„Ty, brácha, ty máš kliku, že k tobě nemůžu, zmaloval bych ti prdel, jako když jsme byli kluci," odsekl Rodolphus.

„To by sis mohl zkusit, naposled jsi mě přepral, když mi bylo deset, pak už jsme byli vyrovnaný. I já jsem na tobě párkrát nechal otisk svý pěsti, kdyby sis to náhodou nepamatoval, tak nemachruj," bránil se Rabastan.

„Jo, a na obou se otiskla Bellina ruka, jak jste nám nedávno připomněli, tak si nechte ty kecy na koledu, hrdinové. Kdo to má poslouchat," houkl Rookwood, který by dal levou ledvinu za trochu klidu. Poslouchat denně podobné řeči bylo dost vyčerpávající.