Tony

Uběhly dny, kdy jsem Steva schovával ve svém pokoji a jídlo mu nosil potají od snídaně nebo večeře. Povedlo se mi dokonce umluvit jednu kuchtičku o trochu jídla na oběd. Bál jsem se, že by ho zase někam zavřeli, kdyby vyšel z pokoje. Když nadešel den odjezdu, ani jsem se neobtěžoval s loučením nebo snídaní. Jen jsem prostě popadl Steva za ruku a vláčel ho až k příjezdové cestě, kde jsem si odchytil prvního šoféra, co byl poblíž. Tašku jsem šoupnul do kufru a nacpal Steva na zadní sedadlo. Posadil jsem se vedle něj a nechal se odvést na letiště. „Tony? Já jen..............budeš mi strašně moc chybět." Začala se mi hrnout voda do očí. „Ty mě taky Stevie. Moc." Chytnul mě za ruku a palcem pohladil hřbet mé ruky. Zapřel jsem se o jeho rameno a nechal na chvíli klesnout unavené oči. Vdechoval jsem příjemnou vůni jeho košile a užíval  si teplo, které sálalo z druhého těla. Ani nevím, kdy jsem vlastně usnul.

Steve

„Tony? Jsi vzhůru? Tony?" Tělo vedle mě pravidelně oddechovalo, a když jsem na něj promluvil, jen se ke mně ještě více přitulil. Usmál jsem se a přivinul ho k sobě. „Tony vstávej. Už jsme na letišti." „Hmmm." Něco mě napadlo. Trochu jsem ho nadzvedl a ovinul kolem něj ruku. On se na mě jen ještě víc uvelebil. Přesně na to jsem čekal, tak jsem začal. Nejprve jsem lehce přejel po jeho krku a potom klesl níž k ohybu trička u začátku paží. Tony sebou trhnul a začal se smát, tak jsem přidal v dráždění. „Steve, n-nech toh-ho. To lecht-tá!" „Vstávej sluníčko. Už jsme na místě. Pojď, nebo nám uletí letadlo." „T-tak  jo. N-nech už toh-ho!" spustil jsem ruce dolů a pomohl Tonymu vstát. „Díky." Usmál jsem se na něj a kývl hlavou. „Nemáš vůbec zač." Až teď mi došlo, jak strašně blízko si jsme. „Tak půjdeme?" Zmateně jsem se na Tonyho podíval. „Cože?" „Půjdeme do toho letadla?" „J-jo, jasně." Vyšli jsme z auta a dostali se přes různé kontroly až k letadlu. Zase jsem si sednul na stejné místo, jako předtím, ale tentokrát jsem tady neseděl sám. „Můžu tady sedět s tebou?" Zářivě jsem se na něj usmál. „To bych byl moc rád." Usmál se nazpátek a přisedl si. Překvapilo mě, jak blízko mi byl. Normálně je to on, kdo mezi námi vytváří tu pomyslnou čáru, ale teď ji nejen překročil, on byl za ní tak daleko, že ji neviděl. „Víš Steve, omlouvám se ti. Myslel jsem si, že to tak dopadne a stejně jsem tě vzal s sebou. Neměl jsem to dělat." „to je v pořádku. Ty za to nemůžeš." Zase se rozhostilo ticho, ale nebylo to takové to trapné ticho, spíše jsme si užívali jeden druhého. Odvážil jsem se zajít ještě dál a přehodil paži kolem Tonyho ramen. Krátce se na mě podíval a pak se jen usmál. Byl jsem z toho trochu zmatený. Rozpačitě jsem se usmál nazpět. „Steve? Já.....mohl bych, mohl...já bych chtěl...." Najednou mi došlo, o co mě chce Tony požádat. Od toho incidentu v autě to bylo tak dlouho a po příletu už se nikdy neuvidíme. Využil jsem příležitosti a lehce se nosem otřel o ten jeho. „S-stevie." Přitáhl jsem si ho ještě blíž a úplně překonal mezeru mezi námi. Spojil jsem naše rty. Pomalu jsem se otíral o ty jeho dokonale růžové polštářky. Byl jsem štěstím bez sebe, když začal spolupracovat. Zapojil jsem se dravěji a intenzivněji. Tony do polibku několikrát vzdychnul, když jsem rukama zabloudil na citlivější místo. Zvrátil jsem hlavu a pootevřel ústa, když mi Tony skousl spodní ret. Využil situace a zaútočil jazykem. Nechal jsem ho plenit svá ústa a užíval si péči, která mi byla věnována. „T-tony! Ah!" Byl to naprosto dokonalý polibek. Naše ústa byla jako v souhře a jazyky vedly třetí světovou válku. Nedokázal jsem se udržet a zajel jsem rukama pod Tonyho tričko. Vyčkával jsem na negativní reakci, která ale nepřišla. Naopak. Tony si mě přitáhnul tak blízko, jak jen to šlo a obkročmo se na mě posadil. Bloudil jsem rukama pod jeho tričkem a jemně ho škrábal na zádech. Brunet sjel svými horkými dlaněmi až dolů k lemu mých kalhot. Přejel prsty po pásku a pak ho dvěma rychlými pohyby rozepnul. Nechtěl jsem zůstat pozadu a stáhnul jsem mu tričko. „Steve......... to nejde." Přitáhnul jsem si ho znovu do polibku a kradl si každý kousek jeho úst. „Já vím." Tony se mezi polibky usmál. Líbali jsme se strašně dlouho. Ani jsem si nevšimnul, že bychom vzlétli. Seděli jsme jeden natisknutý k druhému a vyměňovali si nevyřčené pocity. Chvílemi jsme se lenivě otírali, dravě útočili, nebo jen slastně vrněli tomu druhému do krku. Teprve, když se z reproduktorů v palubce ozval hlas pilota, začal jsem zase vnímat svět okolo sebe. „Vážení cestující, připoutejte se prosím. Budeme přistávat." Už téměř bez dechu jsme se o sebe opřeli čely. „Budeš mi tak strašně chybět." „To ty mě taky. Až budeš svéprávný, doufám, že mě zkontaktuješ. Nenechám si zkazit život úzkoprsým dědkem." Tony se hlasitě rozesmál a sem tam mi kladl po obličeji malé pusinky. „Ty jsi ten nejvytrvalejší blázen, jakého jsem kdy potkal." „Šel bych si pro tebe i do pekel." Když jsme se od sebe už definitivně odtáhli a každý zvlášť se posadil a připoutal, byli jsme jen malý kousek od země. To jsme to stihli natěsno.

Tak tady máte zase trochu peprnější část, ať mi od příběhu neutečete. Snad se líbila, jelikož v těhle věcech nejsem moc dobrá. Budu ráda, pokud mi odpovíte na dotaz z kapitolky 56, kdo tak ještě neudělal a budu se těšit na vaše hlasy!

Vaše Tiranis