Chybí mi ten můj život celý,
který jsem měla, než jsi přišel ty.
Chybí mi pocit štěstí a veselí,
teď cítím jen pocit prázdnoty.

Chybí mi však i tvůj hlas,
který mě provázel temnotou,
a ptám se, zda chci vrátit čas
do dnů, kdy bývala jsem svou.

Do dnů, kdy jsem se smála
a užívala si své svobody,
do dnů, kdy jako jedna z mála
jsem plakala jen zřídkakdy.

Do dnů, kdy všechny holky,
které bydlely poblíž mě,
klesly na dno pro vás kluky
a já zůstávala dál na hladině.

Chybí mi tyhle staré časy,
kdy jsem šťastný život žila,
přesto řekla bych, že asi
bych tě ani za ně nevyměnila.

Přestože ty jsi mi je vzal,
mé srdce jsi uprostřed nicoty
tak bezohledně zanechal.
A za tímhle vším stojíš ty.

Sama sebe nenávidím za to,
že radši zůstanu dál ztrápená,
než abych zapomněla na léto,
kdy jsem v tobě zůstala ztracená.

Ale já nemůžu, tohle nezvládnu,
nedokážu na tebe zapomenout,
jinak to není ani v nedohlednu.
Já z vlastní vůle zůstanu zničená.