Isabelle

Když doktor pronesl, že všechno je v pořádku a já můžu být Zaynovým dárcem, ulevilo se mi. Smích střídal pláč a pořád dokola... Trvalo, než jsem se uklidnila a pak jsme Zayna škádlila slovy... A teď?
Na drátě jsem měla Jacquie. Tlumočila Bernardovi, že jsem vhodným dárcem. Oba mi gratulovali a já díky nim zaháněla stud, co jsem cítila od útěku od Zayna.

„Kdy bude operace?"
„Doktor si s námi přijde promluvit, na vizitu. Tak to probereme tam. Ale chci, aby byla co nejdřív."
„A Zayn? Jak se drží?"
„Ujde to. Snad... Včera usnul dřív než já. I když, hrdina, říkal že se mu spát nechce. Zmáhá ho to."
„Neboj se, drahoušku, to bude dobré. Hned jak budeš vědět víc, tak mi dej vědět. A co myslíš, chcete nás vidět? Že bychom se stavili na návštěvu."
„Zeptám se Zayna. Já nevím... Sama bych si nejraději lehla a šla spát. Jsem nějaká unavená."
„Dobře, domluvíme se. A táta? Tomu ještě nic neřekneš?"
„Ne... Až pak."
„Dobře. Tak si dáme vědět, běž odpočívat."

Vracela jsem se k Zaynovi. Sotva jsem se protáhla dovnitř, věnoval mi drzý pobavený pohled a k mému překvapení se mi povedlo, udržet si poker face. Rozverně se zaculil a vytáhl se do sedu.
„A pusu na tvář? Jako malou motivaci?" Se smíchem a vrtěním hlavy, v jakémsi gestu nevěřícnosti, jsem se posadila do jeho lůžka a naklonila se blíž.
V očích mu plálo šibalství a já s sebou leknutím škubla.
Byla jsem o jeho tváře sotva pár milimetrů, když hlavu otočil a naše rty se k sobě přitiskly.

„Oh, pardon." Tváře mi slabě hořely, když jsem se otočila a mezi závěsy nás pobaveně sledovala sestřička.
„Infuze." Pozvedla ruce s vaky. „A tabletky..." „I pro mě?" Sklouzla jsem ze Zaynovi postele a věnovala mu pohled, který jasně říkal, že o tom co udělal, si ještě promluvíme. On se dál pobaveně usmíval a s laxností natáhl ruku, kde měl zavedenou flexilu*.
„Jen na podporu imunity. Lékař říkal, že se za vámi před obědem zastaví. Má teď nějaké vyřizování." „Co bude?" Zayn povytáhl zvědavě obočí. „Ale, máš hlad?" „Ani moc ne. Ale něco bych si dal." „Můžu ti teď donést nutridrink-" „Ne, jen to ne." Zayn protočil oči a omluvně se usmál. „Už je nemůžu ni vidět." „Chápu. Teď ti nemám moc co nabídnout, ale na oběd by měla být bramborová kaše a maso. Aspoň trochu si dáš, ne?" „Jo, to bych mohl. Pár lžic." Hrdinsky se usmívá, já z druhé strany postele sleduju sestřičku, jak napojuje vaky.

„Zlobíš se?" Sestřička odešla a já si znovu sedla do jeho postele. S rádoby uraženým výrazem jsem se k němu otočila. Koutky úst mu cukaly, potlačoval smích a já si s radostí uvědomovala, že vypadá vzhledem k okolnostem dobře. Evidentně se i cítil líp, byť za to mohla šílená dávka infuzí a léků.
„Mám důvod, nemyslíš?" „Ale no tak. Jen malá pusa." „Jen malá pusa?" Pobaveně jsem se naklonila a něžně jej plácla po tváři. Zachytil mi dlaň a něžně ji stiskl.
„Tak promiň." „Neprominu. Chci ji zpátky. Hned."

********************************************
Děkuji za reakce :o)
Sama nevím, jak to skončí O:) Necháme se ještě chvilku překvapovat, co a jak bude :o)

*Flexila – PŽK, periferní žilní katetr. Skrz něj se dávají infuze do krve...