Můj poslední Ibuprofen

Ibuprofen, toť záchrana má,
když nohy se lámou a hlava bolívá,
potí se tělo,
hoří mi čelo
a noc dlouhá se zdá.

Plato, ty poslední,
stojíš mi za spánek po poledni,
a až padnu do postele,
učení jde do…
tam se o zdraví hezky sní.

Sežeň nám vodu, říkají ústa,
dávno jsme suchá, jak pustina pustá,
čekáme na sousto, paní,
ať příjemnější je spaní
a neslyšíš zvuky rušného města.

Jsem bledá jako bílá stěna,
z koutku úst vytéká mi pěna.
Možná jen vzteklinu mám,
dík svým prudkým náladám,
možná je to mrtvice, co vím,
pláču nad Ibuprofenem posledním.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top