44. Cesta na večírek

Přidávám další kapitolu a doufám že stihnu napsat čtvrtrční díl. Mám teď celkem dost práce, takže pokud nevýjde, tak ho můžete očekávat až v pátek. Přidala bych potom dva, abych vám to vykoumenzovala. Užijte si storku a nezapomeňte na hvězdičky!

Steve

Po zdlouhavé m úklidu jsme vyprovodili Natashu, Wandu a Pietra ke dveřím. Přišlo mi krapet nefér, že Tony nic nedělal, ale podle jeho slov už si prý svou část odpracoval. To by mě vážně zajímalo, co tak hrozného dělal. To snad přenášel lidi ven z bytu, nebo co? Já vím, že si nemám proč stěžovat, vždyť jsem měl nejjednodušší práci, ale i tak. Já si myslím, že by měli všichni dělat stejný kus práce.

Po tom, co jsme je vyprovodili, jsem se šel umýt a převléct. Tentokrát už teplou vodou jsem smočil celé své tělo a hlavu. S vymydlinkovaným tělem jsem se osušil a převlékl do čistého. Hřeben jsem si vzal s sebou a uvolnil tak koupelnu pro další osobu. Musel jsem se tam pak ještě vrátit, abych si vyčistil zuby, ale v tu chvíli jsem nechtěl blokovat koupelnu. Hned po tom, co jsem vyšel ven, zavřel se tam Clint. S mokrými vlasy jsem si lehl na ustlanou postel. Do ruky jsem vzal svůj blok, který jsem od toho dne, co jsem skoro půlku jeho obsahu roztrhal, neviděl. Vlastně by mě docela zajímalo, kam se ty útržky poděly. „Ahoj, co to bude tentokrát?" Zarazil jsem se v půlce pohybu. Tužku jsem nechal klesnout zpátky na můj klín. „Já vlastně ani nevím. To co mi přijde na mysl." Tony se usmál a vydal se pomalým krokem ke mně. Jeho ladná chůze dokonale zdůrazňovala boky, jak s nimi lehce pohyboval ze strany na stranu. Vždycky mě překvapí, jak ladně umí chodit, jako laňka. Posadil se na okraj mé postele a podíval se mi přes rameno. Na papíru byly zatím jen tři krátké čáry, nic co by upoutalo pozornost, přesto na ně Tony fascinovaně civěl. „Děje se něco?" Probral se ze zamyšlení a lehce se oklepal. „Ne, jen hádám, co by to mohlo být." „Aha, a co v tom vidíš?" Tváře se mi trochu začervenaly. Ani nevím proč, ale chtěl jsem vědět, co pod tím málem vidí. „No, vypadá to jako silueta nějakého člověka, nebo možná obrys nějaké stavby?" Ukazoval při tom na papír a snažil se mi ukázat, kde co vidí. „Vlastně je tvá úvaha správná. Mám v plánu malovat dům, co se mi o něm zdálo." Podíval se na mě s jedním pozvednutým obočím v otázce. „Jak vypadala?" „Nechej se překvapit." Trochu podmračeně se na mě podíval, ale pak přikývl. „Dobrá, počkám si, ale ty mi ji ukážeš hned, co ji dokreslíš. Platí?" Kývl jsem a potřásl si jen tak ze srandy s jeho napřaženou pravačkou. Tony se opřel do polštáře vedle mě a pozoroval mě při práci. Cítil jsem se dost nesvůj, že na mě tak kouká, a patrně mu to  došlo taky, protože se jen omluvně usmál a odešel z ložnice. Ještě chvíli jsem pozoroval futra dveří, ve kterých před chvílí zmizel, pak jsem se ale vrátil ke své práci.

Už táhlo k večeru a já od té pozdní snídaně ještě nejedl. Sice mi nebylo zrovna nejlíp, ale domácí rehabilitace byla pořád lepší, než trčet v té zapáchající nemocnici. Sice to zahrnovalo vlastní stravu, což byla v mém podání jen vajíčka, párky, šunka, nebo nějaká kaše, ale i tak to za to stálo. To jídlo z nemocniční kantýny se stejně nedalo jíst. Žaludek mi nahlas zaprotestoval nad tím, že jsem celý den prakticky nejedl. Otráveně jsem odložil blok, do kterého jsem celý den čmáral, a vydal se do kuchyně. Na kuchyňském stole ležel velký tác s talířem a sklenicí. Ve sklenici byl pomerančový džus a na talíři se na mě usmívaly dva obložené chleby se šunkou a miska nakrájených vajíček hned vedle. Po obou stranách talíře byly příbory a v rohu precizně poskládaný ubrousek. Všechno to završila kartička s dekorativním nápisem STEVE. Otevřel jsem ji a zadíval se na drobný text okrasně napsaný tenkou propiskou.

Steve

Odešel jsem na večírek mého kamaráda. Na stole najdeš večeři, snad poživatelnou. Mrk mrk. Pokud se budeš chtít připojit, nastup do tramvaje a jeď na zastávku Svobodné Náměstí. Ten panelový dům v růžové barvě bude tvůj cíl. Neomylně poznáš, ve kterém vchodě se nacházím. Pokud se rozhodneš zůstat doma, pak ti přeji jen dobrou noc. Asi se vrátím hodně pozdě a ty už budeš dozajista spát. Kdyby ses nudil, tak v televizi je zasunuto DVD s nějakým filmem. Vybíral ho Bruce, tak nevím, zda tě bude bavit. Clint s Brucem šli se mnou, takže je doma nikde nepotkáš.

S pozdravem Tony

Usmál jsem se na psaníčko, než jsem se hladově pustil do jídla. Neskrýval jsem slastné mručení, když mi jídlo začalo plnit vyhladovělý žaludek. Popravdě bylo to jídlo velice dobré, tak že jsem si začínal myslet, že ho Tony nemohl chystat sám. Po jídle jsem se převlékl a s nabytým sebevědomím jsem opustil byt. V tašce přes rameno jsem nesl jen klíče, mobilní telefon a pár drobných na jízdenku tramvají. Přicházel jsem křovinatou uličkou k zastávkám, když začala na chodníku cesta květin. Obrázky namalované křídou mě vedly až na zastávku, kde byl na chodníku velkým písmem dobře čitelný nápis- TAK PŘECI SI SE POCHLAPIL MARODE. Zasmál jsem se nad absurditou Tonyho chování a nastoupil do právě přijíždějící tramvaje, která mě o pár ulic později vyhodila na Svobodném Náměstí. Přede mnou se objevil velký růžový dům. Byly to spíše studentské koleje podobné těm naším, jen větší a růžové. Vydal jsem se po velkých žlutých šipkách až ke vchodu, kde jsem zazvonil na zvonek. Nebylo těžké se dovtípit, který stisknout, když na něm byl přilepený velký smajlík s jiskřícíma očima. Tonymu muselo vážně přeskočit, že si dává takovou práci, navíc když ani nevěděl, jestli se rozhodnu dojít.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top