Tony

Ráno jsem se probudil ve své posteli. To je divné. Byl bych se vsadil, že jsem usnul na gauči, u toho nudného filmu. Pamatuju si, jak ho Steve s nadšením pozoroval. Taky si vybavuju, že Clint s Brucem usnuli už někdy v první třetině. Neohrabanci! Já taky nechrápu, když nám pustí film! Ale co už. Musím uznat, že tak nudný film jsem už dlouho neviděl. Vydal jsem se do kuchyně a udělal si tousty. S hrnkem černé kávy jsem se posadil ke stolu a s radostí se do toustu zakousl. Když jsem dojedl a uklidil po sobě nádobí, pustil jsem se do vylepšení Jarvisova programu. Otevřel jsem notebook a začal kódovat. Ani jsem si nevšiml, když se z vedlejšího pokoje vyploužil Clint. „Ahoj, co to kutíš?" zeptal se rozespale. Strašně jsem se vyděsil. Vypískl jsem a poskočil na židli. On se začal samozřejmě hned smát. „Jen ať nám tady nedostaneš infarkt" dostal ze sebe v záchvatech smíchu. Nevím, co mu přišlo tak legrační. Mě to zrovna vtipné nepřišlo. „Dobré" ozvalo se za mnou. Zase jsem sebou škubnul. Stál za mnou Bruce s velkým hrnkem čaje. „Vy mě snad chcete dostat do hrobu!" Byl jsem vážně naštvaný. Během pěti minut mě stihli vytočit dva lidi. Vzal jsem svůj počítač a odešel jsem do obýváku. Tady bude alespoň trochu více klidu. Začal jsem zase programovat.

Po asi tak půl hodině jsem toho nechal a začal se oblékat. Dneska jsme měli jít se školou do divadla. Ačkoli bych raději zůstal doma a dělal cokoli jiného, neochotně jsem otevřel skříň a vyndal z něj tmavě šedý oblek, bílou košili a červenou kravatu. Ani jsem se na ty dva dementy nepodíval a prošel jsem kolem nich rovnou do koupelny. Asi jsem tam strávil víc času než bych měl, protože sotva jsem vyšel ze dveří, prohnal se kolem mě Clint a zabouchl za sebou dveře. Usmál jsem se jedním z těch svých škodolibých úsměvů a zavolal jsem k zavřeným dveřím. „Máš močák jak malá holka!"

Došel jsem do kuchyně, abych si udělal další hrnek kafe. Stál tam Steve. Na sobě měl jen pyžamové kalhoty a zástěru. Ani jsem nevěděl, že nějakou má. Dělal něco na pánvičce. Úuužasně to vonělo. Hned jsem dostal zase hlad a to mimo jiné potvrdilo i zakručení mého břicha. Trochu jsem zčervenal. Steve se na mě podíval a vykulil oči. Chvíli na mě zíral a pak se usmál. „Nedal by sis taky?" Horlivě jsem přikývl. Posadil jsem se na židli a pozoroval ho při práci. Musím uznat, že kolem sporáku se pěkně oháněl. Když dodělal to, na čem pracoval, otočil se na mě. Měl v rukou dva talíře až po vrch naložené malými lívanci. „Bon apetit" zasmál se a podal mi talíř. Seděli jsme tak naproti sobě a jedli ty úžasné lívance. Chtěl jsem nějak prolomit ticho, ale nevěděl jsem jak. „Ty lívance jsou vážně vynikající. Mohl bys být kuchař." „Děkuji" usmál se a trochu zčervenal. Kéž bych teď věděl, na co myslí. „Moc ti to dneska sluší. Teda ne, že by ti to normálně neslušelo, ale v obleku ti to sluší ještě o hodně víc." Dořekl to, co měl zřejmě už chvíli na srdci a zčervenal jako rajče. „Tobě to taky sluší. Ta zástěra se úplně neodolatelná" zahýbal jsem obočím a začal se hlasitě smát. Myslel jsem, že to odlehčí situaci, ale Steve jen ještě víc zrudl. „Tak promiň, já to tak nemyslel. Chtěl jsem tě jen rozesmát." Samotného mě překvapilo, co to teď dělám. Proč ho utěšuju? Normálně se takhle nechovám. Nikdy se nikomu neomlouvám, nikdy nejsem k nikomu upřímný, nikdy neprojevuju emoce, ...................a proboha, nikdy jsem si nemyslel, že se mi bude líbit chlap. Ani nemůže! Nesmí se mi líbit! Já nejsem teplej, nemůžu být! Prudce jsem se zvedl ze židle a vypadl z pokoje. Jediné co jsem postřehl, byl Stevuv zmatený pohled.

Chodil jsem po areálu školy a třídil si myšlenky. Otec mi vždycky říkával, že to není normální. Normální muž se zamiluje do ženy, vezme si ji a mají spolu děti. Muž s mužem je zvrácená kombinace. Ano, přesně tak mi to pokaždé říkával. Matka byla úplně stejného názoru. Sedl jsem si na nedalekou lavičku a položil si hlavu do dlaní. Musel jsem tu zvrácenou myšlenku dostat pryč z hlavy. Jak jsem tam tak seděl, zavřel jsem na chvíli oči. Užíval jsem si příjemný vánek a přestal na všechno myslet. V hlavě se mi promítl kousek sobotního večera.

Tonyho vzpomínta

Dopil jsem flašku a nechal ji na stole. Křivou chůzí jsem došel do koupelny. Vysvlékl jsem se až donaha. Stoupl jsem si do sprchového koutu a nechal na sebe proudit horkou vodu. Zamotala se mi hlava a tak jsem se opřel o stěny koutu. Zastavil jsem vodu a vylezl ze sprchy. Klekl jsem si k záchodové míse. Žaludek udělal kotrmelec a vyprázdnil se do záchodu. Křečovitě jsem svíral mísu. Zůstal jsem tam ještě asi dvacet minu a přerušovaně jsem syčel bolestí nebo zvracel. Potom jsem si vypláchl pusu ústní vodou a oblékl si spodní prádlo. Když jsem s kupkou oblečení vycházel z koupelny, šel jsem na opačnou stranu. Chtěl jsem se dostat do kuchyně a udělat si kafe, ale namísto toho jsem skončil v ložnici. Na posteli naproti dveřím ležel malý človíček. Blonďaté vlasy mu padaly do obličeje a ruce křečovitě svíraly peřinu. Musela se mu zdát nějaká noční můra. Chtěl jsem se otočit a odejít, když sebou začal Steve na posteli házet. „N-ne prosím, já nic neudělal! P-prosím dost!" Křičel ze spaní a snad mu začaly i téct slzy. Nemohl jsem ho tak nechat. I přesto, že jsem měl v krvi možná tak 4 promile, dostal jsem se k jeho posteli. Sedl jsem si opatrně na okraj a chytl jeho ruku. „To bude dobrý, je to jen sen. Bude to dobrý." Šeptal jsem uklidňující slova. Hladil jsem ho po zádech a nepřestával jsem, ani když už se uklidnil. Seděl jsem tam snad celou věčnost. Začal jsem se zvedat, když mě chytl za zápěstí. „Zůstaň, prosím" zamumlal ze spaní a pustil mě. Vyhověl jsem mu. Trochu jsem se posunul a lehl si vedle něho. Zavřel jsem oči.

Konec vzpomínky

Do háje! Co jsem to zase prováděl! To nemůže být pravda! Je to jen sen, dost divný sen. Zvedl jsem se z lavičky a vydal se k hlavní budově. Za půl hodiny je sraz u vchodu. Cestou tam jsem se ještě stavil do kavárny a upravil se. To, co jsem si uvědomil, mě ničilo. Stal jsem se tím, čím jsem přísahal své rodině že nebudu.

Tak co? Jak se vám líbila kapitola? Budu ráda, když mi dáte vědět. Pokud vám to ještě z předešlých částí nedošlo, tak Steve je se svou orientací smířený. To se ale nedá říct o Tonym. Jak to asi dopadne? Příště se zaměřím na naše vedlejší páry (nebo zbudoucí páry). Mějte se a nezapomeňte hlasovat!

Ok, jsem tady a mám velkou novinu. Přečetla jsem si par dalších kapitol a dál už to nevypadá, že by mělo cokoli vadit. Proto vydam zbytek knihy rak jak je bez oprav, popravdě hlavně proto, že se mi to po sobě nechce číst.😅😅. Takže snad mě za to nezabijete a užijete si tenhle kringe příběh!

Vaše Tiranis