Seňor Juan Díaz řečený Sacamanteca si poseděl za mřížemi až do roku 1877, kdy byl vysvobozen výnosem Porfiria Díaze. Ocitl se prakticky bez prostředků, odtržený od rodiny.

Seňora Luisa Sigua de Alvarado zůstala v Evropě ve společnosti Berty Rheinfeldtové. Zapojila se aktivně do hnutí K.R.E.V. (Karpatský rodinný emancipační výbor). Cipitio pomáhal s rozšiřováním propagačních materiálů a místní četnictvo z něj šílelo.

Jan Boleslav, Rolf a María se potulovali po venkově Střední Ameriky. Dostali se až do Cuzcatlánu, ale tamní stopa byla tou dobou již vychladlá. Pokud je známo, drželi se spíš v odlehlých horských oblastech Salvádoru a Guatemaly.

Seňora Malinche Cortéz řečená La Llorona se aktivně účastnila táborů lidu a stala se oblíbenou plačkou na státních pohřbech všech následujících režimů.