Otočila se na černého velkého psa který kolem ní proběhl. Sirius... Usmála se a podívala se na Harryho který obrovského psa doprovázel pohledem.

,,Tichošplápku! Co to děláš, můžeš prozradit celou operaci!" syknul na něj vyčítavě Alastor ale nijak neodporoval aby si Harryho vzal stranou a ochotně si stoupnul k dveřím a hlídal. ,,Vy tři, běžte na nástupiště, Harry za vámi přijde." popohnal je Kingsley. ,,Zatím nashle, určitě se brzy znovu uvidíme." rozloučila se s nimi a vydala se na nástupiště 9 a 3/4. Hermiona s Ronem ji rychle následovali.

,,Bože, tady je to zase hlava na hlavě." zavrčela když se dostali přepážkou do kouzelného světa a vzápětí se usmála. Brzy už konečně bude v Bradavicích. Svou pěstounskou rodinu sice zbožňovala, ale pravý domov pro ní byli Bradavice. Tam patřila...

,,Victorie? Jdeme najít nějaké kupé?" drcnul do ní Ron a ona rychle přikývla. ,,Jasně, jdeme. Než se tam nehneme." ušklíbla se a nastoupila ještě do poloprázdného vlaku. Ač se to ze začátku vůbec nezdálo, najít volné kupé nebylo ani z daleka tak jednoduché. Když už Victorie vrzala zuby a snažila se nedát na sobě netrpělivost znát, přeci jenom ho našli. Posadili se, Victorie s Hermionou na jednu sedačku a Ron na tu druhou čekajíc až přijde Harry aby si k němu přisedl. Victorie pustila Natea z klece a ten se jí vděčně posadil na rameno.

,,Jak se těšíte na rok?" zeptala se Hermiona vytahujíc učebnici Lektvarů z kufru. Victorie se po sobě s Ronem podívali a neskrývali smích. ,,Co?" zeptala se nic nechápající Hermiona. ,,Mio, prober se prosím tě. Ještě jsme ani nevyjeli a ty už se učíš?" zeptala se jí Victorie pochybovačně a Hermiona zrudla. ,,Mě to zajímá." pokrčila nevině rameny a schovala se za knihou. ,,Nic neříkám, ale já bych to neudělala." řekla upřímně. ,,Ale ty jsi chytrá od přírody. Hlavně na Lektvary." ozval se Ron naštvaně. Lektvary s Harrym nesnášeli a to ostatně ani Hermiona, i přes to že jí šli a patřila k nejlepším ve třídě. ,,No jo, mám neznámí rodiče a proto je dost možné že byl někdo z nich lektvarový mistr." ušklíbla se. ,,A co takhle Snape? Víš jak by to znělo hezky? Victorie Snapeová." řekl Ron v záchvatu smíchu a Hermiona s Victorií se k němu přidali.

,,Když se nad tím zamyslíte, Vicky s Snapeem mají něco společného." ozval se se smíchem nově příchozí. ,,Harry, nemáš horečku?" zeptala se ho s obavou v hlase. ,,Ač to tak ani nevypadalo, ne. Vážně jsem to myslel vážně. Vzhledem ani moc ne, až na ty vlasy. Jsou něco mezi zrzavou a tmavší hnědou, skoro černou. Společně tvoří hnědou. Ale co taková povaha? Klidná, vyrovnaná a když se naštveš, ví to i v Kruvalu." řekl a Victorie se zamyslela. ,,Ale no tak. Snape nemá smysl pro humor a to Vicky má." odporoval Ron a ona se radši ani neozývala. ,,Umíte si představit Snapea na koštěti?" zeptala se pochybovačně Hermiona přes knihu. ,,Má i matku." připomene Harry. ,,A nezapomeňte že je to lektvarový mistr. Vicky taky. A co mají společného? Obrana proti černé magii!" řekl Harry. ,,Nebuď blbej. Nenuť mě pochybovat o tom, že máš mozek a ne jenom nějaké vzducho prázdno." zamračila se a poté se nad tím zamyslela. ,,Jak nás mohl napadnout Snape?" vyslovil zároveň i její myšlenku Ron. ,,Je přece plno dalších koho by mohla být dcera." dodala zamyšleně Hermiona. ,,No, já bych to přestala řešit." řekla potichu a zbytek cesty už jenom poslouchala šustění stránek tím, jak Hermiona otáčela listy a rozhovor Harryho a Rona, jak jinak než o famfrpálu. Přemýšlela nad tím a zamýšlela se nad fakty. Nebyla si jistá, zda by to vůbec šlo. Byla starší než Harry skoro o deset měsíců. A to přeci nešlo, nebo snad jo? Koukala se z okna a přemýšlela nad vším co Harry řekl.

,,Tak co Pottere, vážně jsi takový blázen?" křikl na Harryho Draco Malfoy, jejich úhlavní nepřítel. Chodil do Zmijozelu a byl to syn smrtijedů. Vysoký platinový blonďák s bouřkovými oči a úšklebkem na tváři. Vypadal velmi charismaticky a opravdu byl hezký, ale také nikdo nemohl zapomenout jaký je to parchant.

,,Dej mi už konečně pokoj!" vykřikl na něj vztekle Harry a nebýt Rona už by Malfoye uhodil. Překvapeně zůstala stát s Hermionou za nimi a jenom se po sobě ohlédli. Takového ho neznala. Jistě, uměl a dokázal se poměrně snadno vytočit, ale takhle agresivního ho nikdy v životě neviděla.

,,Je to Malfoy." řekl Ron aby Harryho zklidnil ale stal se pravý opak. Harry se Ronovi vytrhl a šel dál svým směrem. Trojice nejlepších přátel ho rychle následovala a zastavila se u něj. Koukali se na Bradavický hrad. Vlastně ale také čekali na kočár. Ten pohled jí vehnal slzy do očí. Milovala tuhle školu. Nedokázala ani pomyslet na to, že jednou bude muset odejít.

,,Ahoj." pozdravil je jejich kamarád Nevill. Z jejich ročníku to bylo největší nemehlo na Lektvary, ale nikomu to nevadilo pro to, že je neobyčejně laskavý, přátelský a ochotný. ,,Ahoj Neville." odpověděli mu všichni naráz. Neodtrhla zrak od Bradavic. Až když jí něco zafrkalo za hlavou. Pomalu se otočila a její panenky se překvapením a trochu i strachem rozšířily. ,,Co je to?" zeptala se a ostatní se otočí. ,,Co?" nechápal Ron. ,,Vy je nevidíte? Ta zvířata co táhnou kočár." doplnil ji Harry který dva prapodivné tvory viděl také. ,,Nic je netáhne. Kočáry jezdí samy jako vždy." řekla Hermiona a Vicky mezitím nastoupila do kočáru.

,,Nejste blázni. Já je taky vidím." vykoukla na ně zpoza časopisu Jinotaj bledá dívka s dlouhými blond vlasy a světlými oči. Vypadala jako kdyby žila vlastní svět. Všichni se poněkud nejistě k dívce posadili, Vicky naproti Nevillovi který seděl vedle dívky.

,,To je Střelenka... Lenka Láskorádová." vydechla nervózně Hermiona. Lenka však nevypadala že by se jí to nějak dotklo. ,,Zajímavý náhrdelník." snažila se Victorie navázat konverzaci. ,,Vlastně je to amulet. Odhání škrkny." naklonila se k ní a Nevill znervózněl. ,,Mám hlad. Kéž by byl puding." pokračovala zasněným tónem hlasu a Victorie si povzdechla. Tohle vypadalo na opravdu dlouhou a prapodivnou cestu do hradu.