Dny plynuly a ona se během pár dní měla dostat do osmého týdne těhotenství. Bříško jí rostlo rychleji než se dalo předpokládat a jediným vysvětlením bylo to, že je to poloviční vlkodlak. Bylo to období kdy se Victorie nejvíce bála o to, že její dítě bude vlkodlak stejně jako ona. Jediné co se nezměnilo byli její ranní nevolnosti. Nosila proto volné oblečení a Pansy jí kdykoli půjčila nějaký kousek když bylo třeba. Bylo na čase rozhodnout se o tom, kdy to Dracovi říct a nejvhodnější byl právě večer, kdy bude většina lidí na menší akci pro sedmé ročníky. Pansy s Blaisem se rozhodli zůstat a hlídat situaci, nikou se nezdálo Dracovo chování které bylo velmi neobvyklé.

,,Draco, jak se máš?" zeptala se ho onen večer s úsměvem a sedla si vedle něj. Ranilo ji, když sotva vzhlédl od knihy kterou četl. ,,Já? Dobře, ale co ty?" zeptal se a až tehdy vzhlédl. ,,No..." odmlčela se a zahleděla se do ohně. ,,U mi bylo i líp, ale teď se tě na něco musím zeptat a tvá odpověď je pro mě důležitá." řekla a on se na ní podíval pohledem, pod kterém znervózněla. ,,Co ke mně cítíš? Proč si ke mně tak odtažitý?" zeptala se plačtivě.

,,Co přede mnou skrýváš?" zeptal se místo odpovědi a vyrazil jí tím dech. ,,Já před tebou nic nesk..." ,,Nehraj to na mě Victorie, znám tě a vím, že já něco nevím, i když to ví dalších, kdo ví kolik, lidí." řekl a prudce zaklapl knihu. Ani jeden z nich si nevšiml Pansy a Blaise kteří je pozorovali, skryti ve stínu.

,,Pamatuješ na ten večer, co Blaise napadlo že bych mola být těhotná? Co se ti honilo hlavou? Proč si reagoval tak bezstarostně?" ptala se ho. ,,Jsi snad těhotná?" zeptal se jí okamžitě a tak prudce že jí to a vyděsilo. ,,A i kdyby, odpověz mi." řekla a obešla tím další vysvětlování.

,,Děti jsou úžasné, hlavně když má člověk své vlastní dítě. Jsou to malí človíčci s nevinnou duší i nevinným tělem. Ale je před válkou Victorie. Pán zla povstal. Chápu že tobě by to nevadilo, ale i tak... Je nám sedmnáct." řekl a s tím se zvedl. Mírně se na ní usmál a zastrčil jí pramen za ucho. ,,Tohle tě celou tu dobu trápilo?" zeptal se jí mile a ona přikývla, ač to nebyla úplná pravda. ,,Pořád tě miluju, hlupáčku." usmál se na ní a políbil jí na čelo.

Sledovala jak odchází d pokoje a pomalu propadala pláči. Až když se za ním ale zavřeli dveře nechala slzy aby se dostaly ven a propadla pláči. Ani pořádně nepostřehla že se k ní přihnala Pansy s Blaisem v závěsu. Byla hysterická, zadržované city se chtěli dostat ven a ona jim nechávala prostor. Nechávala se jenom objímat a utěšovat, na nic víc prozatím neměla sílu.  Ostatní si jich přestávali všímat a po chvíli i odcházeli do postelí.

,,Slyšeli jste ho? On nechce dítě, on to nepřijme dobře." vzlykala dál. ,,Vicky, to nevíš, třeba změní názor a na tobě už je to vidět teď. Hlavně když si vezmeš upnuté tričko, za chvíli to nespraví ani ta volná trička a ty budeš muset s pravdou ven." snažila se jí Pansy přesvědčit, ale ani to na Victorii neplatilo. ,,Já mu to nemohu říct." vzlykala. ,,Je to těžší a těžší." zašeptala když se trochu uklidnila.

Blaise s Pansy jí pozorovali a litovali jí, že tím prochází. Netušili že Draco řekne to, co řekl. Překvapilo je to a zarmoutilo zároveň.