Isabelle

S větší prosbou v očích, než ve slovech, jsem se protáhla mezi jednou, z několika zástěn k lůžku, kde ležel Zayn.
Měl na tváři kyslíkovou masku a mě v uších rezonoval hlas doktora. Prostě... Jeh organismus náhle selhal. Řekl si, že už stačí...

„Váš přítel bojuje s těžkou nemocí, vím, že mu jste oporou – ani se nezmínil, že má přítelkyni – ale jeho tělo je už vyčerpané."
Unaveně jsem přikyvovala a netušila jak doktorovi říct, že nemám tušení, co za nemoc Zayna vyčerpává.
„Je to náročné, v jakémkoliv věku, ale váš přítel je bojovník... Jen mu dochází čas. V pořadníku je na prvních místech, jenže vhodný dárce..." Ke konci se mu zlomil hlas. Nabídl mi kávu, kterou jsem odmítla a nechala si ukázat, kde Zayna najdu.

Mlčky, se slzami v očích jsem si prohlížela, jak jeho tvář dostala popelavý nádech. Najednou vypadal ještě jednou tak menší...

Dlouhou chvíli, jsem bezradně stála u boku postele, opatrně jej hladila po hřbetu dlaně a přemýšlela.

„Sestřičko, mohla bych vás o něco požádat?" „Ano?" Sestřička se mile usmála a pozornost co věnovala počítači, stočila ke mně.
Bušilo mi srdce, měla jsem pocit že lžu, že se mi od úst práší a nevěděla jsem, jestli mi to projde, ale slyšela jsem samu sebe, jak žádám, o Zaynovu dokumentaci.

„Váš přítel ale zrovna tuto část zamítl v informovaném souhlasu." Sestřička se omluvně usmála a vytáhla se nohy.
„Já vím... Řekl mi to. Ale... Já s tím nesouhlasím. Jen si to chci rychle pročíst, Zayn mi plno věcí neřekl... Nechce, abych se trápila a neuvědomuje si, že toto mě ničí víc než kdybych vše věděla. Já neřeknu, že jste mi ty papíry ukázala a bude mi stačit pět minut."
Hraní na city zabralo. Svůj zubožený výraz jsem ani předstírat nemusela.
Sestřička si mě vzala na vyšetřovnu, do druhé poloviny a za jedním ze sloupů, rozdělující místnost na sektory, mi rozevřela jeho slohu.
„Pět minut, slečno."

První papír; vše o Zaynovi, jeho datum i místo narození, rodiče, rodinná anamnéza... A hned na dalším papíru, jsem konečně zjistila, co jej zabíjí.
Akutní myeloidní leukémie, číslo diagnózy, výcuc o jeho zdravotním stavu od začátku...
Se slzami v očích, jsem se hrabala další várkou papírů. Laboratorní výsledky, výsledky všech testů, co podstoupil, rentgenové snímky, ultrazvuk, magnetická rezonance...
Další papíry o lécích, co užívá. Na podporu imunity, proti zvracení a nevolnosti, léky na teplotu, psychiatrické léky, doplňky stravy ve formě výživy...
Vše, k čemu jsem se chtěla vrátit a co mě zajímalo, jsem si fotila na telefon.
Aktuálnější papíry, mluvily o jeho stavu teď. Laboratorní hodnoty klesají každým dnem, leukémie se do něj pustila s razancí a doslova jej zevnitř sžírá... Mnohem rychleji, než tomu bylo doposud.

S díky jsem vrátila slohu sestřičce a koupila si na konci chodby v automatu kafe. Na pár minut jsem se s ním opřela k oknu, které vedlo do dvora nemocnice. Pár, na nikotinu závislých pacientů, se třepalo v županu a bačkorách ve sněhu, několik civilně oblečených osob pospíchalo snad na návštěvu, nebo to byl tamní personál... A kdesi z druhé strany bylo slyšet houkající sanitku.

Vrátila jsem se k Zaynovi. S díky jsem se usmála na sestřičku, která mi dala k posteli židli a nezapomněla dodat, že do postele bych neměla sedat.
Po hodině na nepohodlné židli, kdy monitor pravidelně pípal a nic se v křivkách neměnilo, jsem necítila záda.
Protahovala jsem se, popocházela a nakonec se uvelebila v Zaynových nohách, opřená o pelest.
S hlavou skloněnou v mobilu, jsem si pročítala další a další informace o leukémii. O možnostech léčby, o transplantaci kostní dřeně a že je to vlastně jediná možnost, jak nemocného zachránit. Ideální dřeň je od rodinných příslušníků...

Zpět do galerie v mobilu a snad po desáté, jsem si četla vyfocený papír, kde se lékař vyjadřoval k Zaynovu striktnímu odmítnutí o kostní dřeni od sourozenců. Nenechá mladší sestry ani tu starší trpět při odběru a koloběhu, kterým se musí projít, aby pak zjistili, že ani ony nejsou vhodným dárcem.

„Slečno, co jsem vám říkala?" S omluvou jsem se na sestru pousmála, zastrčila mobil do kapsy a vyhrabala se na nohy.

„Je tu Zaynův lékař? Chtěla bych s ním mluvit." „Musíte počkat, je tu rodina od jednoho pacienta. Mluví s nimi. Řeknu mu, že byste si s ním ještě chtěla promluvit." Kývám a s překvapeným výrazem si beru hrníček a talířek.
„Proč?" „Jste tu už nějakou dobu a ten blaf z automatu není moc dobrý. A úplně si nemyslím, že byste chtěla odejít, i kdybych vás poslala do zdejší kantýny jen pro bagetu. Tak se najíte tady." Přes její rameno, u protější zástěny jsem mohla vidět druhou sestřičku. I ona nabízela nějaké ženě kávu a toasty.

Utekla skoro hodina. Na mobilu mi svítila další, nepřečtená zpráva od táty a já měla víc než jen odpor k tomu, abych odepsala, kde jsem a že se mi nechce domů.

„Slečno Soyer, chtěla jste se mnou mluvit?" Nadskočila jsem a otočila se po hlase. „Omlouvám se." Provinile jsem zavrtěla hlavou a vytáhla se z nepohodlné židle na nohy. Jak byla nepohodlná, tak mě únava začínala zmáhat a pomalu mi padala hlava. Teplo na oddělení, tichý šum kolem, pípání přístrojů...

„Vím, že Zayn nechce, aby jeho sourozenci prošly testováním, zda jsou vhodnými dárci. Ani po mně to nechtěl... Ale teď... Ani kdyby byl při vědomí, tak nemůže rozhodovat. Co všechno musím podstoupit, kdybych chtěla být dárcem?"

S pocitem, že musí vidět že lžu, jako když tiskne, jsem pohlédla do zelených očí doktora. Pousmál se a pohlédl k Zaynovi.

„Kromě běžného vyšetření přes interní oddělení, jako je například ekg, rentgeny a klasický odběr krve, budete muset podstoupit operaci, při kterém vám bude odebrána kostní dřeň. Nejčastějším místem odběru je pánev. Je to operace v celkové anestezii, nic nebudete vědět, ale... Jsou možné komplikace a rizika poté."
„Zayn nemá moc času, abych se dlouho rozhodovala. Kdy s tím můžeme začít?" „Příprava bude trvat několik týdnů, alespoň dva. Podstoupíte ona vyšetření, pokud budete vhodná, odebere se vám krev, ta se uloží do banky a později vám bude vrácena. A pak by mohlo dojít k operaci. Pár dní byste si tu poležela-" 

„Takže jde zařídit, že zítra bychom mohli začít s tím kolečkem vyšetření?" 

*************************************
Díky za reakce, miláčci :o)
Taky jste mi chyběly :o)
♥♥♥