Steve

„Jarvisi, kde je tony?" Už jsem se začínal strachovat. Utekl z bytu před hodinou a ještě se nevrátil. „Netuším pane. Mé zaměřovací systémy nemají takový dosah, abych ho byl schopen vyhledat. Pokud vám mohu poradit, zkusil bych mu zavolat." „Děkuji Jarvisi." Opravdu mě nenapadlo, že bych mu mohl zavolat. Zvedl jsem telefon, když mi přišla zpráva. Otevřel jsem ji.

Clint: Ahoj, kde vězíš? Všichni už na tebe čekáme. Doraž!

Já: Je tam Tony?

Clint: Jo, co že se tak ptáš?

Já: Jen tak, už jdu.

Došel jsem ke vchodu do hlavní budovy. Chvíli mi to trvalo, musel jsem se ještě upravit. Na sako jsem nebyl zvyklý a v celém obleku jsem si teď připadal strašně nesvůj. Když jsem si vzpomněl, jak v něm vypadal Tony, trochu jsem se sám za sebe zastyděl. Podíval jsem se skrz dav lidí, co se tyčil u vchodu. Hledal jsem Tonyho. Potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku. Po chvilce jsem ho uviděl. Stál kousek stranou od ostatních a nepřítomně hleděl do dálky. Clint s Pietrem, Natashou a Brucem stáli kousek od něj. Něco si mezi sebou povídali. Došel jsem k nim a pozdravil je. Něco zahuhlali zpět a dál si šeptali tak, abych to neslyšel. Dost mě to rozladilo. Rozhodl jsem se nenechat odbýt a natáhl jsem se přes ně. Chytl jsem Bruce s Pietrem za ramena a dost hlasitě se zeptal: „O čem se tady bavíte?" Dával jsem si pozor, abych kladl důraz na každé slovo, a pro jistotu jsem to poslední ještě o něco protáhnul. „No, když už to chceš vědět, tak o tobě." Natashin výraz při těch slovech byl tak posměšný a rýpavý, že mě to nejen překvapilo, ale i lehce zasáhlo. „O mě?" Nedokázal jsem pochopit, co bylo tak zajímavého, že se o tom museli bavit. Hned jsem se cítil trapně, že jsem tu větu vypustil z pusy.  „Respektive spíš o tobě a Tonym." Clint se k Natashe přidal a na obličeji vykouzlil falešný úsměv. Nechápal jsem a začal jsem být lehce nervózní. Trochu jsem se začal potit a musel jsem zatnout ruku v pěst. „O co jde?" Zkoušel jsem to zahrát na nevědomost, ale moc mi to nešlo. Všichni se lehce ušklíbli, dokonce i Pietro, který celou dobu jen potichu postával v hloučku, se pousmál. „Jen nás tak napadlo, proč to ráno vycházel Tony z tvé ložnice. Clint říkal, že když se stěhoval na gauč, Tony tam ještě nebyl." Teď už se k nim přidal i Bruce. No to snad nebylo možné! Oni o všem věděli! Doufal jsem, že budou moc opilí na to, aby si něco pamatovali nebo na to, aby si ráno něčeho všimli. Popravdě ani já jsem nevěděl, jak se Tony dostal do mé postele. Měl bych si s ním o tom promluvit, teď na to ale není vhodná doba. Stočil jsem konverzaci jiným směrem..........nebo spíš k někomu jinému. „No dobrá, přiznávám, že se muselo v noci něco stát, když se vedle mě ráno Tony probudil. Nevím ovšem co. Popravdě nemám vůbec tušení, co se stalo. Ale já nebyl jediný, kdo se ráno neprobudil sám, že ne?" Významně jsem pohlédl na Natashu a Bruce. Oba se hned zahleděli někam pryč a Bruce začal mumlat něco o tom, že musí ještě něco zařídit. „No tak, mě by třeba zajímalo, proč jste vy dva byli spolu v jedné posteli" zlomyslně jsem se na ně usmál. Nikdy jsem nebyl zákeřný, ale teď se to nedalo vydržet. Chtěl jsem, aby mě a Tonyho přestali řešit, a to byla dokonalá zástěnka.

Clint

Jen jsem se kochal, jak se Steve na háčku vzpírá a snaží se uniknout ze spárů zvědavé Nat. Za těch pár dní, co jsme se znali, jsme se docela skamarádili. Svěřovala se  mi se spoustu věcí, co ostatní nevěděli, včetně toho, že začíná něco cítit a jednomu členu naší skvadry. Neřekla ke komu, ale já si to tak nějak odvodil. Dozvědět se, že s ním Nat ležela i v jedné posteli bylo ale šokující. „Cože jste?" To bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázal dostat. Hlavou se mi začaly hýřit myšlenky a spekulace. Co tam dělali? Proč spolu? Je mezi nimi něco víc? .......

„Není to tak, jak to vypadá." Nevypadalo to zrovna nevinně, tudíž jsem nechal Bruce pokračovat. „Šlo o to, že jsme oba hodně vypili. Zatočila se mi hlava, a já spadl na postel. Nat dopadla za mnou a tak jsme tam jen tak leželi. Povídali jsme si dlouho do noci a v té posteli usnuli. Nic víc za tím nehledejte." Dávalo to celkem smysl. Ovšem zdálo se mi, jako by to zrzku trochu zasáhlo. Nemohl jsem si nevšimnout malinko zklamaného výrazu v její tváři. Kdyby tak ten idiot věděl, co k němu cítí. „Dobře, tomu se dá uvěřit." Usmál jsem se na Pietra, který vypustil tu úvahu z pusy. Asi ji nechtěl říct nahlas, protože hned potom trochu zčervenal. Nikdy předtím jsem si vlastně nevšimnul, jak je rozkošný, když se červená. ................Na co to zase myslím! Měl bych si dát na chvíli pauzu. Týden školy v kuse mi začíná nahlodávat mozek. Jo, přesně tak. Pojedu na týden někam pryč a vyčistím si hlavu. Nemůžu přece myslet na nějakého chlapa, to je blbost. Já jsem stoprocentně hetero.

Divadlo uběhlo docela rychle. Ani jsem nečekal, že něco tak nudného jako slovanské zvyky na podiu bude tak snadné přetrpět. Nešlo si ovšem nevšimnout, že celá naše řada byla napjatá jako struna. Steve v jednou kuse zíral na Tonyho, který se sedl o sedm míst od něj. Dost mě zajímalo, co se mezi nimi stalo, protože Tony se o přestávce někam vypařil a Steve ho celou přestávku hledal. Zasmál jsem se nad představou, kam se Tony uklidil, protože Steve prošel každý kout celého divadla s výjimkou dámských záchodů. Doslova nadzvedl každou věc, pod kterou by se Tony mohl schovat a podíval se i do zákulisí, odkud ho hodně rychle vyhodili.  Natasha neprohodila ani slovo, což na ní nebylo typické. Většinou si s námi uvolněně povídala, teď ale seděla na svém místě a nepřítomně koukala před sebe. Bruce si něco psal do malého notesu a každou chvíli vydal nějaký zadumaný zvuk. Když stočil pohled k nám, snažil se usilovně nedívat na Nat. Při každém zavadění pohledem rychle sklopil oči. Bylo to víc než zvláštní. Všechno to potom zakončil Pietro, který se na svém sedadle vedle mě roztržitě vrtěl. Ani se na mě nepodíval, a co chvíli někam odběhl. Byl ale vždycky tak rychle zpět, že jsem si myslel, že běhá jenom za roh. Netušil jsem, proč to dělá, ale nezajímal jsem se. Popravdě jsem se snažil na něj nemyslet. Nedokázal jsem pochopit, co to se mnou je. Nikdy jsem nic takového nezažil. Co chvíli jsem se v duchu propleskával a sám sebe napomínal, že jsou mé myšlenky nevhodné a hlavně divné. Po divadle jsme spolu nepromluvili ani slovo, jen jsme se každý vydal svou cestou. Tony se rychle vypařil a Steve se trochu zklamaně vydal na koleje. Natasha to vzala oklikou, aby nemusela jít stejnou cestou jako Bruce. A Pietra jsem po představení už nezahlédl. Vydal jsem se prvně na nákup, a odtamtud domů. Celou dobu jsem měl nepříjemný pocit. Takový paranoidní pocit, že nejsem sám. S každým krokem jsem trochu více zrychloval, že jsem ke kolejím vlastně doběhl. Ohlédl jsem se přes rameno ale tam nic. Asi začínám bláznit. Určitě si musím zajet na nějakou dovolenou a to rychle.

Ahoj, tak co díl? Omlouvám se, že včera nyvyšel, ale nějak jsem neměla inspiraci. Vím že jsem ríkala, že se budu věnovat vedlejším párům, ale nějak jsem potřebovala dořešit problém naší "dvojky". Snd se vám alespoň trochu líbil. Určitě jste si všimli, že Tony je dost roztržitý a ze Stéva jsem udělala tak trochu stíhačku, tak snad to moc nevadí. Clint se se svými city vypořádá, o to se nebojte, ale nebudu vám nic prozrazovat. Mezi Brucem a Natashou je to napnuté. Jak si myslíte, že to dopadne? Klidně pište a nezapomeňte na hvězdičky. :-)

Tiranis