Tony

Dny uběhly jako voda a já se každým momentem blížil k nevyhnutelnému. „Půjdete na páteční oslavu?" „Já ne. Musím hned po předávání diplomů odjet domů. Je mi to líto." „To snad ne! Měl to být náš večer! Kdy si budeme moct ještě takhle poblbnout?!" „Taky nejdu. Nestíhám to. Vlak mi odjíždí v pátek kolem půl deváté a musím se ještě sbalit." „Ale kluci! I Bruce přijde! To to nejde nějak okecat?" Steve se smutně usmál a pokroutil hlavou. „Promiň Nat, ale už tak to mám s otcem nakloněné. Nechtěl bych si vysloužit jakýkoli trest." Musel jsem se ke Stevovi přidat. Bruce, Natasha i Clint na nás zaraženě hleděli. „To tam mám být jako sama s těmahle dvěma idiotama?" Oba jsme se usmáli. „Budeš to muset skousnout."

Sedělijsme v parku na dece a povídali si. Bylo to po dlouhé době zase společněstrávené hezké odpoledne. Bruce s Clintem se pokoušeli o šachové utkání ajá s Nat jsme hráli člověče nezlob se. Steve seděl kousek opodál se svýmblokem. Nepochybuji, že nás teď všechny kreslí. Je vážně dobrý, mohl by se tímživit. „Jak to vlastně bude po výšce? Co máte v plánu?" Všichni se na měpodívali. To jsem se zeptal na něco nepřístupného, nebo co? „Víte, já tonechtěl říkat, ale budu se stěhovat." Všichni jsme se obrátili na Clinta.„Kam?" „No, do Evropy. Za rodinou a tak." On se stěhuje do Evropy? „Já budu vestřední Americe zkoumat s mou dlouholetou kamarádkou využití radiačníchvln. Už jsem podepsal nabídku." Nat se prudce zvedla a objala zmateného Brucekolem ramen. „No to je skvělé! Moc ti to přeju!" Všichni jsme se začali smát.„Já půjdu sloužit vlasti. Po asi dvoustém pokusu mě vzali do armády. Sicenebudu na frontě, jen v kuchyni, nebo na ošetřovně, ale i tak! Konečně semi splnil sen! Samo sebou, že mě na tréningu, kterým musí všichni projít, úplnězničí. No není to fajn?" Stevovi se dostalo poplácání od svého nejlepšíhokamaráda a pokývání hlavou od rusovlásky a vědátora. „Není to nebezpečné?Nechtěl bych, aby se ti něco stalo." „Tony, válka je dávno pryč! Nic se minemůže stát, dobře?" „Jo, tak dobře. A co vlastně budeš dělat ty Nat? Takyněkam zmizíš?" „Bohužel jo. Jedu do Ruska. Mám tam kořeny a vylepším se tam vesvých schopnostech." Schopnostech? Proč mluví, jako by byla sériový vrah? „Tímmáš na mysli balet a gymnastiku?" „Jo, přesně to! Budu moct vystupovatv nejvyhlášenějším  baletním skvadruv celé Evropě!" Všichni jí to přejeme. Je hodně šťastná, ale i tak se mina ní něco nezdá. „Hele Tony, já, Bruce, Steve, dokonce i Nat jsme řekli, kam mámenamířeno, ale ty pořád nic! Vysyp to. Kam to potáhne tebe?" Zase ten rejpal. Tonemůže alespoň na pět minut zavřít klapačku?! „Já zůstanu v New Yorku.Budu manipulován  svým otcem na cestěmrzkým životem a budu se opíjet do němoty při každé větší akci. Můj životnebude mít nedostatek a budu si žít jako prase v žitě mezi miliardovýmiúčty svého otce. Až umře, zdědím jeho firmu a budu vyrábět zbraně hromadnéhoničení, stejně jako on. Nikdy nebudu nic víc, než jen obchodníkem se zbraněmi amiláčkem amerických armádních sil. Budeš mě zbožňovat, slyšíš to Steve?!" „BožeTony, co tě zase žere? Jen jsem se zeptal?" Mé veselí bylo to tam. Vystřídal honehorázný vztek na všechny okolo sebe. „Co mě žere? TY se ještě ptáš?! Všichnisi jdete za svými sny a já budu trčet v deprimující vile svého fotra pokonec svého mrzkého života! To mě žere Burtone!" Bylo ticho. Mě se ulevilo, užjsem to v sobě nemusel dusit a spadlo ze mě těžké břemeno, ovšem ostatnímse přitížilo. Natasha na mě jen hleděla s pootevřenou pusou, Steve semračil a uraženecky si založil ruce na hrudi, Bruce se koukal do země a Clintse popuzeně začal zvedat k odchodu. Že já debil jsem jim to říkal. „Clintepočkej. Omlouvám se. Neměl jsem na vás takhle vyjet, jen jsem to ze sebepotřeboval dostat. Moc se omlouvám." Sklopil sem hlavu. Všichni mě upřeněpozorovali a já jim nebyl schopen kouknout do tváře. Kdy jsem se tak moczměnil? Kdy jsem začal být svině, co křičí na své přátele a srab co nedokáženést následky? „To je dobrý. Kdybych věděl, že budeš jak petarda, vůbec bych seneptal." Váhavě jsem na něj vzhlédl a trochu plaše se usmál. Opětoval mi úsměva Steve mě poplácal po zádech. „Ještě jednou se omlouvám  lidi. Jsem kretén, že na vás řvu." „To tedaseš......ale náš kretén. My tě máme rádi Starku a na to nezapomínej." Objal jsemsentimentálně žvatlající Natashu a usmál se i na posmutnělého Bruce. Zbytekodpoledne už tak zábavný nebyl, ale i tak jsme si ho užili a ke konci už sinikdo nevzpomněl, že jsem vůbec něco říkal.

Pokračování! Už se blížíme finishi, tak vám chci všem moc poděkovat za vaši podporu. Jednou to možná vytáhneme i na jedno z prvních míst na žebříčku stony! Budu ráda za komenty a hvězdičky!

Vaše Tiranis!