,,Půjdu do knihovny, zapomněla jsem si udělat pojednání na Přeměňování." zalhala účinně a když jí na to spolubydlící kývli, odešla z pokoje. Byla to lež, pojednání si udělala ještě ten den co ho dostali za úkol, ale nějak se vymluvit musela. Na sobě měla pořád jenom uniformu a tašku s věcmi. Procházela chodbami a mířila před knihovnu kde měla mít sraz se Zmijozelským princem Dracem Malfoyem. Doteď jí vrtalo hlavou co po ní chce.

Bylo za deset šest a ona dorazila před knihovnu. Cítila nutkání jít dovnitř ale slíbila mu že na něj počká před knihovnou. Opřela se o dveře a čekala. Minuty se vlekly a ona by nejradši odešla do pokoje. Jenom doufala že si z ní neudělal srandu a nevykašle se na ní. Když už to ale vzdávala, dvě měkké ruce jí chytli zezadu za paže. Rychle se otočila a podívala do bouřkových očí Draca Malfoye.

,,Ty..." zavrčela a nechala větu nedokončenou. ,,Víš sakra jak jsem se lekla?!" zasyčela na něj vztekle ale on se jenom triumfálně usmál. ,,Proto jsem to udělal, ale nechceš jít dovnitř? Než nás vyhodí." přikývla a následovala ho do nejvzdálenějšího koutu knihovny. Aby byla upřímná, měla i strach. Nebyl to někdo s kým by chtěla trávit své volné chvíle. Nikdy jí moc neurážel, což jí udivovalo jelikož její přátele urážel kdykoli to bylo možné. Možná to ale bylo tím že proti ní nic osobního neměl. Na rozdíl od jiných ho ignorovala a když už si ho všímala, tak jenom okrajově.

,,Tak co je? Chováš se divně, stejně jako Snape." vypálila na něj když dlouho nic neříkal a jenom seděl. ,,Já... mám na tebe pár otázek." řekl nakonec a ona pozvedla obočí. ,,No tak jo, jak zní tvá první otázka?" řekla nakonec a opřela se. ,,Co máš s rukou? Vím, že jsi nešikovná ale nezačalo by ti to takhle strašně krvácet kdyby to bylo jenom škrábnutí." zamyslela se zda mu to říct. Byl to její nepřítel a právě on se hadu podobal víc než kdokoli jiný. Byl stejně tak zrádný a nevyzpytatelný. ,,Když ti to řeknu, necháš si to pro sebe nebo mi budeš muset složit Neporušitelný slib?" naklonila hlavu na stranu. ,,Nechám si to pro sebe." slíbil a ona po chvíli váhání sundala obvaz. ,,Je to od Umbridgeové. Z trestu. Nebudu urážet Ministerstvo kouzel. Snape říkal že se to zarylo až moc hluboko a krev se dostala ven." vysvětlila a on zbledl ještě víc než je zvykem. Skoro by řekla že ho to vyděsilo, že ho vyděsilo že se to stalo právě jí, ale to okamžitě zavrhla. ,,No tak dobře..." odmlčel se a až její tázavý pohled ho donutil opět mluvit. ,,Proč se ke mně chováš jinak než k ostatním?" nad tímhle se musela zamyslet i ona sama. ,,Dobrá otázka, musím nad tím začít přemýšlet ale jestli se ti mé tolerantní chování nelíbí, můžu začít s nadávkami, pár pestrých bych určitě našla." řekla. ,,Ale já mám vlastně tu samou otázku. Chováš se víc než divně, asi stejně jako Snape." pokračovala a pohodlně se opřela do opěradla křesla. ,,To bude na dlouho." snažil se z toho vymluvit a uhýbal jejím očím. ,,Myslím že máme času víc než dost. Nevím jestli sis toho všiml ale Školní řád pro mě neznamená něco závažného." ušklíbla se a složila ruce pohodlně do klína.

,,Asi bych měl začít od začátku. Když jsem tě viděl poprvé s rodinou na nádraží, otec říkal jako by tě už někde viděl a matka s ním souhlasila. Vrtalo mi to hlavou a čím víc jsem nad tebou přemýšlel, tím víc jsi mi začala být sympatická. Ovšem odrazovalo mě to, že jsi v Nebelvíru, stejně tak i mou rodinu. Něco na tobě bylo ale jiné. Skoro jako kdyby ti Zmijozel nevadil. Do první hodiny s Umbridgeovou jsem si myslel že jsi něco jako Grangerová. Až na to že se svým chováním podobáš Snapeovi, upřímně bych vsadil krk že spolu máte něco víc společného. Jenže tehdy se něco změnilo. Viděl jsem že jsi dobrá a spravedlivá ale zároveň i trochu ledová a nepřípustná. A tehdy jsem si uvědomil že možná nebudeš tak špatná, že jsi jiná než Potter." vysvětlil a ona mlčky poslouchala. Když skončil, ještě chvíli byla zticha než jí došlo co řekl. Narážel na to že k ní chová jisté city. ,,Aha... To jsem nečekala ale díky za upřímnost. Vlastně jsi druhý člověk který se zmínil o tom že by se nedivil kdybych byla Snapeova dcera." zamyslela se nad jejich rozhovorem ve vlaku kde se je o tom snažil přesvědčit Harry. ,,Máme ještě čas, teď jsi na řadě ty." poukázal na hodiny a ona si povzdechla. Tohle bude složité.

,,Nikdy jsem neměla potřebu tě srážet dolů ale lhala bych kdybych řekla že jsem po tobě nikdy nechtěla skočit za to že urážíš mé přátele kteří pro mě znamenají hodně. Ostatně, nikdy jsem podle mě nikoho moc neurážela, nechtěla jsem vypadat jako někdo kdo neumí nic jiného než ostatním ničit život a tak to bylo i s tebou. Zůstával jsi pro mě někým kdo mě nemá rád, byl jsi nafoukaný, Zmijozelský princ a tatínkův jediný chlapeček. Podle toho jsi se i choval." řekla po zvážení svých slov. On jí na odpověď jenom chápavě kývl a dál mlčel. ,,Možná bychom spolu vycházet mohli, pokud se začneš chovat alespoň trochu jako člověk." připustila nakonec Victorie. ,,Platí." natáhl k ní s úsměvem Draco ruku a ona ji bez váhání přijala. ,,Ale pamatuj si, jedna zrada a konec, jasné?" řekla vážně a nakonec se sladkým úsměvem vstala. Tohle byl opravdu prapodivný rozhovor na který jenom tak nezapomene. ,,Dobrou." popřála svému společníkovy a s otočením na patě odešla.