Stála před zrcadlem a hleděla na svůj odraz. Vlasy měla rozčesané, přeměnu by na ní už nikdo nepoznal, nechyběl jí medailonek jenž dostala od Draca. Černé džíny s černým trikem překrýval dlouhý, černý hábit v němž připomínala svého otce. Černé lodičky které ji propůjčila Narcissa Malfoyová by nejradši nechala v šatníku, ale nechala to tak. Na ničem teď moc nezáleželo. Jediné co bylo podstatné, udržet si chladnou hlavu a být pořád na pozoru.

Někdo zaklepal na dveře a ona se tím směrem otočila a pobídla neznámému aby šel dál. Po vyzvání vešel dovnitř blonďatý chlapec. Přelétl jí pohledem od hlavy až k patě a usmál se. ,,Kdyby jsi nešla tam kam jdeš, pozval bych tě na večeři." došel k ní a vtiskl jí jemný polibek na čelo. ,,To je milé." zašeptala a objala ho. Sevřel jí ve své hřejivém objetí a zabořil tvář do její vlasů. Voněla po mátě, po Indiánské mátě jako vždy když jí objal nebo byl jenom v její blízkosti. Zprvu si nebyl jist po čem dívka jeho snů tak krásně voní.k

O chvíli později už vcházeli do síně mezi prvními. Jemně se Pánu zlu uklonili a každý si sedl na své místo. Victorie po boku svého otce Severuse a Draco zase Luciuse. Podívala se na něj a usmála se. Nepatrně ale tak, aby to viděl. Viděla jak mu koutek nepatrně vyletěl nahoru ale nic víc neudělal. Teď jim šlo o vše, museli to hrát na obě strany aby to strana temna nepoznala. byl to ten nejtěžší úkol který si vůbec mohla přát.

,,Vítám vás, mí věrní Smrtijedi." pronesl lort Voldemort když byli všichni. Pohledem je všechny přelétl a zastavil se u Victorie, která mu jeho ledový pohled oplácela. Všichni jí sledovali, málo kdo dokázal svému pánovi koukat tak dlouho a klidně do očí aniž by ho nepřečetl jako knihu. Ona si ale držela chladnou mysl a nakonec pohledem uhnul sám lord Voldemort. ,,A to především naši novou členku Victorii Snapeovou, dceru Severuse. Věřím, že se všemi bude vycházet za dobře a že vy ji mezi námi uvítáte." řekl a dál se věnoval schůzi.

,,Má někdo nějaké nové informace?" zajímal se dál a hladil svého hada Naginy. Nikdo nic neříkal a ona se otočila za bolestným sténáním které ji probralo z bdění. Nad stolem se hlavou dolů vznášela zmučená profesorka Bradavic. Poznávala, jí ale na její předmět o mudlech nikdy nechodila.

,,Co ty Victorie? S Potterem a dalšími jsi byla přeci v kontaktu, nebo ne?" zeptal se jí její pán a ona se na něj otočila. ,,Přes prázdniny jsem o nich nic neslyšela, ale pamatuji si že říkali," hlas se jí zlomil a ona se odmlčela ,,Ano? Co říkali?" ptal se trpělivě Pán zla, ač mu moc trpělivosti nezbývalo. Věděl že Victorie je velmi schopná čarodějka, dcera jeho nejlepšího a nejvěrnějšího Smrtijeda. ,,že tento rok se do školy nevrátí." dokončila větu a Pán zla se potěšeně usmál. ,,Tak to má vypadat." řekl a ona sledovala jak se jeho obličej změnil v rozzuřený.

,,Červíčku! Neříkal jsem ti ať je náš host zticha?" zasyčel na muže kterého z srdce nenáviděla. ,,Jistě pane." zakoktal se a někam odešel. Přestala je vnímat. Sledovala buď profesorku nebo Naginy která se přesunula k ní a začala se jí otírat o nohy. Když poprvé ucítila ten ledový, hebký dotek zalekla se, ale teď už byla klidnější když zjistila že si jí hadí samička oblíbila a v nejbližší době jí nemá v úmyslu ublížit. Podívala se ke svým nohou odkud jí pozorovala dvě očka a opatrně Naginy pohladila po hlavě. Ta tiše zasyčela a obtočila se jí kolem nohou kde zůstala a jak to vypadalo, odpočívala. Teda alespoň v to Victorie doufala.

,,To jsou ale falešné zdroje! Ministerstvo kouzel se obává že máme na Ministerstvu své lidi a proto se rozhodli dát tam nesprávné datum." protrhl jí z myšlenek zvýšený hlas jejího otce. ,,Výborně Severusi. Víš kam přesně má být Potter přivezen?" ptal se černovlasého muže a ten rovnou odpověděl: ,,Nejspíše k někomu z řádu." zněla odpověď. ,,Je tu ale ještě jeden háček, který jsem vám ještě neřekl." řekl lord Voldemort a povstal. Cítila jak se Naginy pohnula a za chvíli se již plazila ke svému pánovi. ,,Moje a Potterova hůlka jsou něco jako sestry, nemohou se navzájem zničit." řekl a šel ke svému dalšímu věrnému Smrtijedovi. Tedy k Luciusi Malfoyovi. ,,Musím si vzít nějakou hůlku jenž nebude má." řekl a natáhl k muži ruku. ,,Můj pane." hlesl bezděčně. ,,Můj pane?" opakoval po něm výsměšně lord Voldemort a ona přestala dýchat. ,,Tvou hůlku, Luciusi." zašeptal nebezpečně a do bledé ruky mu byla vložena černá hůlka s hlavou hada, kterou lord Voldemort odtrhl. Pozorně ho sledovala očima mátové barvy až do té doby, dokud se znovu neposadil.

,,Měl bych vám představit profesorku z Bradavic. Učila o mudlech. Kdyby bylo po ní, měli bychom se s nimi pářit." vyprskl to slovo jako ten největší odpad na světě a ostatní Smrtijedi krom Victorie a dalších výjimek se zasmálo. Profesorka se otočila ke své studentce a kolegovi. ,,Severusi, Victorie. Prosím, bývali jsme přátelé." šeptala chraplavým hlasem a její oči se zaleskly, stejně jako oči Victorie. Ona ani její otec nijak nereagovali a lord Voldemort proto seslal na profesorku smrtící kletbu.

,,Večeře, Naginy." zašeptal svému věrnému hadovi která se vyplazila na stůl a všichni krom Victorie jenž si Naginy oblíbila dali rychle ruce ze stolu pryč. Když se ale zakousla do profesorky, zavřela oči a odvrátila se ke svému otci který ji chytl za ruku.