Nastal den odjezdu kdy se měli vrátit zpět do Bradavic. Byl to pouhý den po proměně a ona měla opět jantarové oči, kruhy pod očima, ostré špičáky a vlasy trčící všemi směry. S kruhy pod očima i vlasy si dokázala vyhrát, ale oči ani zuby změnit nebo zamaskovat nedokázala. Profesoři věděli co je zač ale studenti, krom Pansy, Draca a Ginny, nic netušili. Dokonce ani Nevill. Ani minulý rok již nebyl čas mu to říct. Proto se nemohla divit tomu, jak na ní Blaise zareagoval.

,,Ahoj Draco, tak jak jste si užili Vánoce? Z toho večírku jste nějak zmizeli." zasmál se mezitím co se Pansy vítala s Victorií. Draco svého nejlepšího přítele ignoroval a obrátil se k brunetce. ,,Ahoj Vic... U Merlina, co to máš s obličejem?!" vykřikl a Draco je všechny zatáhl do kupé. ,,Ty idiote, musíš tak řvát?" zavrčel Draco. ,,Já se jí jenom lekl, podívej se na její oči a zuby!" snažil se ospravedlnit se. ,,Blaise já ti to vysvětlím: Minulý rok jsem byla na Vánoce u Weasleyových a tam nás napadli Smrtijedi. Kousl mě Fenrir Šedohřbet, měl pár dní před přeměnou a já jsem proto něco jako poloviční vlkodlak. Vypadám jinak, chovám se jinak a i jinak vypadám po přeměně." vysvětlila. ,,Vy dva jste to věděli?" ptal se když to všechno pochopil. Draco s Pansy přikývli a podívali se na něj. ,,Tak fajn, ještě někdo něco?" zeptal se a všichni se rozesmáli.

,,Ten je krásný, odkud ho máš?" zeptala se Pansy když si všimla jejího prstýnku od Draca. Seděli vedle sebe a chlapci naproti jim. ,,Od Draca." usmála se a mrkla na svého přítele který se na ní mile usmál. ,,Co jsi dostala od Blaise? Líbil se mu dárek?" ptala se zvědavě a podívala se na oříška který spal v klíně svého pána. ,,Stříbrné šaty, jsou překrásné. Jenom škoda že jsem je nemohla mít na ples." usmála se a zasnila se. ,,Pes se mu líbí, je to zlato." řekla když se vzpamatovala.

Cesta jim uběhla rychle, Victorie zjistila že Blaise se do pejska, do Zacha, zamiloval a Pansy ho proto ráda škádlila že ho má radši než jí. Ani jeden z nich si neuvědomoval jak dlouho už jedou, ale když už se stmívalo, vtrhl jim do kupé Nevill s jeho partou. Každá sranda musí někdy skončit...

Draco byl okamžitě na nohou a jeho přátelé ho následovali. Victorie při tom rychlém pohybu pocítila slabou bolest v břiše, v blízkosti pupíku. Pansy, která si jako jediná její cuknutí všimla, se chvíli rozhodovala zda jí má posadit nebo jí nechat. Rozhodla se ale postavit se před ní a nedovolit tak Nebelvírským aby se k ní dostali. Viděla kolik jich je a okamžitě se v ní vzbudit vztek, když si uvědomila že proti nim byla Victorie v noci sama.

,,Co tu chceš Longbottome? Nemůžeš najít své kupé?" obořil se na něj Blaise který se dostal před Draca. ,,I kdyby Zabiny, tak co má být?" odpověděl klidně a Victorie postoupila popředu. Nevill nečekal ten pohled na ní a lekl se jejích očích, jen co je spatřil. Jeho přátelé hned utekli a snažili se ho vzít s sebou. On je ale nevnímal, koukal se na ní jako na svatý obrázek a ona se schovávala za Pansy, která se k ní točila a objala jí. Posadila se s ní na sedačku a Nevill na ní tak nemohl vidět.

,,Tak co chceš Longbottome?!" zvýšil Draco hlas. Docházela mu trpělivost, poslední dobou byl na první našlápnutí, lehce ho něco vyrušilo. Měl zvláštní pocit z něčeho, o čem ani sám nevěděl a to ho mátlo. ,,Promluvit si s Vitorií." odpověděl Nevill. Draco nakonec díky Blaisovi ustoupil a Nevill mohl Victorii vidět. Nedovolili jí s ním jít ven, a ona ani nechtěla. Blaise ani Draco ho k ní ale nepustili. Oba věděli že jí Nevill ublížil a všichni nad tím chvíli žasli. Nechtěli aby jí ublížil znovu a už vůbec nechtěli aby použil hrubé síly.

Nevill se chvíli zdráhal jestli o tom má mluvit před nimi, ale pokud se jí skutečně chtěl omluvit, neměl na výběr. Hluboce se nadechl a řekl: ,,Omlouvám se ti za všechno. Za to co jsem ti řekl, jak jsem se k tobě choval i to co jsem ti udělal tu noc." ke konci ho Victorie sotva slyšela, ale dokázala si dát dvě a dvě dohromady, stejně jako Pansy. Obě dvě dívky se zajíkly když tohle vyslovil a obě dvě začali přemýšlet jak tohle jenom vysvětlí. Dracovi ani Blaisovi to neuniklo a právě oni ho slyšeli jasně a zřetelně.

,,Jak to myslíš: Tu noc? Co pak si jí nějak ublížil?" zeptal se Draco ledovým klidem a začal se k němu přibližovat, ve tváři s nebezpečným výrazem. Zastavil ho až Blaise, když si uvědomil že by to Nevill nemusel přežít ve zdraví. ,,Victorie ti to jistě vysvětlí, já už musím jít." řekl s vyhýbavým pohledem a odešel. Draco se k Victorii točil jen co se za ním zapadli dveře.

,,Udělal ti něco?" ptal se. ,,Ano i ne." připustila a pokynula jim aby se posadili. ,,Pamatuješ jak jsem jednou nechtěla jít ani na snídani? Stalo se to tu noc. Nemohla jsem spát a šla jsem se projít. Nevill a jeho parta shodili několik brnění a já je vyrušila. Po tom, co mě ten jeden strčil do dalšího brnění je Nevill poslal pryč a mi osaměli. Ptal se mě na všechno možné a přitiskl mě ke zdi. Utekla jsem mu. Byl hrubý a vulgární, to ano, ale fyzicky mi neublížil." řekla těžce a Draco jí objal. ,,Proč si mi to neřekla?" ptal se. ,,Bála jsem se co uděláš." řekla upřímně. ,,Bála? Víš co bych udělal? Longbottomovi bych to vysvětlil a o tebe bych se postaral." usmál se.

Nadešel čas aby vystoupili, a jim se podařilo vystoupit hned mezi prvními. Byli již převlečeni do svých uniforem. Naskytl se jim pohled na krásný Bradavický hrad ve kterém se toho v posledních dnech událo mnoho špatného. Ukápla jí slza když si vzpomněla na své tři přátele z Nebelvíru.

,,Konečně doma." zašeptala Pansy po jejím boku.