Isabelle

Přestala jsem přemýšlet, stejně tak vnímat okolí. Byl tak blízko... Měl v očích hromadu odhodlání a paradoxně, on byl ten, komu se měla dodávat naděje a síla, ale místo toho, ji on dal mně.
Těkala jsem očima po jeho strhané tváři, pořád byl vyčerpaný, ale jedno malé pozitivum se objevilo. Oči, co mě zaujaly hned poprvé, při prvním setkání, byly pořád stejně tajemné a hluboké ale teď v nich byly plamínky... Plamínky, co ne a ne uhasnout.

Na pár sekund ztuhl, vnímala jsem chuť jeho úst a malá část mozku, začala myslet racionálně. Nepřehnala jsem to? Jasně... Oba jsme měli řeči ale... Nebylo to moc zbrklé?
Tisíce myšlenek mi prolétlo hlavou a ve chvíli, kdy jsem se chtěla odtáhnout a zamumlat omluvu a ideálně i zbaběle utéct, mi omotal ruce kolem těla a pevně stiskl.
Tiše jsem mu do úst zakňourala... Stisk zesílil a přitiskl mě na sebe pevněji. Kdesi jsem četla, že při líbání člověk zavírá oči, protože chce vidět srdcem... Na pár sekund jsem pevně stiskla svoje víčka a pak se odhodlala oči otevřít. Zayn měl oči zavřené, viděla jsem jen vějíř dlouhých, černých řas a moje srdíčko silně zabouchalo. Znovu jsem víčka zavřela a vpletla mu prsty do vlasů.

Uběhlo pár minut, co mi přišlo jako pár sekund. Oba jsme potřebovali kyslík... Odtáhla jsem se a provinile na něj pohlédla.

„Doufám, mrňousku, že ses odtáhla jen kvůli kyslíku." V očích mu plály škodolibé plamínky a znovu si mě k sobě přitáhl.
„Izzy... Prosím..." Zavrtěl zlomeně hlavou a zoufale mě chytil za bradu. „Nechci přestat." „Ani já ne." Špitla jsem a znovu našla jeho rty.

„Zapneme si zase něco?" Přestala jsem v duchu počítat minuty, které jsme vyplnili líbáním. Tváře mi hořely, jakýmsi studem a rty mě pomalinku začínaly bolet. Byl hladový skoro až dravý a neměl dost. Jako kdyby se nemohl nabažit...
„Jasně." Zašeptal a znovu mě letmo políbil na rty. „Omlouvám se." „Za co?" „Nemám dost... Jsi jako droga." Tiše jsem se začala smát a hladila jej po tvářích.
„Jsi hrozný lhář." „Věř mi, Izzy, že poznat tě před několika měsících, tak-" „Tak bys byl jiný?" „Jo." Překvapeně jsem zamrkala. Hlavou mi opět projel scénář, jak sedí na baru.
„Protože teď nemyslím jen na to jedno, ale na to, že takovýhle mazlení je strašně krásný. Ale co si budeme... Chci..." Drze se usmál, snažil se o výraz, jak je strašně nad věcí ale oči ho zklamaly. „Co bys chtěl?"

To co řekl, mě pobavilo, na jednu stranu. Na tu druhou, znělo to... Jak vlastně? Asi, že by litoval, kdybychom se poznali dřív a po pár nocích se už nikdy neviděli...?
Teď jsem si mohla říct, že jsem nad věcí. Pobaveně jsem se na něj dívala a čekala, co poví.

„Jsi hrozná, drzá jak lázeňská veverka." Vyprskla jsem smíchy a skončila na zádech v posteli.
„Chci... Tebe... Tvoje tělo... Cítit tě." Mumlal mi do rtů a majetnicky mě objímal přes břicho. Dlaní letmo hladil a horkým dechem lechtal na tvářích.
„Milovat tě. Vzít si tě. Uspokojit tvoje tělo, tvou dušičku. A pak tě sevřít v náručí a usnout."
Tajil se mi dech, sama jsem se ho letmo dotýkala po těle a krotila svoje myšlenky.
„Jenže teď se asi na nic nezmůžu." Uchechtl se a vtiskl mi malou pusu. „Ale až odtud odejdeme... Nepřej si mě." Vyprskla jsem smíchy, dovětek si mohl odpustit, jenže očividně to byl záměr. Sám se tiše smál, otíral mi slzičky smíchu a vrtěl hlavou, v gestu pobavení a nevěřícnosti.

„Koukám, že je tu skvělá nálada!" Odnikud se objevila sestřička, držela vak s infuzí a něžně se usmála.
„Změňte polohu, kocourci, infuze." Potlačila jsem protočení očí a Zayn, sotva na půl pusy, něco zamumlal. Věnoval mi úšklebek a padl na záda. Odevzdaně natáhl ruku s kanylou a nepřívětivě sjel vak pohledem.
„Co je to za dobrotu?" „Další dávka antibiotik." Mrkla, napojila hadičky na sebe a stejně jak tiše přišla, tak odešla. 

„Co jsi předtím mumlal?" Přetočila jsem se na bok, hladila jej po těle. Protočil panenky a zavrtěl hlavou. „Raději nic." „Řekni mi to!" „Nebo?" Škubl s sebou a propíchl mě pohledem. S vítězoslavným úsměvem jsem mu znovu přejela nehty po žebrech. „Pánešek je lechtivý!" „Ty jedna malá, drzá-" Zamručel spokojeností. Zbytek slov zanikl v mých ústech. 

„Co jsi mumlal?" „Budeš toto praktikovat pokaždý?" „Toto?" „Že mě obalamutíš sladkými polibky a já pak poslechnu na slovo?" „Nemyslím si, že mi to vždy vyjde, ale zkoušet to budu." „Malá, drzá a upřímná. To se mi líbí." „Zaynie..." Výmluvný pohled a jemu zacukala brada potlačovaným smíchem.
„Fááájn, že kdyby nedošla, tak bych ti asi už teď, trochu ukázal, co tě bude čekat pak." Zrudla jsem jak rajče a vysloužila si jeho hysterický smích, plný škodolibosti a nevyřčeného vítězství.

*************************************
Ajoj lásky :o) ♥