Byli to dobří lidé. Taková hezká, klasická rodinka – šťastný pár s dvěma dětmi. Skvělí sousedé. Osobně jsem se znal s jejich starším synem, takže plně chápu, že odtud chtěli vypadnout.

Podzim byl tento rok obzvláště sychravý a soumrak padal snad rychleji než obvykle. Jednoho takového soumraku vzal Martin psa a vydal se do lesa. Nebylo to nic neobvyklého, chodíval tam pravidelně. Nebyl ani zbrklý, aby se rozhodl z čisté rozmarnosti lézl po skalkách, co se tyčily hlouběji v lese, nebo navštívit nějakou léta zapomenutou, rozpadlou chatu, kterou dávno ovládly šlahouny ostružin.

Ráno probudil rodinu šramot u branky plotu, to se vrátil domů pes, bez vodítka ale v pořádku, zatímco po Martinovi se slehla zem. Doteď vidím to policejní auto, jak zastavuje u chodníku a k domu jde komisařka. Nenašli tělo. Stopy v zemině smazal noční liják. Poslední člověk ho viděl ještě před lesem, dle výpovědi se zdál naprosto v pořádku. Nebyl důvod, proč by třeba utíkal z domova či se chtěl zabít. Okolí není známo únosy ani jinou pofidérní aktivitou. Hold tragédie.

Z úst se mi vydral povzdech, upil jsem kafe a už chtěl pohled odvrátit od vyhlídky na onen nešťastný dům, když mou pozornost upoutalo černé auto následované dodávkou. Že by nový soused? Se zájmem jsem sledoval krabice a zabalené cennosti mířící do domu. Velila tomu očividně menší podsaditá osoba v černém kabátu. Do tváře jsem neviděl, dokonce jsem si netroufal takhle z okna hádat její pohlaví.

Ani v dalších dnech jsem se s neznámým nepotkal tváří v tvář. Ve městě, co se mírou podobalo vztahy spíše vesnici, jsem na něj nenarazil. Zato jeho auto, co mi evokovalo spíš pohřebák, šlo tu a tam vidět na divných místech. Jako před tou barabiznou, kde donedávna žila babka Trarová. Ne, nepropadla se taky do země, i když mnozí její příbuzní by jí přáli zkázu v pekle. Zavalil ji stoh starých knih, prý ji našli až když jí stihly ty její chlupaté bestie okousat nos a uši.

Prakticky kdykoliv jsem ho zastihl vycházet z domu, nastoupil do auta a byl ta tam. Jedinou výjimkou byly pozdní večeři, kdy se chvatně odebíral k lesu. Nechtěl jsem se cítit jako totální stalker, takže jsem se ostatních na něj nevyptával. Už tak bylo divné, jakou touhu mám se s každou novou osobou v blízkosti seznámit. Potřeboval jsem nějakou situaci, kdy bych nebyl zas tak vtíravý.

Taková příležitost se mi naskytla jednoho rána, kdy byla na chodníku ledovka. Zrovna jsem vyšel ven posypat příjezdovou cestu, když jsem zahléd, jak na cestě poblíž zapackoval a spadl. Hned jsem mu šel pomoc na nohy, dávaje pozor, aby mě nepotkal podobný osud.

,,Děkuji," zamumlal, když jsem mu podával ruku a starostlivě se ptal, jestli je v pořádku. Nemotorně se zvedl a oprášil si kalhoty. Byl skoro o hlavu menší než já. Konečně se mi i naskytl pohled do jeho tváře, věčně schované pod oponou uhlových vlasů. Byla taková kulatá, obtloustlá, až mesíčkoidní. Stejně tak byla i pobledlá jak ten úplněk a viditelně mu cosi nedávalo spát.
,,Je to ale nečas, že?" Snažil jsem se přiživit nově vzniklou komunikaci, ale on jen přikývl, pohled očí mimo mě. Až teď mi došlo, odkud ty uhýbavé černé oči znám.
,,Oswalde? Skoro jsem tě nepoznal!" Rozzářil jsem se nad bývalým spolužákem ze střední. Bodejť bych ho poznal, tenhle zachmuřený muž byl daleko od vybledlé vzpomínky usměvavého brýlatého geeka, co mi pomáhal s dějepisem. Svraštil huňaté obočí a očividně se snažil spojit si mě s někým. Až se mi v koutku mysli vyrojila myšlenka, jaký trapas jsem právě stropil.
,,Oh, William...odbarvoval jsi si vlasy na blond, že?" A přece se rovzpomenul. S uchechnutím jsem přikývl.
,,Jo, to byl dost špatný nápad...Svět je ale malý, že se zas vidíme, co?" Jen se krátce pousmál a zas přikývl.
,,Pravda. Tak se zatím měj, mám něco na práci," rozešel se nyní již úzkostlivě opatrně k autu, ,,A ještě jednou díky," dodal než zmizel u volantu.

Pak už jsem ho vídal kouřit na zahradě a sem tam jsem si i uvědomil jeho přítomnost v obchodě. Nadále zůstával vůči okolí chladný a asi jsem to tak nevnímal sám. Ale zbytečné myšlenky na odtažitého Waldu rychle přebily nové události. Bohužel v tónu Martinova zmizení.