Ráno se vzbudila s děkováním k Merlinovi že je Neděle. Byla bez života la nejradši by celý den strávila v posteli. Ostatně ona mohla být celý den v posteli, ale zároveň jí v tom něco bránilo. Pansy si toho hned ráno všimla a dokonce kvůli své kamarádce nešla z pokoje ven a vyšla z něj jenom tehdy aby to oznámila Dracovi, který se k nim bohužel nedostal.

,,Victorie co se u Merlina děje?" ptala se Pansy. ,,To je jedno." řekla a konečně se začala převlékat. ,,Není. Vicky ty jsi úžasná dívka ale jedno umění ti uniká." řekla a pohlédla do olivových očích své kamarádky. ,,Umění?" opakovala po ní prázdně a ona přikývla. ,,Umění svěřit se." řekla a Victorie se ušklíbla. ,,Jistě, člověk by měl mít i svá tajemství, ale ne taková která by ho zničila." řekla a dívka si k ní mezitím sedla a hluboce se nadechla.

,,To Nevill... On se změnil... Včera v noci, vlastně ráno..." koktala a brunetka ji nakonec zastavila. ,,Počkej! Co je s tím Horským trolem? Začni prosím tě od začátku a v klidu." uklidnila ji a přikývla.

,,V noci jsem nemohla spát tak jsem šla obcházet hrad a narazila jsem na Nevilla s jeho partou, omylem rozbili brnění a jak se mě lekly tak jich rozbili ještě víc. Jeden mě shodil na další brnění a Nevill o mě začal jevit zájem," Pansy nebezpečně zúžila oči ale pobídla Victorii aby pokračovala. ,,a proto ty ostatní odehnal pryč. My osaměli a on mě vytáhl na nohy. Vyptával se mě na kolej a podotkl že jsem jedovatá. Nakonec mi sebral hůlku a přimáčkl mě na zeď. Povedlo se mi utéct. Ach Pansy! Tohle není ten Nevill kterého jsem poznala v prvním ročníku, tohle je úplně někdo jiný. Vztek ho zaslepil." řekla a to už jí po tváři tekly slzy.

Brunetka svou brečící kamarádku objala a v duchu si připravovala plán jako toho ubožáka proklít. ,,Ten slaboch. Zaútočit na dívku, na něžné pohlaví, ten do Nebelvíru rozhodně nepatří." zavrčel na ní a Victorie se usmála. ,,Jak to řeknu Dracovi?" zašeptala. ,,Asi mu to chtít říct nebudeš viď? Klidně mu řekni že jsi měla zlý sen, já mu řekla že nevím co s tebou je, nic neví." nabídla a Victorie se narovnala. ,,Mám mu lhát?" ptala se. ,,S vámi to bude ještě těžký. Vicky vždyť to chceš pro jeho bezpečí. Nechceš aby se mu něco stalo jeho zbrklým jednáním." řekla a Victorie přikývla. ,,Děkuji Pansy." usmála se na dívku.

,,Když už jsme u toho, chtěla bych ti říct ještě něco." poznamenala když Pansy hledala svůj lesk. ,,Tak povídej, já tě poslouchám!" zavolala na ní z koupelny. ,,Víš těžko se to říká a ještě hůř vysvětluje, nemohla by jsi," ,,Už ho mám, tak říkej!" vtrhla jí do monologu Pansy s leskem v ruce a Victorie protočila panenky. ,,Minulé Vánoce u Weasleyových v Doupěti na nás zaútočili Smrtijedi." řekla. ,,Ach ano, na to si pamatuji, hodně dlouho poté se tu o tom mluvilo, prý tě Fenrir zranil." podotkla u zrcadla. ,,No... on mě proměnil ve vlkodlaka." řekla a Pansy si přejela leskem až na krk. ,,Cože?! On tě proměnil?!" vykřikla a Victorie jí naznačila aby se ztišila. ,,Vlastně to teď všechno vysvětluje." pokračovala už klidně. ,,Ano ale jsem něco jako jenom z poloviny vlkodlak. Proměňuji se jenom za některého úplňku. Měla by jsi to vědět ale nikomu to neříkej!" pohrozila jí prstem a Pansy přikývla. ,,Máš mé slovo." řekla a vydala se hledat něco na odlíčení té čáry lesku na tváři a krku.

Usmála se a došla až k Tonyho kleci. ,,Promiň že jsem se ti nevěnovala." zašeptala uražené sově a udobřila si jí pamlskem. ,,Vicky jdu ven, nechceš jít taky?" zeptala se jí Pansy připravená k odchodu. ,,Ne děkuju za nabídku, ale vyřiď prosím Dracovi, kdyby jsi ho viděla, že přijdu k večeru do Společenské místnosti." její kamarádka přikývla a odešla. Victorie otevřela klec a nechala Tonyho vylétnout ven z klece. ,,Všechno je tak jiné Tony. Kéž by tady byl Harry. Nebo Hermiona. Jenom tihle mi vždy na jisto pomohly." usmála se smutně a nechala ho vylétnout z okna.

Povzdechla si a když ji ovanul studený vánek, došla si pro mikinu kterou si vzápětí i oblékla a podívala se na hodinky. Nemohla uvěřit tomu, že už je šest hodin večer. Draco na ní určitě již čeká a ostatní možná také. Kdyby tam nebyl Draco, rozhodně by tam nešla. Ale bylo to nefér vůči jemu a proto se s posledním hlubokým nádechem rozešla z pokoje ven. Jen co sešla schody jí už Draco držel v náruči.

,,Victorie! Co se stalo? Pansy mi nic neřekla." naléhal na ní. ,,Promiň Draco. Měla jsem neklidné spaní. Poslední dobou se mi zdají zlé sny, strašně živé." řekla a při tom se mu podívala do očí. Moc nelhala. Opravdu se jí poslední dobou zdávali prapodivné sny, ale nebyli tak špatné jaké je už zažila. ,,Tak to je dobře. Ani nevíš jak jsem se o tebe bál a takový Blaise se strachoval taky." otočil se na mladíka který přikývl. ,,Pojď, nechali jsme ti přinést nějaké jídlo." dovedl ji k stolku v rohu místnosti a posadil se naproti ní.