Tony

Položil jsem hovor a rovnou se vydal na cestu. Z garáží jsem vyjel tak rychle, že mi Jarvis málem ani nestíhal otevírat dveře. „Pane, zdáte se být rozrušený." „Vážně Jarve, to jsem opravdu nevěděl." Kysele jsem se zašklebil. Jako by mi snad říkal nějakou novinku. „Jde o pana Rogerse, že?" Nevrle jsem zavrčel. Ten počítač je dotěrnější než Happy. Proháněl jsem se ulicemi vysoko nad povolenou rychlostí, sekal zatáčky a projížděl na červenou, jen abych byl v Brooklynu co nejdříve. „Pokud vás mohu informovat pane, Kapitán Rogers je zcela v pořádku. Prožil jen silnou noční můru a lehčí záchvat paniky." Tázavě jsem pozvednul obočí, ale nohu z plynu nesundal. „Má v bytě kamery?" „Řídil jsem se vašimi předešlými pokyny. Dle protokolu „Ochrana blízkých osob" jsem nechal napojit veškerou kamerovou elektroniku v bytě pane." Pro sebe jsem se musel usmát. Nebýt Jarva, asi bych se už zbláznil. Jen díky němu jsem ještě neměl infarkt. S tímto ujištěním jsem začal zase zpomalovat, ne že by to bylo něčemu platné. Byl jsem už v Brooklynské čtvrti a jen hledal správnou ulici. Vždycky se mi ji podaří minout.

Spokojeně jsem se ušklíbl, když jsem slyšel bzučák ještě, než jsem došel zcela ke dveřím. Steve mě musel vidět z okna. Vyšel jsem schody a rovnou zabruslil do otevřených dveří malé bytovky. „Omlouvám se Tony, byl jsem vystrašený. Hnal jsem tě sem úplně bez důvodu." Rogersova ramena byla pokleslá a hlavu měl provinile skloněnou k podlaze. Ten výjev mi přišel celkem roztomilý. Vypadal teď jako ztrápený pes, co přidělal svému pánu potíže. „To je v pohodě, neřeš to." Skopnul jsem svoje boty a vešel dál do bytu, tahajíc Steva za ruku. „Vlastně jsem se moc hezky projel." Steve se na mě vyčítavě podíval. „Ze Stark Tower je to sem skoro půl hodiny cesty pomalé jízdy. Bruce mi říkal, že jsi silniční sebevrah. Zase jsi jel jako šílenec?" V jeho hlase šly slyšet jasné výčitky, káral mě jako kluka. I tak mi to přišlo neskonale roztomilé. Bojí se, že bych se vysekal? „Ale odpovědět na to ve skutečnosti nechceš, co?" Provokativně jsem na něj mrknul a zaplul do ložnice. Bylo ještě hodně brzo, nenechám ho tady se mnou prosedět polovinu jeho běžného spánku. „Lehej." Poručil jsem a sednul si na židli u pracovního stolu. „Ani nápad, ty jsi dneska ještě nespal. Měl by sis lehnout, já si ustelu na gauči." Okázale jsem protočil očima. Někdy mě tvrdohlavost toho vojáka dokáže řádně vytočit. „Tvůj dům, tvoje postel. Lehej a spi." „Ani mě nehne." Blondýn si založil ruce na hrudníku. Vyzařovala z něj taková ta kapitánská aura. Nesnášel jsem ji, byla mi odporná. Bez ní se mi Steve líbí mnohem víc.

Čapnul jsem jeden z polštářů a položil ho na zem. „Dobrou Steve!" S tím jsem si ustlal na dece na zemi a zavřel oči. Poplašeně jsem sebou trhnul, když mě ty jeho namakané ruce zvedly ze země a položily mě do měkké postele. „Fajn, tak takhle to nepůjde. Budeme tu spát oba, nebo jen ty, bereš?" Nečekal jsem na souhlas a posunul se ke kraji, by se sem Rogers vešel.

Slyšel jsem pobavené pousmání a cítil jsem prohnutí matrace, takže na mou hru přistoupil. „Díky Tony." Tázavě jsem pozvednul obočí. „Za to, že jsi přišel." Vojákův obličej byl plný vděku. Nemohl jsem se na to koukat, ještě bych tady z něj celý roztekl. Vážně vypadal jako velké štěně. „Za nic. Spi kápo." Položil jsem se pohodlně do polštářů a zavřel oči, užívajíc si přítomnosti pevného těla vedle mě. „Dobrou noc Tony."

---

Probudil jsem se brzy ráno. Hlavu jsem měl stále těžkou od nedostatku spánku a oči mě nechtěly ani poslechnout, když jsem se je pokoušel otevřít. Přitulil jsem se ke zdroji tepla vedle mě a spokojeně zamručel. Mám to ale pohodlný polštář. „Už jsi vzhůru?" Tichý sametový hlas mi proniknul až do samého nitra a horký dech mě pohladil zezadu na krku. „Ještě chvíli." Pevněji jsem si přidržel vojáka u sebe. „Jak dlouho jen budeš chtít." Spokojeně jsem se usmál a zívnul si. Měl bych vážně spát častěji. „Díky." „Za co prosím tebe?" „Tak dobře jsem se už dlouho nevyspal." Přinutil jsem se otevřít oči a podívat se do těch modrých očí. „Za nic." Steve se na mě mile usmál, schválně používaje moji frázi ze včerejška. Nechtělo se mi vstávat. V Rogersově náruči bylo teplo a příjemně. S hlavou na jeho torzu jsem byl dokonale spokojený a ani on nevypadal, že by mu to nějak vadilo. „Dáš si toasty?" Kývnul jsem na souhlas a zvednul se na rukou. Se zalíbením jsem sledoval, jak Steve vstává a odchází do kuchyně. Má vážně moc pěkný zadek.

Snad se vám líbí další kapča! Dochází mi zásoba, už mám maximálně deset do zálohy a pak zas budu muset něco dopsat. Problém je, že mám teď trochu blok, tak snad to do té doby přejde.

Taky vám příjdou ti dva jako sladcí medvídci? Jak kolem sebe tak krouží, fakt mě baví psát ty trapné oťukávací scény. Když jsou dva ve vztahu, už to není ono, jako když se k sobě snaží dostat, když se poznávají a testují vody. Alespoň mě to tak příjde. Váš názor?

Dejte hvězdičku a něco mi napište!

Vaše Tiranis!