,,Musím mu to už říct." řekla o, téměř čtyři týdny později, kdy vyčnívající bříško skrývala co se dalo a před Dracem se chovala stejně jako vždy jindy. I jeho chování se změnilo a už to byl opět ten starý Draco kterého znala. Každou středu chodila na kontroly a profesoři na ni brali ohledy. Stejně jako Pansy a Blaise.

,,Jak mu to chceš říct?" zeptala se Pansy a přešla k ní. ,,Dneska je venku po dlouhé době hezky, všichni budou venku ale jak znám Draca, bude ve Společenské místnosti." řekla a pomalu ustoupila do šatníku, odkud vytáhla tmavě modré, upnuté tričko a červenou mikinu. ,,Všimne si toho sám. Alespoň doufám. Bříško nemám zas tak velké, i když je větší než u normálních lidí, ale tohle by mělo zabrat. Potom uvidíme." řekla svůj plán a Pansy se zasmála. ,,Uvidíš jak to dopadne. Zajdu za Blaise do Společenské místnosti a zeptám se ho kdy tam přijde Draco a jak to tam vypadá." řekla a s úsměvem odešla z pokoje.

Victorie se převlékla do modrého trička a hodila si přes sebe červenou mikinu. Prohlédla se v zrcadle a opravdu si všimla že má o něco větší bříško. Mohlo to být ale i tím, že ona to ví, Draco o tom nevěděl a nemusel si toho všimnout.

,,Vicky! Myslím že teď je ta nejvhodnější doby, já půjdu s Blaisem ven, je tam jenom Draco a pár prváků." vtrhla Pansy do pokoje tak náhle, až se Victorie zalekla. ,,Děkuju ti Pansy, máš to u mě." usmála se přátelsky a naposledy se prohlédla v zrcadle. ,,Já myslím, že si toho všimne. Hlavně se neboj." mrkla na ní Pansy a Victorie přikývla. ,,Tak jo. Jdeme na to, nemá smysl to odkládat." povzdechla si a přešla k Pansy která na ní čekala u dveří. ,,To tedy nemá." zakroutila její nejlepší kamarádka hlavou a zavřela z nimi dveře. Přála Victorii pouze to nejlepší a doufala, že Draco bude nadšen stejně jako oni.

,,Ahoj zlato." políbila svého přítele na tvář a sedl si k němu. ,,Ahoj Vicky." odpověděl a pohledem vyhledal Blaise s Pansy. ,,Někam jdete?" optal se zvědavě a stáhl si Victorii do klína. ,,Jenom na školní pozemky, je krásně a sluníčko nás vybízí k dlouhé procházce." odříkal Blaise svou, předem připravovanou, odpověď a zrudnul když si všiml jejich pohledů. ,,Jdeme se projít. Za chvíli přijdeme." odtáhla ho Pansy za ruku a ještě než zmizeli, povzbudivě se na Victorii usmála.

,,Konečně e všechno tak, jak má být." pousmál se Draco a díval se na prázdnou místnost. ,,Ale ty jsi poslední dobou nesvá." řekl když neodpovídala. V duchu se připravovala jak to proběhne, zda na to přijde nebo mu to bude nakonec muset říct. Je na to ten pravý čas, ale jí od toho odrazovali děsivé scénáře jenž se jí hodiny hlavou.

,,Promiň, co si říkal?" probrala se z hlubokého zamyšlení a podívala se mu do zamračených očí. ,,Co se děje?" zeptal se starostlivě a ona si hluboce povzdechla. Draco i Victorie byli vyděšení, oba dva z jiných důvodů které se na druhý pohled nezdály tak rozdílné. ,,Doufala jsem, že si toho všimneš sám." řekla a vstala. Draco jí rychle následoval a ona znejistěla. Opatrně si sundala červenou, lehkou mikinu a odhodila jí na křeslo. Až poté se postavila Draco čelem. ,,Nepřijde ti na mě třeba něco jiného?" zeptala se s nadějí, že si toho všimne. Ničeho takového se ale nedočkala. Draco ji objal a přitiskl k sobě. ,,Čeho se bojíš? Vicky, jsi pořád stejná." usmál se na ní a vzal její tvář do dlaní. Byl velice překvapen, když jeho přítelkyně zakroutila hlavou a chytila ho za jednu ruku, kterou mu položila na své bříško.

Až tehdy si všiml té bouličky která se jí pod upnutým tričkem rýsovala. Položil na její bříško i druhou ruku a podíval se jí do očí. Došla mu slova. Nevěděl co říct, dokázal na ní jenom koukat a to jí znervózňovalo. Byl nadšený, ale také vyděšený. Bylo jim sedmnáct, byli plnoletý ale toto za žádných okolností nečekal. Spustil ruce a ona si založila ruce na prsou, mírně se zamračila a zatřásla se. Po zádech jí přeběhl mráz a ona dostala strach.

,,Prosím, řekni něco." zašeptala prosebně a byla připravena na cokoli. ,,V kolikátém si týdnu?" zeptal se jí. ,,Ve dvanáctém." řekla a on přikývl. ,,Draco já vím, měla jsem ti to říct, ale nevěděla jsem jak a kdy. Dnešek se zdál být ideální." řekla a prosila Merlina aby co nejdřív přišli Blaise s Pansy. ,,Určitě máš plno otázek a já ti na ně odpovím." slíbila mu a on zakroutil hlavou. Do srdce ji zajela dýka. Jedině tak mohla vyjádřit svou bolest.

Draco reagoval nečekaně. Přerušil vzdálenost mezi nimi a spojil jejich rty. ,,Prosím, že sis nemyslela že bych tě nechal? Je to naše dítě." usmál se a ona ho vesele políbila. ,,Vyděsil si mne. Měla jsem takový strach že mě necháš." říkala když mu brečela do košile. Uvědomoval si, že ji svou reakcí vyděsil, proto jí teď dokázal pouze držet v náruči a hladit jí po zádech.