Tak a je tady další! Užijte si to čtení a dnešní den lépe než já, jelikož já ho strávím nad haldou učení. Budu ráda za hlasy a komenty! Vaše Tiranis

Steve

Dojeli jsme k ubytovně a s velkou pomocí z Tonyho strany se dostali až k nám do bytu. Byl jsem trochu špatný z toho, že jsem zkazil zábavný večer, ale bolest těla mě o tom nenechala moc přemýšlet. Po pár minutách už jsem se svalil na gauč v obývacím pokoji. Zahlédl jsem ještě Tonyho, jak odešel do mého pokoje a pár nepříjemných nevraživých pohledů ze strany Clinta, pak už jsem upadl do slastného objetí spánku. Tu noc se mi zdálo o nemocnici.

Sen

Jsem na svém lůžku a s námahou jím kaši, když se dovnitř vřítí osoba. Prvně ji mám jako v mlze, pak se ale začnou jasně rýsovat mužské tvary. Do obličeje muži nevidím, protože má hlubokou kapuci těsně přiraženou na hlavě. Chytne mě za zápěstí. Bolestně zaskučím a prohnu se, abych bolest umírnil. Pak schytám bolestný stisk i na druhé ruce. Zakroutí mi dlaněmi tak, že skoro omdlévám bolestí. Chytne mě pod krkem a táhne mě pryč z mého pokoje. Nevzpírám se. Jsem jako v transu, navíc stejně nemám dost síly na to mu vzdorovat. Zatáhl mě do neznámé místnosti. Podle umyvadel poznám, že jde o koupelnu. Přirazí mě ke zdi tak, že nohama nedosáhnu na zem. Pod tlakem ruky se škrtím a dusím. Sípavým hlasem ze sebe vypravím posledních pár slov, než se mi začne tmít před očima. „C-co po mě chceš?"

Konec snu

Prudce jsem se posadil na gauči, až jsem zaskučel bolestí a musel se chytit na bolavém místě. Po celém těle jsem měl husí kůži a z tváří mi po skráních stékal pot. Ruce se mi nekontrolovatelně třásly a zuby drkotaly. Do háje, to byla pěkně živá noční můra. Přitulil jsem se k polštáři a snažil jsem se uklidnit. Po čase jsem začal přemýšlet, kdo ta osoba vlastně byla. Po pravdě jsem neměl ani tušení, ale jedno jsem věděl určitě. Začínám se vážně bát sám o sebe i o Tonyho. Je dost možné, že ten útočník tam nebyl jen kvůli mně. Co když chtěl napadnout Tonyho?

Hlavou se mi hýřily myšlenky, jedna černější než druhá. Byl jsem tak ponořený do usilovného přemýšlení, že jsem si ani neuvědomil, že v pokoji nejsem sám. Stále jsem křečovitě svíral polštář a lehce se houpal v uklidňujícím tempu. Úplně jsem sebou trhnul, když se mě dotkla teplá dlaň. „Promiň, já jen.....jsi v pořádku? Co se ti zdálo?" Zavrtěl jsem hlavou a schoulil se do klubka. Nechtěl jsem o tom mluvit a stále jsem měl pěkně přetažené nervy. Tony si mě vzal do náruče a odnesl mě až do postele. Až jsem se divil, kde vzal tolik síly. Opatrně mě na ni položil, ale neodešel pryč. Sedl si za mě a omotal své silné paže kolem mého těla. V té chvíli jsem vůbec neuvažoval a schoulil jsem se ještě hlouběji do jeho zvláštního obětí. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a spokojeně jsem zavřel oči. Usnul jsem v jeho náruči a bylo mi to srdečně jedno. V tu chvíli jsem jen potřeboval někoho, kdo by mi pomohl a to on udělal.

Probudil jsem se na své posteli, ale sám. Zašátral jsem rukama na obě strany, ale nikdo tam nebyl. Že by se mi to jenom zdálo? Ne, nezdálo. Teplé místo vedle mě mně ujistilo o skutečnosti včerejší noci. Podle toho, jak byla postel vedle mě vyhřátá, musel Tony vstávat teprve před chvílí. Neochotně jsem se tedy zvednul z teploučkých přikrývek a vydal se do kuchyně. Přesně jak jsem čekal, hnědovlasý už seděl u kuchyňského stolku a popíjel ranní kávu. Přisedl jsem si k němu a nakukoval přes stůl, co to asi zase kutí. V rukou držel šroubovák a montoval nějaké drátky. „Dobré ráno. Co to dneska vynalézáš?" Tony na mě kouknul s tázavým výrazem ve tváři. Asi si nevšimnul, že jsem přišel. „Jen jsem se pokoušel o simulační panel. Kdybych ho přidělal na Jarvisovu základní desku, mohl by vyhodnocovat závěry činů mnohem rychleji a efektivněji. Navíc se tím posunu o krok blíž k holografickému promítání. Říkal jsem si, že by to taky pomohlo. Jednou z něj budu chtít mít osobního bodyguarda, co bude zabezpečovat a řídit celý můj dům. Tedy samozřejmě až budu nějaký mít." Musel jsem se na něj usmát. Vždycky když o tom mluví, rozvášní se a zapomíná na čas. Na tvářích se mu prohlubují malé dolíčky a v očích mu planou malé ohníčky. Je v těch chvílích prostě nádherný. Proboha jen aby nezjistil, co si o něm myslím, když na něj tak připitoměle koukám.