Zayn

Utekla s papíry, já s sebou praštil do postele a věděl, že mám sotva chvíli na to, být sám. Zase jsem cítil strach. Ne o sebe, ale o ni. Chtěla a chce mi pomoct, snaží se... Je tu a přece jen, podstoupila to pro mě... Jenže co když moje tělo její dřeň nepřijme a bylo to celé, úplně zbytečné? Stát se to mohlo, šance k tomu byly. Jenže stejným poměrem byla šance, že moje tělo dřeň přijme a vše bude v pořádku. Ona i já...

Zoufale jsem si povzdechl, za plentou jsem slyšel kroky. Zjevně konec úvah...

„Teď budeme mít klid? Minimálně do obědu...?" Předstíral jsem, jak jsem nad věcí. Jako kdyby nějaké pochyby z předchozího rozhovoru vůbec nebyly.
 „Asi jo... Chceš spát?" „S tebou?" „Ale, ty zase začínáš? Takže to mám brát tak, že ve chvílích kdy jsme jen spolu, budeš mít drzé, nadržené a nemístné poznámky, ale ve chvílích, kdy se bude řešit co operace, Life Island a tak dále, z tebe najednou bude vážný muž?" „Umím být vážný i při sexu." Začala se smát, vlezla si za mnou a cestou si z tepláků udělala rádoby šortky. Dala mi na obdiv nožky, kotníky schovala pod polštář a spokojeně se uvelebila.
„Jak dětská prdelka." Přejel jsem dlaní po hebké kůži. „Haha." „No vážně... Jsi hladká všude?" „Jsi velký nebo malý?" Potlačil jsem překvapené zamrkání, no jak myslí... Princezna...
„Kolik myslíš, že máme času?" „K čemu?" „Že bych ti ukázal, jestli malý nebo velký. Tedy, záleží na tom, co tobě přijde malé a velké. Já jsem sám se sebou spokojený." S pocitem zadostiučinění jsem se díval, jak jí začínají hořet tvářičky, ještě chvilku a vzplane. „Otázkou je, hrdinko, jestli máš odvahu to zjistit."

Těkal jsem očima po její tváři a potlačoval smích. Zjevně nečekala takovou upřímnost a já sám byl překvapený, jak upřímný jsem. Že jsem se na to vůbec zmohl, po takové době. Spoléhal jsem na její stud, že zrudne a bude chtít otočit téma někam jinam, klidně že z trucu usne... Nebyl jsem si jistý, že mám odvahu k něčemu... Že bych... Měl jsem sto chutí potřást hlavou v jakémsi gestu nesouhlasu, ale neudělal jsem to.
Skenoval jsem ji pohledem a útrpně čekal.

„Uhm... Neměl bys tak zlobit." „Proč?" „Můžu počkat, až usneš a podívat se?" Rozesmál jsem se na celý pokoj, nefalšovaný, upřímný smích, kdy se ona uraženě zamračila. Nakrčila nos i rty a a překřížila ruce na hrudníku.
„Promiň, malá, ale mám pocit že toto bys vážně neudělala." Otíral jsem si slzy smíchu, břicho mě bolelo, bránice dostala zabrat a dokonce jsem přilákal i sestřičku, která mě s úsměvem ale důrazně napomenula, že tu nejsem sám.
„Malá? A proč myslíš, že bych to neudělala?" Hrdě se pousměje a přimhouří očka.
„Malá? Protože jsi mrně a ne, neudělala bys to. Na to se až moc stydíš a nemáš odvahu. To se ti dřív já podívám do výstřihu." Vyplázl jsem rozverně jazyk a zapomněl, kde vlastně jsme.
„Ty..." Ukázala na mě prstem, složila nohy pod sebe a zatlačila mě do lůžka. Pobaveně jsem ji sledoval, nedalo by mi asi moc práce ji dostat pod sebe, i když... Zapírala se o mě celou váhou, zjevně pojistka, aby mě dole udržela a přece jen... Nepřepral bych asi ani svou malou ségru. Na druhou stranu, ji jsem snadno mohl vyvést z mylného pocitu, že vítězí.

„Ano? Co já?" „Zaynie..." Vrt hlavou, pobaveně se culí a úsměv ji po chvilce ztuhne. Se smíchem ji držím za zadeček, nenápadně přitom stahuju tepláky a jí se v očích objeví strach.

„Neboj, tady ne... Nechci, aby někdo něco viděl. Kdo ví, kdo by vešel a když opomenu, že by někdo mohl vejít, tak co kdyby něco slyšeli?" „Co?!" Opět vzplála, tvářičky měla rudé a marně se nadechovala, aby něco řekla. Dusil jsem smích a konejšivě ji chytil za tvář.

„Nezlob se, jen zlobím... Protože se na nic nezmůžu. Na nic jinýho... Možná pak... Třeba mi pak dovolíš, ti ukázat, jaký jsem dřív býval." Opět ji tvářičky zrudly o nějaký ten odstín víc.
„Jsi..." „Chlap? Co myslí už jen jednou věcí?" Pozvedl jsem obočí, nasadil pobavený výraz a vysloužil si bouchnutí do ramene. „Přesně!" Konečně se zaculila, nachově zbarvená pokožka pomalu mizela a ona se mi stulila na paži. 

„Myslíš, že to jede?" Ukázal jsem na malou televizi. „Můžeme to zkusit." „Co kdybychom na něco mrkli, zkusili usnout a pak... Pak kdo ví?" 

***********************************************

♥♥♥♥♥♥♥♥