,,Victorie, vy už jste vzhůru?" přispěchala k ní ošetřovatelka a pomohla jí posadit se. Sotva otevřela oči a okamžitě se k ní přihnala. K jejímu překvapení viděla a žádnou bolest, krom té v břiše, necítila.

,,Asi ano." hlesla tiše a nechala ošetřovatelku aby na ní udělala diagnostiková kouzla. Podle jejího pohledu uznala, že se jí na tom něco nezdálo, ale nechala to tak být.

,,Jak je vám? Je osm večer, vzbudila jste se dřív než kdokoli očekával. Váš zrak se vám nezničil, díky Merlinovi jsme to zachytili včas ale bohužel jsme nemohli studenta nijak potrestat jelikož to bylo ve výuce. Pár dalších studentů tu již bylo ale nikdo na tom nebyl tak hrozně." řekla a Victorie sotva pochytila nějaké slovo. Všechno jí ale došlo po chvíli kdy se na ní madam Pomfreyová dívala.

,,Je mi dobře. Alespoň myslím, tedy ne! Bolí mě břicho, už zase." koktala tiše a snažila se nedívat se na ní. Jak to vypadalo, madam Pomfeyová byla velmi zamyšlená. ,,Možná..." řekla větu nedokončenou a připravila si hůlku. ,,Ničeho se neboj. Zjistila jsem, že místo největšího poškození, popálení, je v břiše a možná dokážu říci co to způsobuje a vysvětlit tím i vše ostatní." usmála se a tiše pronesla kouzlo.

Objevila se jenom pára, který nabírala na tvaru a i když z toho Victorie nic nevyčetla, madam Pomfreyová ano. Její grimasy se chvíle od chvíle měnily a ona sledovala obličej veselý, zamyšlený i zamračený. Začínala se bát, ale uklidnil jí konečný úsměv který se její ošetřovatelce usadil na tváři.

,,Už vím co to je." usmála se spokojeně a mávla hůlkou. Objevil se před ní naprosto jiný obrázek, který jí připomínal mudlovský ultrazvuk v jiném podání. To nejhlavnější ale zůstávalo stejné- viděla tam to drobné tělíčko krčíc se uprostřed obrazu. Zalapala po dechu, ale v jejím nitru se rozlilo teplo které dlouho necítila.

,,Gratuluji vám, Victorie! Jste v sedmém měsíci, všechno odpovídá. Nevolnosti a i růst bříška. Jediné co, dítěti by mohlo hrozit nebezpečí takže sem budete chodit na kontroly. Každou středu, ještě dnes vás propustím a informuji o tom vašeho otce a ostatní profesory." řekla a hůlkou obraz odvolala. ,,Mám pro vás někoho poslat?" zeptala se jí a dala jí oblečení. ,,Pansy prosím. A kdyby to šlo, chtěla bych to říct otci já osobně." usmála se na ní a ona přikývla. ,,Dobře. Profesory o tom ale zítra informuji." řekla jí a odešla ke krbu aby zavolala Pansy. Victorie se zatím oblékala, ve tváři úsměv plného štěstí.

Pansy se přiřítila na ošetřovnu jako vlna Tsunami a okamžitě se vydala k Victorii která jí šla na proti. Objala ji a ani si nevšimla že je madam Pamfreyová pozorovala.

,,Jak je ti?" zeptala se jí brunetka. ,,Už dobře." přikývla a nahnula se k ní. ,,Už vím, co mi je." zašeptala a naznačila jí, aby nic neříkala. Otočila se na madam Pomfreyovou a usmála se. ,,Nashledanou a děkuji za pomoc." kývla na rozloučenou a vydala se ven z ošetřovny hned za Pansy. Šli rychle na pokoj a doslova prosvištěli společenskou místností.

,,Co je ti? Diagnostikovala ti nějakou nemoc?" strachovala se. Nedocházel jí ten tajemný tón ani ten veselý úsměv. Victorie si ale rukou sjela na břicho a nepřestávala se usmívat. ,,Ty jsi těhotná?" zeptala se opatrně a Victorie automaticky přikývla. ,,U Merlina! To je senzační!" vykřikla Pansy a objala ji.

,,Jsem v sedmém měsíci. Madam Pomfreyová to zítra řekne profesům ale otci to chci říct sama a to hned ráno, využiju té volné hodiny před vyučováním. Ale slib mi že o tom nikomu neřekneš. Nikomu, chci aby to zůstalo mezi námi. Dokud nemám jistotu." řekla a na konci zněla naprosto vážně. ,,Jistotu v koho?" zeptala se pomalu Pansy. ,,V Draca." řekla s malým váháním. Věděla, že Pansy může věřit. ,,A co Blaise?" ptala se. ,,Řekni mu to, ale nesmí to nikomu říct." usmála se vítězoslavně a Pansy ji znovu objala.