,,To nejde!" zavrčela vztekle a kopla do tyče která před ní byla. Bylo to stejně nudné a na první pohled určitě bláznivé jako zkoušení Přemisťování. Využili toho že jsou ostatní venku na delší dobu.

Sirius kutálející se tyč rychle zachytil a jenom se zašklebila. ,,Chce to trpělivost. Žádný učený z nebe nespadl." pronesl známé moudro a znovu před ní položil tyč. ,,Tak v tom případě sem debily musí jenom házet." zavrčela a Sirius se rozesmál. ,,Victorie, chce to jenom soustředěnost, trpělivost a čas. Jestli se nám to dnes nepovede, povede se ti to v Bradavicích." poplácal jí po rameni a ona přikýval. ,,Tak fajn. Je to těžké." připustila a začala litovat že se do toho namočila. ,,Já vím, ale zvládli jsme to my a ty to určitě zvládneš také. Mysli na zvířata, na jakákoli. Je jedno jestli to budou ryby, sovy, koně, něco ti padne." poradil jí a ona přikývla. Pohledem vyhledala kovovou tyč položenou před jejími nohami a začala se soustředit. Před očima se jí míhali obrázky všemožných zvířat, když jí najednou vystřelila bolest do zad a ona se s výkřikem sesunula. Během chvilky byl u nich i Remus.

Jejich hlasy byli vzdálené, šlachy se bolestivě zkracovali a její tělo se měnilo. Na chvíli nic neviděla ani neslyšela. Když se ale probrala, Remus se Siriusem na ní překvapeně koukali. Byli najednou nějak vysocí, ale viděla a slyšela a to bylo hlavní. Chvíli ještě ležela na studené podlaze než se pokusila zvednout. Šlo to těžce a ona poznala že se jí to povedlo. Byla by zajásala, ale neměla jak. Když se s Remusovo pomocí dostala na své čtyři nohy, opatrně přešla vratkým krokem k zrcadlu. Cítila se otupěle, ale zároveň i šťastně. Když došla k zrcadlu, nekoukala se na dívku, ale na laň. Byla malého vzrůstu, se srstí hnědé až zrzavé barvy a očima tmavýma s zeleným nádechem. Ohlédla se po Remusovi s Siriusem kteří seděli na zemi a pobaveně ji pozorovali.

,,Harryho matka Lily měla za Patrona laň." prolomil Remus váhavě ticho a Victorie zastříhala ušima. Z tohoto byla nervózní. Laň a jelen... Patronové Harryho rodičích. Jelen byl Harryho Patron a pokud se nemýlila, Remus se nejednou zmínil o tom, že jejich Patronové jsou si velmi podobní. Znejistěla a povyskočila do vzduchu. Její dva společníci se ale usmívali a až když Siriuse zatahala za rukáv poznali že by se zřejmě chtěla vrátit do své lidské podoby.

,,Je to mnohem jednodušší než kdyby jsi se chtěla přeměňovat ve zvíře. Soustřeď se na svou lidskou podobu. Už to nebude tak bolestivé. Až se budeš proměňovat příště, nebudeš cítit pro změnu nic." vysvětlil trpělivě Remus a ona přikývla. Zavřela své tmavé oči s dlouhými řasy a trvalo pár vteřin než cítila jak se znovu mění a padá k zemi. Sirius který k ní byl blíž jí zachytil a posadil jí na připravenou židli.

,,To bylo... zvláštní." vydechla chraplavým hlasem. ,,Čekal jsem že to řekneš." usmál se Remus a Sirius přikývl. ,,Ta bolest na začátku, stalo se to jenom pár lidem, takovým výjimkám." řekl pomalu Remus. ,,Budeš muset dávat pozor aby se ti to nevymklo kontrole, mohlo by to mít nehorázné následky." Victorie přikývla a podívala se z okna. Ostatní už se pomalu odebírali dovnitř a ona proto pro jistotu vstala a s vysvětlením se vydala pryč. ,,Nenech se prozradit!" zavolal za ní Sirius když zavírala dveře.

,,Mio, tak co bylo venku?" zeptala se její kamarádky tentýž večer co se poprvé proměnila. ,,Jo, dobrý." zamumlala a Victorie se podívala na smíchy rudou Ginny. ,,Ron se k ní nějak měl." prozradila nakonec. ,,Ach tak, a jaký byl?" jen co to dořekla na tváři jí přistál polštář a ona ho se smíchem odhodila. ,,A co má být? Ty zas chodíš s Nevillem!" vykřikla v sebeobranně ale jí to nijak nerozhodilo. Naopak se rozesmála ještě víc a Ginny se k ní přidala.

Její dvě kamarádky usnuli brzy ale Victorie nemohla spát ještě dlouho poté. Pořád viděla samu sebe jako laň. Laň kterou měla Lily Evansová, později Potterová jako Patrona. Byl to zvláštní pocit. Má snad něco společného s Harryho rodinou? Může to být jeho sestra? S těmito pochodovými myšlenkami usnula.