Jeden dlouhý den uplyne,
ticíc slzí po lících mi steče,
veškerá naděje se rozplyne
v té hluboké slzavé řece.

Vidím tě, mám tě v srdci,
mám tě živě před očima,
jedna slza steče a už nic,
nic mi tě nepřipomíná.

A dřív než se nadechnu,
jsi pryč, tvůj obraz mizí,
nevidím tě přes slz mlhu,
jsi jenom pouhou iluzí.

Nejsi tu ty, není tu nikdo,
ach, připadám si tak sama,
není tu, komu by na mě sešlo,
jsem mezi všemi opuštěná.

Zbloudilá nešťastná duše
procházející mezi lidmi,
a ty se díváš tak moc suše,
že mě tím strašlivě ubíjíš.