nechceš, aby na tebe narazila ještě před tím, než se vytratíš," navrhl Chen.

Alek stiskl svou čelist, až ho to zabolelo.

„Pandora se teď dlouho neukáže, nemusíš se bát. Měl bys někoho poslat do zahrad, aby na ní dohlédl," Alek procedil skrze zatnuté zuby. Jen si vzpomněl na její výraz, před tím, než se od ní odvrátil. Nemohl se rozhodnout, zda je víc vzteky bez sebe, kvůli sobě samotnému, nebo kvůli ní.

I přesto, jak se k ní zachoval, i přesto že ji ignoroval takovou dobu, nemohl uvěřit tomu, že přistoupila na jeho podmínky tak rychle a bez toho, aby bojovala. Ani se ho nepokusila zastavit...

Rychle zavřel oči, aby zastavil příliv pocitů, které v ní to její jednoduché dobře vyvolalo. V ten moment, kdy to slovo splynulo z její růžových rtů, byl jen kousek od toho, aby ji nepopadl a nezatřásl s ní. Ale i právě to, jak ho nechala jít, skoro bez protestu, mu dovolilo... odejít.

„Od té doby, kdy Pandora sama od sebe proklouzla ven, aby šla za Zekem, ji nechávám pod dohledem celý ten čas, samozřejmě bez toho, aby o tom věděla, jinak by po mě asi něčím hodila," odpověděl na to Chen suchopárně. Alek mohl v duchu jen souhlasit.

„Nespusť z ní oči," zahučel Alek. Přišel si teď naprosto bezbranně. Vlastně si tak přišel od té doby, že skoro každý v jeho životě, je nějakým způsobem spjatý s nadpřirozenem. Byl bez jakékoliv speciální síly, se kterou by byl schopný ochránit to co je mu nejdražší a to bylo to co ho odkazovalo na pomoc, někoho, koho nikdy ani nedoufal o ni žádat.

Jeho zrak se stočil na Chena, který opětoval jeho pohled.

„Umím si v jistých mezích představit, proč je pro tebe tohle tak těžké...," začal Chen, jeho hlas, ani jeho obličejové výrazivo, neprozrazovalo ni o tom, jak moc byl teď upřímný se svým výkladem, ale Alek mu to nežral.

„Neumíš... nikdy jsi nikoho nemiloval," zavrčel Alek, další vlna nevole se přes něj převalila, skoro nečekaně. Chtěl do něčeho tak moc praštit.

„V tom máš pravdu," Pokrčil Chen rameny, malý pokřivený úsměv se mu mihl na rtech, pak ale zvážněl. „Avšak tohle je otázka jejího bezpečí, měl jsem dojem, že už jsme to jednou probrali," připomněl mu Chen. Jak by mohl Alek zapomenout na jejich telefonní rozhovor, jen před pár dny, který však všechno změnil.

„To sice ano, ale jen jsem se chtěl ujistit, zda neexistuje jiná cesta, než tahle," zachraptěl Alek nevrle. Našpulil ústa v nespokojeném gestu. Měl držet jazyk za zuby, když s Chenem v ten den mluvil... jen ho to napadlo, zavrtěl hlavou. Kdyby mu Alek všechno nevyžvanil.

„Ne, a ještě je tu navrch jedna záležitost, o které bys asi taky měl vědět, jelikož jsi její součástí, a která ti pomůže dosáhnout toho přesvědčení, že to jinak nejde," přisadil si Chen. Alek byl v pokušení v zoufalosti zasténat, ale na Chena obrátil své unavené oči. Přišlo mu, že od té chvíle, kdy se vrátil zpět do Ruska, byl v jednom kole... a aby to nebylo všechno, nemohl ani pořádně spát. V jednom kuse byl podrážděný a nevrlý, naštěstí to Deonovi ani nikomu v jeho okolí nepřišlo moc divné, díky situaci, díky které se Alek musel vrátit, plus Alek nikdy nebyl zrovna ten nejpříjemnější člověk, pokud se nejednalo o jeho dlouho zapomenuté hobby, užívání si s příslušnicemi něžného pohlaví.

„Co je to tentokrát...,"

„Už víš že Zeke... měl tu schopnost vidět do osudů lidí, dvojic... skupin," začala Chen. Alek mohl jen nevesele souhlasit, že už i tom měl potuchy nějakou. Ale jeho krev se bezděky zpěnila, když jen pomyslel na to, jak moc navíc se dozvěděl v posledních pár týdnech...

Donutil se uklidnit a poslouchat Chenovo výklad. „Zeke musel vědět předem, že po něm někdo půjde a zanechal pro Pandoru vzkaz... který si nás mimochodem viděl... rozebírat v knihovně. Ten vzkaz byl o změně Osudu," vysvětlil okrajově. Alek se zamračil, jen okrajově si vzpomněl na Zeka, den poté co poznal Smrt... jak se zmiňoval o něčem podobném.

„Zeke předem věděl, že po něm někdo půjde? Kdo? Víš to? Byl to Karetin?" vystřelil na Chena Alek. Chen mu věnoval suchý pohled a něco nesrozumitelného si zabrblal pod vousy.

„Nevím, nejsem detektiv," zněla jeho odpověď. Alek na něj přimhouřil oči. „O to teď nejde, jde o ten Osud, který se hlavně díky mně změnil," Chen vypadal, že ho ten fakt opravdu byl na obtíž. Nespokojeně se ošil a zaměřil se na Aleka.

„V ten moment, kdy ty ses mě zeptal, abych ti pomohl s Pandořinou vidinou a v ten moment, kdy já jsem se rozhodl skočit před tebe a nechat se bodnout nože, místo tebe... se to celé podělalo...," dodal Chen. Alek si velmi živě vzpomínal na to, jak to v tu noc probíhalo, i na ten rozhovor, který s ním Alek vedl, a který poté zapříčinil ten fakt, že Alek je stále mezi živými a zdravými. Avšak nechápal, co mělo znamenat ta narážka na podělanou změnu osudu, o které se Chen zmínil.

„Jak se ten Osud změnil...?" Alek si jen okrajově vzpomínal na to, že byl součástí Pandořinýho.

„Zamotal jsem se do toho tvého s Pandorou. Celé se to pomíchalo a teď jsem i já jeden z jejích ochránců... oficiálně, ale tak to být nemělo," vysvětloval Chen urgentně. Alek se nadechoval, aby obeznámil Chena s tím, že stále nechápe, proč by to mělo být něco špatného.

„Zeke, je kvůli tomu předpovězenému osudu mrtvý, v ten moment... kdy se druhá strana dozví, že Pandora už o tom ví také, nenechají ji být. Pandora se má rozhodnout mezi mnou a tebou, jakkoliv šíleně to zní a nedává to smysl. Řekl si že mi důvěřuješ, co se týče jejího bezpečí. Což nám docela nahrává, díky tomu, co ses ty sám rozhodl pro to udělat s předstihem," Chen dokončil svůj malý monolog.

Alek vstřebával to málo co se právě dověděl. Na pár minut se odmlčel a přemýšlel nad tím vším. Pandora i má vybrat, i když netušil proč a jak to souviselo s jejím životem, nesnažil se to vyvracet. Bylo to tak jak to bylo. Alek se rozhodl vytvořit bezpečnou vzdálenost mezi ním a Pandorou, ještě před tím, než se dověděl tohle vše. Jako kdyby ho nějaká neviditelná sila ponoukala, k tomu udělat co je správné.

„Jak vím, že to, co teď děláme, bude ku prospěchu? Co když to má být naopak?" i přesto že rozhodnuti padlo a jeho následky nechat za zády v té zahradě, pořád se od toho nechtěl oprostit. Trhalo ho to na kusy.

„Musíš mi důvěřovat. Stejně tak jako Pandora, jsi v tomhle světě nováček,"

„Ty víš, kdo zabil Zeka, že ano? A kdo by mohl jít po Pandoře? Proč ji neochrání Smrt?" nikdy by ho nenapadlo, že by něco takového ve svém životě vypustil z úst, ale už se tak stalo.

„Smrt, má lepší věci na práci než se zabývat banalitami. Už tak se jimi zabýval víc než dost. Nikdy jsem ho neviděl se ukázat tolikrát, a ještě k tomu před smrtelníkem, jehož čas ještě nenadešel,"

„Nadešel, ale tomu ty jsi zabránil,"

„Taky jsem si to odskákal," zahučel Chen, jeho ruka si přejela po jeho hrudi, jako kdyby ho tam něco zabolelo. „Stejně tak jako já, i Karetin byl potrestaný," řekl Chen okrajově, více se do toho nevkládal, ale Alek si uvědomil, co se mu tím snažil naznačit.

Karetin to nebyl...

Alek byl odhodlaný, tomu přijít na kloub.

„Měl jsi mě varovat. Měl jsi mi říct, že tam budou následky. Proč jsi mi neřekl, že se do toho nemám míchat? Proč jsi mi neřekl o mém otci a Zekovi...," Alek už se nemohl déle udržet, už na Chena vyjel přes telefon, i když to ani nebyla jeho chyba, ale zoufalost z něho dostala to nejhorší, nevěděl si sám se sebou rady. Nemohl o tom mluvit s Deonem, jelikož by si myslel, že se Alek pomátl. Jediný člověk... vlastně ne člověk, který byl k mání ke konverzaci o nadpřirozenu, které se vyskytovalo i v jeho samotné rodině, byl Chen. Chen si frustrovaně povzdechl.

„Ty a Pandora, mě dovádíte k šílenství. Jak si můžete být tak podobní? A proč to musím být já, koho jste museli zatáhnout do svých problémů. Jezdec nemá čas, celé dny jen odpovídat na všechny vaše dotazy. Příště na mě vyrukujete s otázkou, co je smyslem života a já si to půjdu hodit," zabrblal Chen rozčíleně. Alek mohl přísahat, že viděl na vteřinu zablýsklo rudé světlo v Chenových očích.

„Je toho, hodně na vstřebání...," zabrblal.

„Na vše ostatní teď zapomeň. Všechno se časem osvětlí, na některé věci nemusíš spěchat a věř mi, v tomhle případě, nechceš vědět všechnu tu pravdu, hned," poradil mu Chen, jeho výraz zvážněl a Alek na sucho polkl. Tohle bylo možné poprvé, kdy pocítil podivnou emoci, podobné respektu a pokory, co se týkalo Chena. Alek rozhodně ztrácel ten poslední zbytek jasného rozumu.

„Prioritou, je teď ochránit Pandoru a svým způsobem, tebe i mě," připomenul mu Chen.

„Jak?"

„Musíš ji nechat jít, Aleku,"

Alekovo srdce se skoro zastavilo, když to uslyšel vyslovit někoho jiného. Znělo to jinak, když si to opakoval jen ve své vlastní hlavě.

„Už jsem to udělal," vydal ze sebe skoro bezhlasně.

„Vím, že stačí zavdat ti jednu výmluvu, a už bys byl v polovině cesty za ní. Nejsi rozhodnutý pevně," namítl Chen a Alek nemohl jinak, než se na něj zamračit.

„A to je něco, co ty nedokážeš pochopit. Už jednou jsem od ní byl odříznutý... částečně díky tobě, když utekla," připomněl mu ten čas, kdy Chen dokázal Pandoru přesvědčit k odchodu z Ruska a to je všechny dovedlo až k tomuto bodu. „Mám být její ochránce," zamumlal. Byl si vědom toho, jak pateticky to muselo vyznít.

„Tím já jsem taky," díky Alekovi, uvědomil si znovu. V té chvíli se jejich pohledu znovu setkaly. Aleka najednou přepadl pocit, který se mu ale ani za nic nezamlouval. I bez toho, aby musel Chen cokoliv říci.

„Nelíbí se mi, kam tímhle směřuješ." Řekl Alek.

„Mě taky ne, ale nic lepšího mě nenapadá a musíme jednat rychle. Já ji mohu zařídit bezpečí, i když nezaručuji že ji během toho procesu nebudu chtít přidusit, ale pokusím se udržet svou trpělivost na uzdě. A to znamená, že ty se musíš pokusit udělat to samé, ať se děje cokoliv," objasnil to Chen.

Co se týkalo sebeovládání, nebyla to Alekova nejsilnější stránka.

„Jak daleko to musíme nechat zajít?" zavrčel Alek, tak nějak si na tu otázku uměl odpovědět sám i bez Chena. Už jen to ho dovedlo na okraj.

„Dokud se ryba nechytí na návnadu," zamumlal Chen, dívající se z okna, kde slunce pomalu zapadalo za horizont. Alek jen tiše zaklel, ale nic na to neřekl. Hněv v jeho nitru mu to nedovoloval.

„Jsem rád, že si uvědomuješ závažnost situace, tak nějak jsem počítal s tím, že tě budu muset nechat vyvztekat, možná mě párkrát praštit, než to pochopíš a rozhodneš se pro tu správnou věc," Chenovo obočí se povytáhlo vzhůru.

„Už nejsem puberťák," oznámil mu Alek, avšak v hlavě se mu vyrojily obrázky jeho samotného, jak přeskakuje stůl a vráží Chenovi pěstí do zubů. Tak moc se chtěl nechat unést. Chen se pousmál, když viděl přesně to, po čem Alekovo srdce toužilo.

„Nelíbí se mi to," protestoval Alek. Nesouhlasil by s tím, kdyby si nebyl skoro jistý, že Chen nechoval žádné city k Pandoře, krom teď vražedných. Ale i to tak nemuselo zůstat napořád... ani v Pandořině případě.

„Věř mi že mě taky ne," Chen zněl upřímně, dokonce i zahlédl váhavý stín v jeho výrazu, ale i tak byl odhodlaný to dovést dokonce.

Alek postrádal to přesvědčení. Nevěděl zda, to dokáže. Neměl tu vůli, to nechat dojít až tam, kam Chen vyznačil tu hranici. Nemohl to zvládnout bez pomoci, jakkoliv slabošsky to vyznělo, nemohl jinak.

„Parku... mám na tebe prosbu," Alek udělal další rozhodnutí, které vše změní.

~

Pandora

Tupě zírala na Chenův obličej. Ústa dokořán, otevírajíc a zavírajíc je, jako ryba na suchu. Její pohled padl na jeho ruku, která držela tu její. Jemně, zlehka, skoro jako kdyby se jí ani nedotýkal. Až na to, že nadále cítila teplo sálající z jeho pokožky.

„Promiň... co jsi to teď právě řekl?" otupělost se vytratila, místo ní se na scéně objevil šok. Absolutní šok, nad jeho návrhem.

„Zeptal jsem se tě, zda si mě vezmeš za muže," opakoval tu samou větu, jako kdyby to bylo něco tak obyčejného jako, co měla dneska k obědu. Zírala na něj ještě dalších pět minut v tichosti, předtím než se hystericky rozesmála.

Slzy jí vytryskly z očí, její břišní svalstvo se bolestivě napínalo, jak moc se smála, nad tou absurditou. Popadala se za břicho a málem se svezla na zem, sípajíc a neschopna se zastavit ve vlnách záchvatu smíchu. Neměla potuchy o tom, proč se směje, ale nemohla se zastavit, dokud se na něj zase nepodívala, nebyl pobavený, ani se nehnul a čekal, dokud se neuklidní.

„Ty jsi to myslel vážně...," ujišťovala se.

„Kdy jsem nebyl vážný?" jeho obočí se povytáhlo, čekající na její upřímnou reakci, ale nešlo jí to přes hlavu. Zavrtěla hlavou, ne na odpověď, ale spíš v pokusu se probrat z této noční můry.

„Jestli tohle není sen, nebo vidina, tak pevně doufám, že jsi nebyl vážný," vydala ze sebe ochraptělým hlasem.

„Mám dojel, že jsi moji vidinu dneska ještě nedostala, i přes to množství kontaktu mezi námi dvěma...," kam tím mířil? Znovu se podívala dolů na jejich spojené ruce. Nepustil ji, ani když se tu před ním chlámala, jako potřeštěnec.

Má pravdu, vidinu o něm neměla...

A ona už znala ten důvod proč, i on jej znal, i když tomu mohla ona jen stěží uvěřit.

„Měla jsi vidinu o budoucnosti, ve které jsem byl já... proto už nic jiného vidět nemůžeš, dokud se to nevyplní," zkonstatoval, to co někde hluboko v ní bylo zakořeněné. Přesně tak to bylo i s Alekem... i s Evianou... a teď s Chenem. Ta předpověď, ve které viděla samu sebe, provdávajíce se na Chena... nebyl klam.

„Ten Osud...," zamumlala, když si uvědomila další faktor, který ovlivňoval koloběh jejího života spjatý s dalšími.

Chen přitakal.

Má vůbec nějakou jinou možnost?

Alek ji opustil, dávalo to smysl a vše do sebe zapadalo. Jediný, kdo jí zbyl, byl Chen.

~~~

eyyyy, moji sladcí, úžasní a krásní čtenáři 🤗

ne, nesnažím se s vámi cukrovat, abyste na mě byli hodní 😅

a nebo možná jo

hah

uffff, teď vám řeknu něco co vás asi položí... ale tohle byla poslední kapitola - samozřejmě epilog je na cestě a už je v procesu... po něm se dozvíte název a další informace ohledně třetí knihy.📚

touto kapitolou jsem si dokonale naběhla na další pokračování a už nechci psát víc a prodlužovat tuto knihu... už se třesu na tu třetí... poslední(not really)knihu hihi😏

jistě jste doufali v zodpovězení nějakých otázek... ale věřte mi, v první kapitole knihy numero tres... se vám jedné dostane, i když nemůžu zaručit že mě nebudete hned poté zavraždit... ale už jsem to měla připravené tak dlouho a nemůžu se dočkat až vám to naservíruji....😳😙

každopádně, rozhovor mezi Chenem a Aleke... jak jste zjistili, Alekův plán opustit Pandoru, má jisté kořeny... hodně hluboké... někdo na to možná už přišel teď hah... hmmmm i když to taky není celá historie ...🤫

no a s Pan... i když odpověď nepadla, jistě to všem došlo, a jí také... má jinou možnost? nebo bude bojovat proti předem daném Osudu??

no přestanu se vykecávat!!!!

btw moc me potěšily všechny ty komenty u poslední kapitoly!! připomínalo mi to doby s Mr. Ghost hah👻

děkuji!!

očekávejte epilog velmi brzy...

do té doby

love ya

ps: nezapomeňte na to kliknout na like tlačítko❤️