Loki

Seděl jsem na nadýchané posteli, kolem mě desítky prošívaných polštářů. Bylo zde útulné příšeří a z vonných svící se linula příjemně mentolová vůně. Já však nedokázal vnímat nic z těch pokojných vnad. Seděl jsem jako na trní, koukaje tupě do bílé stěny a v hlavě jsem měl zcela prázdno. Copak mi už přeskočilo? Proč jsem jej sem pozval? Není to proti pravidlům? I když matka zde také již byla.

Nedokázal jsem déle nečinně sedět. Z té nejistoty snad zešílím. Přecházejíc po cele jako lev v kleci jsem každým dalším kolem zavadil pohledem k dlouhé temné chodbě. Přijde? Bude zde se mnou trávit jeho drahý čas? Je přeci nástupce Asgardského trůnu, nehodí se, aby pobýval s vězni v celách.

Já přeci nejsem žádný prachsprostý vězeň! Měl jsem být králem! Měl jsem vládnout Midgardskému světu jako shovívavý bůh! Thor by měl být vlastně potěšen, že s ním chci trávit své hodiny.

Užírala mě nejistota a vlastní strach a nerozhodnost. Byl jsem pošetilý a zbrklý, když jsem žádal o takovou odměnu. Co z toho vlastně mám? Proč chci trávit s tím natvrdlým svalovcem tolik času?! Vždycky mě tak vytáčel, byl jako to jeho dementní kamarádíčci. Věčně se hrnul do bojů a táhl mě všude s sebou, jako nějakého poskoka. Tolik jsem ho za to nenáviděl. Kde je všechna ta zloba teď?

Ze zmatených frustrujících myšlenek mě vytrhla až dunivá rána zpoza rohu. Úlekem jsem až nadskočil. Z dobře chráněného místa za konferenčním stolkem jsem vyhlížel pachatele těch strašlivých ran. Se všemi smysly zcela nastraženými a obrannými pěstmi zvednutými vzhůru jsem hypnotizoval roh cely, kde se sklo potýkalo s bílou stěnou, a odkud přicházely nárazy. „Pro všechno na světě, proč to nejde otevřít?!" Díval jsem se stále do kouta, avšak pěsti jsem svěsil a div že jsem nevyprsknul smíchy. Koutky úst mi nezadržitelně cukaly do širokého úsměvu. „Ty jsi ale kus telete bratře." První nával smíchu jsem zadržel, směřujíc ke křeslu vprostřed místnosti. NA tuto podívanou se potřebuji usadit. „Vchod je z druhé strany."

Zaslechnul jsem nějaké zoufalé zvuky a nářky, těžko znatelné, ale přeci. Zpoza stěny se vynořila vypracovaná postava blondýna, co šouravými kroky mířil k opačnému rohu. Dlaň přiloženou na rameni, tříci si ji jako malé zraněné dítě. To se skutečně pokoušel celu prorazit?

Neprostupná stěna zpřístupnila průchod a můj společník konečně vešel dovnitř. „O-omlouvám se. Chtěl jsem se překvapit." Nedokázal jsem zadržet posměšné odfrknutí. „Oslnivý jako vždy bratře. V umu děsivém nemáš konkurenci." Nervózní úsměv blondýna neunikl mému ou a já se konečně cítil zase klidným. Pokud nejsem sám, jež je ze setkání nesvůj, není se čeho obávat. „Chci tě varovat Loki. Neumím hrát šachy příliš dobře." Cosi příjemně teplého se mi rozlilo v nitru. Kývnul jsem mu na pozdrav a nechal jej, aby si přisednul, vytahujíc zpod stolu soupravu pro hru.

---

„Ne, tak to nebylo! Byl jsem jen rozveselen!" „Ne ne ne! Jasně si pamatuji, že lady Sif tě tehdy vedla do svých komnat." Oba jsme se smáli a pořádně se bavili. Seděli jsme v polštářích na zemi vedle postele, opírali se o chladnou stěnu a po dlouhých letech se opět bavili jako malé děti. „Nikdy bych s přáteli v boji nic neměl! Toto jsou prachsprosté pomluvy bratře!" „Pak mi pověz, kdo tedy nedal svými hlasitými projevy spát mé maličkosti?" „To netuším. Já jsem však skutečně toho večera s lady neodcházel. S Volstaggem jsme pili medovinu u výčepu a poté se odebrali do sklepení pro nějaké dobré víno." Thor měl u svého důležitého proslovu pozvednuté prsty a s naprosto vážným výrazem ve tváři se ospravedlňoval. „Když jsme u těch vztahů, jak je na tom můj malý bráška?" „Nejsem malý Thore! A neříkej mi bráška!" Rozverně jsem jej praštil do ramene, tvář točíc do země. „TY se červenáš! Tak kdo je to? Znám ji?" „Co? Ne, nech toho." Přestávalo se mi líbit, kam naše zábava směřovala. „Je to ta dlouhovlasá zrzka? Jak jen se jmenuje...Sigyn?" „Thore nech toho." Zpod zamračeného obočí jsem na něj nebezpečně shlížel. „Do toho ti NIC není. Já se ti taky nepletu do vztahu s tou midgardskou courou."

Cítil jsem jak atmosféra rapidně zhoustla. Thor se již také nesmál, vlastně se teď tyčil nade mnou ve výhružném postoji. „Se slečnou Fostrovou nemám nic společného. A laskavě neurážej mé přátele. Nechápu, že jsem si myslel, že bys snad mohl myslet i na něco jiného, než na sebe, jak sebestředné. Nic jiného neumíš, že?"

Naprosto nechápavě jsem sledoval, jak se klenutá záda hromovládce vzdalují z mého dosahu. „Thore!" Vyšvihnul jsem se do stoje, spěchajíc tak za ním. Zastihnul jsem jej těsně u dveří. „Nech to být. Měj se Loki, snad jsem ti splnil přání." „Ne, počkej. Teď nemůžeš odejít!" Vší silou, jež jsem dokázal ve své chabé ruce vyvinout, jsem stisknul pevné rameno. Pohled pomněnkově modrých očí se zaklesnul na mé tváři, čekaje vysvětlení mého počínání. Nevěděl jsem co dělat. Byl jsem tak zmatený. Uvnitř mne se bilo spoustu pocitů, které jsem na venek nedokázal projevit, nevěděl jsem kterému naslouchat. Tak dlouho jsem tady byl sám, nemůže hned odejít, když je konečně zase se mnou. Nechci, aby odešel. Nechci, aby Thor odešel. Těkal jsem pohledem po jeho tázavě vzhlížející tváři a něco se ve mně v té chvíli seplo. Bylo to jen sekundové vynechání obvodů, krátký zkrat, kdy mne mozek přestal zásobovat otázkami a nechal mé tělo, aby se pohnulo ku předu.

Opatrně, ale hbitě jsem přistoupil těsně k němu a přitáhnul svou tvář k jeho, lehce lapajíc jeho rty do svého zajetí. Byl to krátký zbrklý a nejistý dotyk úst, než mi procesor důrazně nakázal se vzdálit. Odstoupil jsem od strnule stojícího blondýna a na pár chvil si dovolil uvnitř sebe prožít ten moment znovu. Nechápu, proč jsem to udělal. Nevím, proč mne to k jeho osobě tak táhlo a netuším, co bude dál. Doslovně jsem teď zbořil veškeré naše základy a je jen na Thorovi, jak to teď skončí.

Sledoval jsem, jak mi mizí jeho přítomnost mezi prsty, když jej propustila očarovaná stěna pryč. Slyšel jsem jeho rychlé kroky, jak skoro až během mizí z věznice a cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slané horké potoky. Co jsem to jen udělal.

Dávám na delší dobu poslední kapitolku. Víc jak týden se asi neuvidíme (už jsem to oznamovala minule) tak ať se vám stýská méně. Zatím vyhrává quickhawk, takže pokud chcete něco jiného, tak máte dneska poslední možnost ty lidi přehlasovat! Dejte mi hvězdičku a komentík! U další kapči čus!

Vaše Tiranis!