46. Vysvobození

Znamení zla se náhle rozpálilo a Smrtijedi vykřikli. Zahřmělo a spustil se prudký déšť. Blesky křižovaly oblohu a hrom duněl.

Dveře cel se rozlétly, okovy zařinčely a spadly. A byl tu ON. Padli na kolena, ale on je jediným gestem zvedl zpět na nohy.

Z kapsy vyndal Přenášedlo, které začínalo modře zářit. Shromáždili se kolem něj do kruhu, dotkli se ho a čekali na ten známý pocit. Rabastana doufal, že ať se přenesou kamkoli, stihne navštívit koupelnu, než se uvidí s ostatními. Nechtěl, aby ho Alecto viděla takhle. Věděl, že vypadá strašně. Kdejaký bezdomovec je proti němu navoněný vymydlený manekýn.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top