Steve

„To nemůžeš myslet vážně! Víš, že tady nemůžu zůstat. Musím se vrátit a jistit tak tvoje štěstí." Tony se na mě prosebně díval. Byl už ze mě hodně špatný. Chápal jsem, že to dělá pro mě. „Ty jsi moje štěstí. Zůstaň. Schováme se před světem, utečeme! Jen ty a já!" Tony jen zakroutil hlavou a vtisknul mi do ruky tašku. „Budu ti psát. Slibuju." S těmito slovy zmizel v prostorách letiště. Díval jsem se za jeho vzdalující se siluetou, a když mi zmizel za rohem, rozešel jsem se sklesle na parkoviště. Dostal jsem od Tonyho klíčky od jeho auta, abych se měl jak  dostat domů. Hodil jsem tašku do kufru a natáhl se na zadní sedadlo. Nechal jsem oči, ať se zaplní slzami a vzlyky, ať si proderou cestu z hrdla na denní světlo. Třásl jsem se pod nápory slz a choulil se na zadním sedadle Tonyho auta. Bylo mi jedno, že mě může kdokoli vidět, protože to podělaný auto nemá střechu. Z hysterické chvilky mě vyrušil tenký ženský hlas. U auta stála vysoká blondýnka s perfektní postavou v modrých minišatech. Otevřela zadní dveře auta a přisedla si ke mně. „Ahoj. Možná už si mě nepamatuješ. Potkali jsme se na střešní večírku. Já jsem Agnes, Tonyho kamarádka. Ty jsi Steve, že?" Pokýval jsem hlavou. Tonyho kamarádka. Tony. Už zase se mi hnaly slzy do očí. Ta slečna na nic nečekala a přitáhla si mě do objetí. „Děkuju." „nemáš zač zlato, jen proč tady tak pláčeš? Já myslela, že jste spolu s Tonym šťastní? Co tě přimělo tak usedavě plakat?" Popotáhl jsem a zabořil si hlavu do jejího ramene. Nebyla tak pohodlná, jako Tony, ale teď mi to bylo jedno. Potřeboval jsem obejmout a ona se náramně hodila. „Tonyho otec se mě pokusil zabít a Tony s ním vyjednal můj život za jeho otroctví. Je teď na cestě domů, kde bude poslouchat všechny jeho rozkazy. Už nikdy ho neuvidím- to byla jedna z podmínek." „Zlato, to je mi moc líto. Jsem teď na cestě do New Yorku. Shodou okolností mě Howard pozval na nějaký ples v jejich vile. Jestli chceš, předám mu vzkaz. Letadlo mi letí až za hodinu, tak diktuj." Vděčně jsem se na ni usmál a potom ji objal. Nevím, proč je na mě tak milá, ale jsem za to moc rád. Nadiktoval jsem jí vzkaz a doprovodil ji k letadlu. Pak už jsem musel vážně odjet. Nasedl jsem do auta a rozjel se po cestě směrem ke škole. Cesta měla trvat asi pět hodin po dálnici, tak jsem si pustil rádio. Soustředil jsem se na cestu a upozadil všechny myšlenky spojené s Tonym, jeho otcem nebo New Yorkem.

---

Na kolejích o několik hodin později

„Ahoj, už jsem zpátky!" Z kuchyně vyletěl Clint s Pietrem a oba mě objali. „No konečně. Ani netušíš, jaká tady byla bez vás nuda." „Tak počkat, kde máš Tonyho?" Posmutněl jsem a dobrá nálada mě ihned přešla. Sklíčeně jsem se posadil na blízkou postel. „Tony tam zůstal." Oba se na mě vyjeveně podívali. „Jak jako zůstal? Co se stalo?" Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. „Podělalo se to a Tony se za mě obětoval. Musel tam zůstat, věci mu pošlu poštou a pokoj budeme muset platit my." „Co? Já to nechápu. Co se podělalo? Jak jako nevrátí?" V tu chvíli přišel do pokoje Bruce. Srdečně mě objal a pak se porozhlédl. Asi hledal Tonyho, a když ho nenašel, hned se na mě otočil zpátky. „Tys ho tam nechal? Zbláznil ses?" Svěsil jsem hlavu a lokty se podepřel o kolena. „Je to celé v prdeli. Bruci, já nevím co dělat. Chci ho dostat zpět, ale je to prakticky nemožné." Všichni tři sborově zalapali po dechu. „Steve, pokud ty mluvíš sprostě, tak to musí být hodně v háji." Pietro jen přikyvoval hlavou a zcela tak souhlasil s Clintem. „Tak se všichni uklidníme. Sedneme si na to a Steve nám to celé podrobně popíše, jo?" Kývl jsem a vstal. Namířil jsem si to do kuchyně pro hrnek kávy a ostatní se přemístili do obýváku. Vytáhl jsem Tonyho oblíbený hrneček a udělal s do něj dvojitou extra černou kávu. Šouravým krokem jsem se dostal do obýváku a zhroutil se do křesla naproti gauči, ve kterém už všichni tři seděli a nedočkavě na mě koukali. Ach bože, to nezvládnu. Povzdechl jsem si a začal tou jednodušší částí- cestou autem a letadlem. Samozřejmě jsem vynechal všechny intimnější scény.  Řekl jsem jim, jak mě odtáhli pryč. Jak mě drželi přivázaného za zápěstí v garáži a jak mě mlátili. Že jsem nedostával jídlo a jak mě dotáhli do toho salonku. Celý rozhovor i dny skrývání v Tonyho pokoji. Cestu zpátky jsem raději vůbec nezmiňoval. Ale o Agnes jsem jim řekl. Clint byl v téhle části příběhu velice pozorný. Ptal se mě, co měla na sobě a tak. Nešlo si nevšimnout, jak byl z jeho dotazů Pietro celý posmutnělý. Bruce celou dobu jen přikyvoval a dokonce se místy i usmál. Zvláštní, že to bylo vždy na místech, kde jsem vynechal intimní pasáže. Přišlo mi, že mi vidí až do žaludku. No jo, je to Bruce. Od Natashi se musel naučit spoustu podobných fíglů.

Tak lidi, pomalu se dostáváme do finishe. Snad se tahle kapitola líbila a budu moc ráda, pokud najdu komentář pro dotaz z kapitoly 56. Nezapomeňte na hvězdičky a doufám, že jste si díl užili!

Vaše Tiranis