Oblečení praskalo ve švech a ona skučela bolestí. Byl úplněk a byla to její první proměna. Její otec jí dával před touto proměnou pravidelně lektvar aby se nic po proměně nestalo. Byla v lese, kolem ní kouzlo aby nemohla nikam utéct. Byla tady sama, a byla za to ráda.

Z jejích úst se vydralo přidušované vrčení a její panenky nabrali oranžovou až jasně žlutou barvu. Cítila praskot kostí, byla to neuvěřitelná bolest kterou nikdy jindy nezažila. Snažila se nekřičel, ale i když někdy vykřikla, znělo to jako štěkot nebo vytí. Kůže jí praskala a na povrch se dostávala hnědá až zrzavá srst. Bolestně zavřela oči a snažila se nevnímat tu nesnesitelnou bolest, která začala ustupovat.

Brzy si uvědomila, že nevypadá tak, jako vypadal ve třetím ročníku Remus. Vypadala jako větší vlk s zářící srstí a svítícími oči. Někdo by se jí možná lekl, jiní by se nad jejím jedinečným vzhledem pozastavili. Ona nebyla ani jedno. Ona byla konečně volná, zvedla hlavu vysoko vzhůru a táhle zavyla. Najednou viděla každou prasklinu na stromě vzdáleném klidně několik metrů.

.oOo.

S otcem se přemístila do Doupěte. Bylo to pár dní po první přeměně, všude po těle měla hojící se rány co si způsobila, oči jí ještě trochu zářili žlutě, vlasy měla stále pevné a neupravené. Kruhy pod očima bili do očí a stejně tak i stále ještě trochu prodloužené špičáky. Na sobě teď měla dlouhé volné džíny, dlouhé tmavé triko s koženou bundu.

,,Victorie, Severusi." usmála se na ně Molly a oni se se všemi přivítali. Spíš jenom Victorie která se též zdržela. Stále byla citlivá a podrážděná. Ostatní si toho všimli a po tom, co jim Severus vše podrobně vysvětlil pochopili a pár z nich obdařilo Victorii lítostivými pohledy. Pohledem vyhledala své přátele kteří jí naznačili ať je následuje a vydali se po schodech nahoru.

,,Chcete odejít z Bradavic beze mě?" zavrčela a oni se zalekly toho, jak to zaznělo. Jako od opravdové šelmy... ,,Tak fajn. Proč mě s sebou nechcete?" zeptala se když se uklidnila. ,,Jsi dcera profesora Snapea a jsi Smrtijedka. Nic proti tobě, tvému otci nebo příteli nemáme, ale bylo by to pro tebe riskantní." řekla Hermiona a při zmínce o příteli rychle střelila pohledem k dvěma chlapcům. ,,Máme tě rádi, ale odnesla by jsi to ty, Snape i Malfoy." řekl Harry a ona chápavě přikývla. ,,Buďte opatrní. Dávejte pozor a kdykoli se ozvěte, ač nebudete moct." usmála se na ně a všechny objala.

.oOo.

,,Vypadáš naprosto jinak než já po přeměně." nadhodil Remus a ona přikývla. ,,Vypadám jinak i jako vlkodlak. Remusi byla to příšerná bolest, jak to přežíváš každý měsíc?" ptala se nedůvěřivě a se svými zářícími oči si ho prohlížela. Jako jiní i on pod tímto zářivě žlutým pohledem značně znervózněl. Nedal to ale na sobě znát a ona to i tak vycítila.

,,Jsem vlkodlakem už od dětství, ta bolest už není taková. Nechci říct že si zvykneš, ale přestaneš ji tolik vnímat jako na začátku." odpověděl a ona přikývla. ,,Slyšela jsem že se s Tonksovou budete brát. Gratuluji vám." usmál se na muže naproti ní.

Tenhle den byl opravdu zajímavý, neprobíhal přesně podle jejích představ, ale rozhodně toho nelitovala. Možná někoho viděla naposled, a někoho zase pěkně dlouhou dobu neuvidí...

.oOo.

Kráčela za svým otcem do obývacího pokoje s obálkou v ruce. Vlasy zapletené do holandského copu, pleť stále bledá, oči už ne tak zářivé a na sobě džíny s košilí. Ani špičáky už nebyli tak ostré. Vlasy nebyli už tak moc roztřepené a znovu se jim vracel ten lesk. Vzpomínala na to, jak se sama sebe lekla když se spatřila před zrcadlem.

,,Tati? Přišel dopis od manželů Malfoyových. Otevři to ty." podala mu neotevřenou obálku když k němu došla. Vzal si jí beze slov a beze slov jí i otevřel. sledovala ho jak jeho oči přejížděli po papíře a nakonec řekl: ,,Zvou nás na oběd a tebe na přespání. Chtěli by se s tebou více poznat." podíval se na ní. ,,A kdy nás zvou?" optala se zvědavě. ,,Poslední Neděli prázdnin. Zřejmě by jste spolu s panem Malfoyem odjeli do Bradavic." řekl a podal jí dopis. ,,Nevadilo by ti kdybych tam přespala?" ptala se na ujištěnou a on s mírným náznakem úsměvu zakroutil hlavou.

.oOo.

,,Severusi, moc rád tě znovu vidím příteli." usmál se na černovlasého muže Lucius Malfoy na prahu velký vstupních dveří a jeho pohled poté sklouzl na Victorii. Vlasy měla protkané drobnými lokýnkami, na sobě smaragdově zelené šaty s dlouhým rukávem a na krku medailonek od Draca. Boty bez podpatků byli stříbrné, zdobeny zelení. ,,I tvou dceru Victorii." usmál se i na brunetku a ta mu mírný úsměv oplatila.

Malfoy Manor nebyl dům ale doslovný palác. Severusův obrovská dům který přirovnávala k vile by se do tohoto sídla vešel dvakrát. Oni ale mířili do haly kde byl uprostřed prostřený stůl a u něj čekali další dva Malfoyové. Jen co blonďák spatřil dívku které patřilo jeho srdce, bez okolků se k ní vydal a objal jí.

,,Chyběl jsi mi." šeptala tiše. ,,Ty mě taky. Jsem rád že jsi se svým otcem přišla." usmál se na ní a přidržel jí židli. Sám se poté posadil vedle ní. Celý den tak tyto dvě rodiny strávili poklidně a Victorii již paní Malfoyová připravila pokoj pro hosty.

,,Jsem moc ráda že si Draco našel takovou dívku." říkala jí a Victorie se nad tím usmívala, když jí paní Malfoyová vyprávěla to, jak jí její syn vyprávěl ty různé příhody co s touto dívkou zažil. Ani ona tehdy netušila že by se z nenávisti stala láska.d