,,Nemůžeš za to Harry, chtěl jsi nám pomoct a my tě v tom podpořili." snažila se uklidnit svého kamaráda. Byli na mostě kde už na ně jejich nová ředitelka nemohla. ,,Přesně tak. Ta baba dala i Brumbála." přikyvoval Ron. ,,Ani on to nečekal a jestli chceš vinit sebe tak na to zapomeň. Můžeme za to my. To my tě přinutili." povzdechla si Hermiona a Victorie se podívala dolů. ,,Brumbál skoro věděl kdo jsou mí rodiče." řekla tiše a její kamarádi se na ní zaskočeně podívali. ,,Kdyby tu byl, třeba by už věděl ale on tu není. Je to nějaký ten Pátek od jeho odchodu a já se dostávám znovu na začátek. Nevill je jako vyměněný, Umbridgeová mu nedá pokoj stejně jako mně a to jenom proto že jsem jeho přítelkyně." zavrčela a vzápětí posmutněla. Někdy si připadala jako naprostá přítěž bez které by všem bylo lépe. ,,Vicky mi ti pomůžeme. Jsme přátelé a teď musíme držet při sobě. Pomůžeme tobě i Nevillovi. Stejně tak i Harrymu." objala jí Hermiona a Victorie se neudržela. Musela ji obejmout, ta obyčejná slova jí zahřála u srdce. Nikdy si nedokázala pořádně uvědomit co pouhá slova dokáží způsobit.

,,Hagride?" zašeptala překvapeně když si všimla poloobra který na ní mával. Hermiona ji pustila a následovala její pohled. ,,Pojďte." proběhl kolem nich Harry rovnou k Hagridovi který už na ně jenom trpělivě čekal. Victorie se s Hermionou a Ronem rychle rozběhli za Harrym který se zastavil až u Hagrida který okamžitě šel směrem k jeho hájence.

,,Hagride kam to jdeme? Pořádně jsme se ani nepozdravili." zeptala se Victorie když prošli kolem jeho hájenky a mířili rovnou do Zapovězeného lesa. ,,Musím vám něco ukázat." řekl jednoduše. ,,A nemohl by jsi nám o tom jenom něco říct?" řekl vyděšeně Ron, když zjistil že skutečně jdou do Zapovězeného lesa. Nebylo to tam bezpečné a už vůbec ne v tuto dobu. Kentauři i jiná stvoření byla velmi nejistá a mrzutá když se na místo ředitele dostala Umbridgeová. ,,Hagride vím jak se v lese vyznáš a že tě všechna zvířata znají, ale je to nebezpečné." připustila Hermiona když jí Victorie pomáhala dostat jeden bodlák z vlasů. ,,Chceme tím říct že teď když je ředitelkou ta čarodějnice, není to tu bezpečné ani pro tebe." vysvětlila Victorie ale jak se jim tak zdálo, Hagrid je dočista ignoroval. Oni měli dvě možnosti: utéct nebo jít dál i když nevěděli kam proč a na jak dlouho. Ač to možná vypadalo, že se rozhodnou pro útěk, jako vždy byla zvědavost a touha po dobrodružství větší než všechno ostatní.

,,Hagride co kdyby jsi nám už konečně řekl kam to jdeme?" zeptal se Harry když už byli hluboko v lese a zakopávali o vše na zemi kvůli  šeru které již hluboko v lese panovalo. ,,Už tu jsme. Ste celý?" zeptal se jich a konečně se na ně podíval. ,,Budeme až nám řekneš..." začala Victorie ale hlas se vytratil když spatřila obra před nimi. ,,To je Dráp, můj starší bratr." vysvětlil Hagrid. ,,Našel jsem ho při tom putování a... však víte, nemohl jsem ho tam nechat, je to má rodina." řekl a až tehdy si jich Dráp všiml. Nikdy jindy v životě obra neviděla a překvapilo jí to jak Dráp vypadá. Čekala nějakého vzteklého obra, to však Dráp nebyl, nebo se to na první pohled nezdálo. Avšak jenom do té doby než popadl Hermionu.

,,Drápe! Polož, mě, na zem! Dělej!" vykřikla když ji ne a ne pustit i přes to že mu Ron s Victorií zlomili větev o nohu. On je jenom odkopl a dál si jich nevšímal. Chvíli na Hermionu jenom tak koukal než jí opatrně položil na zem k nim.

,,Nevím jak dlouho tu ještě budu a chtěl bych aby ste se vo něj postarali. Je to má jediná rodina." řekl tiše a Victorii ho bylo strašně líto. Hagrid o své rodině nikdy moc nemluvil, jediné co věděla je to, že je poloobr. Svou pozornost přesunula na Drápa který Hermioně podal urvaná řídítka od jízdního kola. ,,Asi máš obdivovatele." zamumlal Harry ale Hermiona si z toho nic nedělala a zazvonila zvonkem. Najednou Dráp vypadal opravdu roztomile a mírumilovně. Věděla že se o něj bude chtít postarat, ale bude to těžké. Jenom doufala že Hagrida nevyhodí. Už by se nemusel vrátit, ne když je Umbridgeová ředitelkou.