,,První zápas a hned s Nebelvírem." rozčiloval se n rušné snídani Draco a Victorie soucitně přihlížela. Draco se opět vrátil na místo chytače a ona byla stále střelcem. ,,Jsem zvědavá co udělali. Harry já a asi dva další odešli z týmu." řeklla svou myšlenku na hlas. ,,Kdo je vůbec kapitán?" zajímal se Blaise. ,,Weasleyová." odpověděla Pansy a přisedla si k nim. ,,Co tě zpozdilo?" zeptala se starostlivě Victorie a nalila jí kávu kterou měla tak ráda. ,,Ta blbá kočka. Když jsem si vybírala kočku, myslela jsem, že bude inteligentní ale její inteligence je pod bodem mrazu." rozčilovala se a přijala šálek. ,,Tak jí nech. Jak dlouho jí vůbec máš? Sedm let?" zeptala se Victorie a sama upila trochu svého kafe. ,,Jo. Je nesmrtelná!" řekla pohoršeně a Victorie si s úsměvem vzpomněla na první ročník, který se jí vryl do paměti.

,,Za chvíli budeme muset jít." řekla Victorie s pohledem upřeném na svých náramkových hodinkách. ,,Proč to vůbec nosíš?" ptal se Blaise s plnou pusou. ,,Kvůli času?" nadzvedla arogantně obočí a Draco se usmál. ,,Blaisi, hodinky nedělají jenom mudlové ale i kouzelnící." řekl. ,,Kdyby tě teď slyšel tvůj otec..." poznamenal s úsměvem, ale nikdo nic nenamítal. Všichni moc dobře věděli že by byl vzteky rudý.

,,Budou na utkání i Longbotom a ti jeho kumpáni?" ptala se Pansy a pohledem zabrousila k Nebelvírskému stolu. ,,Co pak já vím. Asi jo, když fandí ne?" utrousil protivně Blaise. ,,Dej pokoj." zavrčela na něj Pansy a podívala se na Victorii s otázkou v očích. Pokrčila nad tím rameny a její pohled znovu sklouzl na hodinky. ,,Fajn. Je čas vyrazit." podívala se na Draca a ten rychle dojedl puding. Podal své přítelkyni svetr ve Zmijozelských barvách a poté i plášť. Oba dva se do zbytku úboru rychle oblékli a i s košťaty a svými přáteli se vydali ven z Velké síně. Brzy je dohnali Nebelvírští a Zmijozelští přátelé dělali vše pro to, aby je ignorovali.

,,Sejdeme se po skončení utkání." říkal Draco Pansy a Blaisovi kteří tento rok odmítl hrát. ,,Vy dva se mějte na pozoru. Budou dělat vše pro to, aby se vás zbavili, dívej." řekla Pansy a kývla hlavou k Nebelvírštím, kterým říkali něco Nevilovo kumpání a dívali se při tom na Victorii. ,,tak to si zkusí." zavrčel Draco. ,,Ginny to nedovolí." podotkla Victorie když Ginny násilím odvlekla hráče a cestou jim něco naštvaně říkala. ,,To doufám. Opatrujte se." řekl Blaise a dal se na odchod. Pansy se vydala hned za ním a Draco s Victorií se vydali za zbytkem týmu. Tento rok byli v dobré sestavě takže věřili že to vyhrají. Pokud budou hrát čestně oni i jejich protihráči.

,,Nezapomeňte hrát podle pravidel!" upozorňoval je jejich kapitán když nastupovali na hřiště. ,,Myslíte že po nás půjdou?" ptala se nějaká dívka z pátého ročníku. ,,Neměj strach. Budeme držet spolu, madam Hoochová by je nenechala vyhrát nečistou hrou." řekla a nasedla na koště. Tu dívku ještě neznala, ale stejně jako ostatní na ní byla velmi milá. Vznesla se do vzduchu a podívala se na tribuny. Viděla všechny své přátele, nepřátele, profesory i profesorky. I ředitele, svého otce. Podívala se na madam Hoochovou která jim připomínala pravidla a připravila se.

Jen co vyhodila Camrál, byla odstrčena nějakým novým Nebelvírským střelcem bez povšimnutí. Nechala to tak být a rozletěla se za ním. Mezitím co ona získala Camrál, Draco létal nad hřištěm a hlídal Zlatonku stejně tak jako Potlouky a své spoluhráče.

Victorie prohodila Camrál obručí a prudce své koště v letu zastavila. Hned na to se rychle vyhnula Potlouku který letěl jejím směrem. Podívala se po tom, kdo ho na ní odstřelil a dívala se na Nebelvírského Odrážeče. Nebezpečně zúžila oči a znovu se vrátila do hry.

,,Dávej pozor Victorie!" křikl za ní Draco když kolem něj probíhala a rychle se vyhnula dalšímu Potlouku a přihrála Sebastianovi. Ti Potlouci se jí přestávali líbit... S myšlenkami na hnědých koulích které se jí proháněli kolem hlavy se znovu rozletěla za spoluhráči a uhýbala Potloukům. Zlomový bod nastal až tehdy, co se za ní Potlouk po jejím vyhnutí znovu rozletěl. Zamířila střemhlav dolů a až na poslední chvíli k sobě přitáhla koště a vzletěla vzhůru. Doufala, že Potlouk setřásne, ale nic takového se nestalo. Stále jí pronásledoval. Okamžitě si vzpomněla na Harryho v druhém ročníku, kdy se mu stalo to samé.

Rychle chytila Camrál který letěl jejím směrem a nemyslíc na Potlouk za svými zády se rozletěla k obručím a pokusila se ho prohodit. Minula, ale tentokrát si z toho hlavu nedělala. Když se podívala před sebe, spatřila jeden a ten samí Potlouk, který jí teď mířil pro změnu do obličeje. Rychle se sklonila a rozletěla se dál. Profesoři a studenti si toho začínali všímat a hlavně ti co byli Victorii blízcí nebo ti co fandili Zmijozelu se začali strachovat.

Když už jí docházeli síly vůbec před Potloukem utíkat, nevšimla si dalšího který na ní byl odražen. Udeřil jí přímo do hrudníku a odmrštilo jí to z koštěte dozadu, při čemž jí druhý Potlouk udeřil do ramene a tím jí ho s největší pravděpodobností i vykloubil. Viděla hvězdičky, doslova ignorovala to, že padala dolů na tvrdý trávník a od pusy jí odkapávala krev. Tvrdý pár který byl zmírněn kouzlem jí vyrazil dech a udělal jí tmu před očima. Omdlela a ostatní, především její otec a tři vyděšení přátelé se k ní snažili dostat co nejrychleji mohly a snažili se jí probrat z mdlob.