Všechno je tolik zmatené,
všechno je tak moc složité,
nově nalezené a ztracené,
sny nenaplněné a prožité.

Snažím se najít v tom řád,
zdá se to však být marné,
měl bys či neměl mě rád,
aby mi vše přišlo správné?

Sama jsem ztracená v srdci,
náhle je všude hrozný zmatek,
nevím, co právě chci a nechci,
do kterých vkročit života vrátek.

Proč najednou co jisté bylo,
proč už to vůbec jisté není?
Co a kdy se tak moc změnilo
a co dalšího se ještě změní?

Viděla jsem jiskru naděje,
zdá se však, že to byl klam,
když vidím, co se mnou je,
kolik toho zvládnout mám?

Chtěla jsem svobodu od tebe,
chtěla jsem znovu zas plně žít.
Tohle jsem volala až do nebe,
nikdy však nepřestala snít.

A proto když je možná cesta,
stojím na ní a nevím jistě,
zda vykročit z tvého města,
nebo zůstat stát na místě.

Cesta je nejistá, co jestli zas
na konci čeká mě zklamání?
Nevím co dělat, dochází čas
a já jsem uprostřed váhání.

Mám zůstat pořád na místě,
dál vlastně jen beznadějně snít,
nebo se nebát cesty té nejisté,
zahodit všechno snění a jít?