Tony

Ráno jsem v kuchyni potkal Steva. Byl jsem trochu nesvůj po té včerejší noci. Šel jsem si tehdy pro pití, když jsem zaslechl z obýváku nějaké tlumené zvuky. Když se probral a byl tak vyděšený z toho snu, chtěl jsem ho jít obejmout, ale vypadalo to, jako by se bál každého jen nepatrného pohybu. Chvíli jsem teda počkal, než jsem se ho opatrně dotknul. Utěšil jsem ho a odnesl ho do postele. Zůstal jsem tam s ním až do rána a dával na něj pozor, teda dokud jsem neusnul. Ráno jsem si uvědomil svou hloupost, a proto jsem zmizel dřív, než se stačil Steve vzbudit.

Teď na mě kouká a horečně se zajímá o můj další projekt. Proč? Proč by ho něco takového zajímalo, navíc, když tomu vůbec nerozumí? Hodil jsem to za hlavu a vysvětlil mu základní princip a využití přístroje. Nelhal jsem v ničem, jen jsem toho hodně vynechal. Stejně by tomu nerozuměl.

Dopil jsem svoje kafe a umyl si hrnek. Byl to nezvyk, zase po dlouhé době snídat u svého stolu. Po snídani jsem se šel umýt. Bylo strašně příjemné nechat se polévat sprškou horké vody a zapomínat u toho na všechny problémy a starosti. Z horké jsem přešel v teplou a pak až na vlažnou vodu. Smyl jsem mydlinky a opláchl si napěněné vlasy. Po sprše jsem se řádně osušil a převlékl do čistého prádla. Vykonal jsem ranní hygienu a asi po půl hodině úpravy svého vzhledu jsem vyšel z koupelny. Tehdy jsem si vzpomněl na ten den v nemocnici. Po tom, co někdo Steva napadl, musel jsem ho celý den zabavovat, jen aby na to nemyslel. Mám takové podezření, že se mu zdálo zrovna o tom.

Čím víc přemýšlím nad tou situací, tím víc se bojím o jeho bezpečí. Teď je sice víkend a já ho mám pořád na očích, přes školní dny ho ale nedokážu uhlídat. Kdykoli půjde po chodbě, může se ocitnout ve smrtelném nebezpečí, a to jen kvůli mně. Ano, došlo mi to téměř okamžitě, co jsem schytal těch několik ran do obličeje. Prvně jsem si myslel, že útočník koná pod vlastní rouškou nenávisti. Dost možná to mohl být i nějaký Stevuv známý, co si přišel vyřídit účty, to bych ale nesměl schytat tu ránu. Normální člověk bez výcviku takovou páru prostě nemá. Opravdu netuším, jak se otec dozvěděl o Stevovi nebo o mých citech k němu, ale to je teď jedno. Hlavní je, abych už žádného najatého tyrana nepustil do jeho blízkosti a v nejbližší době si zajel promluvit s otcem. Snad se mi podaří mu to vysvětlit a on odvolá své tajné služby. Je opravdu nevýhoda když máte homofobní rodiče, co mají dost prostředků a peněz na to koupit si celý svět, a vy musíte být teplej.

Byla sobota a já se nehrnul nikam ven. Chtěl jsem strávit celý den v posteli, ale nakonec mě z ní Clint vytáhl. Ještě s mokrými vlasy jsem s ním musel na nákup věcí na dnešní večírek. I tak mi to přišlo dost brzy na to, kdy se Steve vrátil domů a hlavně v jakém stavu se vrátil, ale věřil jsem, že se neopije. Vždycky byl v těchto věcech nějaký moc upejpavý, tak doufám, že mu to zůstalo. Nedokážu si představit, co by se mohlo stát, kdyby skombinoval prášky proti bolesti s alkoholem a sirupem s kalciem.

Nákup šel docela dobře a za necelou tři čtvrtě hodinu už jsme stáli před mým autem. Otevřel jsem ho a tašky s nákupem vměstnal na zadní sedadlo. Nevýhoda, když jedete nakupovat se sportovním autem, co nemá skoro žádný kufr. Pro jistotu jsem donutil  Clinta sedět s nákupem vzadu, aby dával na tašky pozor. Nechtěl bych dávat své auto vyčistit například od jogurtu nebo rozlitého piva.

Dojeli jsme na ubytovny a vytahali všechny tašky ven. S námahou jsme je vytahali do posledního patra a odemkli jsme byt. Nepotřeboval jsem ani vyndat klíče a otočit s nimi v zámku, aniž bych necítil, že je něco špatně. Mé obavy se mi mile splnily hned v okamžiku, co jsem ty dveře otevřel. Z ložnice šlo slyšet skučení a výkřiky bolesti, zatím co je přeřvávaly hysterické nadávky. Co se to tady do prdele zase děje?!

Tak a je tady další díl. Koho by to zajímalo, tak učení se vyplatilo! Nebyl moc čas něco vymýšlet, tak jsem sepsala trochu kratší díl. Užijte si ho a budu ráda za hvězdičky a ohlasy.