Když se snažila dostat co nejrychleji do koupelny, zakopla na poslední schůdku na žebříku a ránou vzbudila Pansy. Bylo něco kolem šesti hodin, všichni ještě spali, také byla Neděle... Vzbudila jí pronikavá bolest která začínala v břiše a končila v úrovni plic. Než se jí Pansy stihla zeptat co se děje, doběhla do koupelny a vyplivla do umyvadla krev. Nebylo jí málo a ona se zděsila při tom pohledu, kde byla krev všude kolem ní, nejen v umyvadle.

,,U Merlina! Počkej tady!" slyšela vykřiknout Pansy a poté už jenom slyšela dupot a zvuk otevírajících a zavírajících dveří. Ucítila pronikavou bolest v břiše a s pádem na zem vyplivla další krev, která skončila na ní samotné i na podlaze a všude kde to vůbec bylo možné. Přes ten dávivý zvuk ani neslyšela jak se s hlasitým prásknutím otevřeli dveře a dupot nohou.

,,Victorie." zašeptal její otec a nehledě na množství krve které tam bylo si k ní klekl a vyndal drobnou lahvičku z jedné z kapes svého hábitu. ,,Musíš to spolknout, přestane to." řekl když odmítala otevřít pusu. Stálo jí to veškeré úsilí v sobě udržet alespoň na vteřinku krev, ale dokázala to a díky tomu dokázala spolknout lektvar. Nikdo nečekal, že by to tak rychle přestalo. Její zorné pole bylo celé zčernalé a zamlžené. Její tělo pomalu ochabovalo a z koutku úst jí vytekl poslední pramínek krve.

,,Musí na ošetřovnu. Slečno Parki..." ,,Ne!" přerušila ho Victorie a sebrala všechny své síly na to, aby se posadila. ,,Victorie, tohle rozhodnutí nebude na tobě." řekl něžně ale ona zakroutila hlavou. ,,Nejdu na ošetřovnu. Neví jak mi pomoct! Sám Pán zla to řekl, on ví co mi je." řekla a podívala se mu do onyxových očí. ,,Pán zla ví, co ti je?" opakoval po ní a Pansy jejich výměnu názorů pozorovala. ,,Tuší to. Prosím otče. Budu celý den tady, přísahám. Kdyby něco, pošlu ti Natea." šeptala. ,,Victorie tohle je vážné." řekl a pomohl jí na nohy.

,,Pane řediteli? Vím, že mi do toho nic není, ale postarám se o ní. Je jako má sestra, nedovolila bych aby se jí něco stalo. Bude tady, ležet a nikam se nehne." řekla Pansy a Victorie se na ní děkovně podívala. Její otec nevěděl, co na to říct. Kdyby to nebylo nic vážného, uposlechl by nejlepší přítelkyni své dcery, ale tohle vážné bylo a on o ní nechtěl přijít jako o Lily. Nechtěl, aby se jí něco stalo.

,,Věřím že by jste to tu zvládli, ale co kdyby se něco stalo v noci?" zeptal se jich a bylo mu jedno že zahodil svou masku. ,,Klidně budu spát na gauči a ona na mé posteli. Odpřísáhnu se vám že se jí nic nestane. Nedovolila bych to." řekla Pansy a teď je sledovala Victorie. ,,Musí pro ní být také strašné být pořád na ošetřovně." řekla Pansy tiše a Severus si povzdechl. ,,Dobře tedy. Pokud by se vám něco nezdálo, okamžitě mi pošlete sovu." řekla a pomohl Victorii do křesla. ,,Mám něco vyřídit panu Malfoyovi a panu Zabinimu?" zeptal se jich ve dveří. ,,Vyřiď jim prosím že mi nic není." řekla Victorie a její otec s zašustěním černého pláště zmizel.

,,Děkuju Pansy." usmála se Victorie na brunetku a silně ji objala. Ne, kdepak. Zmijozelští nebyli takoví, jako se o nich říkalo. Alespoň ne někteří...

,,Není za co. Ale kdyby si něco cítila, opravdu mi to řekni." usmála se na ní a kouzlem jí vyčistila a umyla i koupelnu. Málo který pokoj měl koupelnu, byli to ojedinělé případy kdy byli na pokoji pouze dva a ani to se moc často nestávalo.

,,Dobře. Asi si půjdu lehnout." řekla a chystala se vylézt na palandu, když v tom ji najednou Pansy stáhla dolů a zatlačila ji do její postele. ,,Žádné výšky, jasné? Na noc klidně, to už budeme vědět jak na tom si, ale přes den tady, jasné?" řekla přísným, mateřským tónem a Victorie se rozesmála. ,,Ano mami." usmála se ale bez dalšího komentáře se zachumlala do peřiny a sledovala Pansy. ,,Tak. Skřítci nám určitě donesou jídlo, chceš něco podat?" nabídla se a Victorie se zamyslela. ,,Otevřeš mi prosím Natea?" okázala na sovu která, celá nesvá, pozorovala Victorii a jen co se otevřely dvířka, přiletěla k ní.