Pověz mi, prosím, duše má,
proč láska bolí, proč ubližuje?
Pověz mi, duše mlhou zahalená,
proč láska tolik krutá je?

Řekni mi, prosím, srdce mé,
proč lidi milují, když je to ničí?
Řekni mi, srdce mlhou zastřené,
proč láska dělá všechno těžší?

Prozraď mi, mlhavý závoji,
který se nad mou duší vznášíš,
proč dala jsem mu lásku svoji,
proč mé prosby nevyslyší?

Šeptám ti, závoji z mraků,
z mraků těžkých a dešťových,
co lásku zbavují všech zázraků,
šeptám ti o svých tajemstvích.

O mé tak bolestivé lásce,
vyprávím tobě každičký den,
i o dobách, co jsou kdesi v dálce,
kdy láska se zdála být jako sen.

Ale teď mraky mi srdce zastřely,
a jejich déšť jsou moje slzy,
ty mraky mi všechno sebraly,
umírám bolestí, zemřu již brzy.

Prosím tě, mlhavý závoji,
vezmi své mraky a jdi pryč,
než úsměvy mé navždy roztají.
Nechci tu bolest, tak už mě nenič.

Jdi pryč.