Myslela jsem si naivně,

že dokážu rychle skončit,
vykročím z tvé nepřízně,
zvládnu ten žal překročit.

Dostat se pryč z toho, ven,
byla jsem tak odhodlaná,
pak však stačil pohled jen,
já skončila málem polapená.

Jediný pohled tak odlišný,
jímž vteřinu sledovals mě,
málem vzal mi konec šťastný,
když chvělo se srdce laně.

Přitáhl sis mě k sobě znovu,
znovu stahovals mě ke dnu,
a já bránila jsem se tomu,
nevědíc, zda se zas zvednu.

Tak otřesená a vystrašená
já se ti poslední silou vytrhla,
a z toho pohledu vystrašená
všechny naše vazby přetrhla.

Rozhodla jsem se pro konec,
nebudeš mi dál ničit srdce
a rozeznívat lásky zvonec,
ať dokážu to skončit přece.

A tak tě žádám odznova,
jdi pryč i s těmi pohledy,
protože jsem se rozhodla,
nechci tě pustit mými ledy.

Ty bys je prolomil pohledem,
kdyby chtělo se ti snad,
roztavil hradby s přehledem
kryjící mého srdce hrad.

A já už nechci začít to zas,
rozhodla jsem se pryč odejít
a nyní dochází mi můj čas,
proto tě prosím, nech mě jít.

A když mi nevrátíš svobodu,
budu bojovat o ni zoufale,
kéž ji nakonec zpět dobudu
a vykročím konečně do dále.